Článek
Císař Caligula se po celou dobu vládnutí obával atentátu. Nakonec byl ubodán členy pretoriánské gardy, kteří ho měli chránit. V době smrti mu bylo 28 let.
Císař Caligula je obecně známý pořádáním orgií a snahou „posadit“ do římského senátu svého koně. Naskýtá se zavádějící otázka, jaké zvíře či hmyz by dosadil do toho našeho. Jinak se o něm mnoho neví. V popularitě ho předstihli takoví muži jako Caesar nebo Nero. Přitom právě Caligula byl císařem naprosto výjimečným. Bohužel v tom špatném slova smyslu.
Už jako dítě byl miláčkem Říma. Jeho otec Germanicus ho vzal na vojenské tažení do Germánie a nechal mu udělat legionářskou zbroj. Včetně bot. Odtud pochází jeho přezdívka. Malý Gaius Caesar Augustus Germanicus byl nazýván Caligulou. V překladu malou botou, botičkou. (caliga byla legionářská bota). Od té doby už mu jinak neřekli.
Agrippina, matka budoucího císaře
Když se Caligulův strýc Tiberius stal císařem, našlo se místo u dvora i pro Caligulu. Být v blízkosti římských císařů nemusela být vždy výhra. Tiberius začal trpět řadou duševních poruch, především stihomamem. Všude kolem sebe viděl spiknutí. Ze zrady obvinil i Caligulovu matku Agrippinu i bratra Drúsuse. Caligula a jeho sestry se staly rukojmími.
V roce 31 obdržel devatenáctiletý Caligula císařské pozvání na ostrov Capri. Caligula byl milý a oblíbený hoch vybraného chování. Brzy si získal přízeň nejen prefekta pretoriánské gardy Sutoria Macra, ale dokonce i Tiberia. Ten v roce 35 jmenoval Caligulu společně se svým vnukem Tiberiem Gemellem svými nástupci. Caligulovi se zřejmě nechtělo čekat až Tiberius zemře, takže ve spolupráci s pretoriánem Macrem čekání na smrt císaři urychlil. Tiberiův vnuk Gemellus byl ještě nezletilý, takže císařský trůn patřil mladému, milému a zcela neznámému Caligulovi.
Caligulův otec Germanicus
Římský lid jásal. Neoblíbený císař Tiberius byl mrtev a mladá krev znamenala nové, logicky lepší pořádky. Řím očekával návrat práva, dodržování zákonů a zlatou éru věčného města. Což davům, nejen těm římským, vydrželo dodnes.
Prvními skutky pětadvacetiletého císaře byl Řím doslova ohromen. Nechal spálit seznamy zrádců a udavačů. Během slavností rozdal velké finanční částky úředníkům a vojsku. Vypadalo to, že skutečně nastal „zlatý věk“ Římské říše. Během tříměsíčních oslav bylo poraženo 160 tisíc zvířat, jeho štědrost se stala legendární a obdržel další přezdívku Sluníčko. Lid ho miloval. Ještě další tři měsíce. Půl roku po zvolení císařem bylo všechno jinak.
Caligula onemocněl. Jeho stav se zhoršil natolik, že se ocitl na pokraji smrti. Občané se scházeli na náměstích a v chrámech a prosili za uzdravení císaře Sluníčka. Mnozí nabízeli své životy výměnou za ten jeho. Netušili, že se jim jejich přání brzy splní. Císař se zázračně uzdravil a ty, kteří nabízeli své životy za císařův byli okamžitě povražděni. Zrodil se zcela jiný člověk i císař. Caligulova hrůzovláda mohla začít.
Sestercius znázorňující Caligulu a jeho tři sestry, s nimiž se měl dopustit incestu
O důvodech jeho proměny se hojně diskutovalo a diskutuje dodnes. Důvodem nemoci mohla být otrava olovem nebo encefalitida. Mohl být epileptik a prodělat „status epilepticus“. Následovalo poškození mozku vedoucí až k epileptické psychóze.
Další na řadě byl Tiberiův vnuk Gemellus. Caligula ho obvinil z pokusu o své odstranění a nařídil mu spáchat sebevraždu. Vojáci přinesli meč a když se osmnáctiletý mladík zdráhal, vyřešili to za něj. Ani Caligulův blízký přítel, prefekt pretoriánské gardy Sutorius Macra, nedopadl lépe. Po zatčení byl také přinucen spáchat sebevraždu.
Brzy se ukázalo, že pálení starých spisů udavačů z období vlády císaře Tiberia bylo pouhé populistické gesto. Caligula si je před tím prostudoval a nechal opsat. Vypukla řada procesů, dnes by se řeklo politických. Hlavy římských aristokratů a senátorů padaly jedna za druhou. Někteří byli nahnáni do arén, kde měli bojovat s gladiátory nebo dravou zvěří. Jiní byli přinuceni spáchat sebevraždu.
Zvrhlosti byli římským vládcům vlastní. Během vlády císaře Caliguli mravy a morálka téměř vymizely. Sexuální orgie se staly každodenní samozřejmostí. Jeho čtyři manželství a obrovský harém milenek mu nestačily. Ani incest s vlastními sestrami Julií Livillou a Agrippinou Mladší, budoucí matkou císaře Nerona, ho neuspokojil. Nakonec obě vyhnal. Důvod se vždy našel. Zákulisní intriky proti jeho vládě.
Byl nevyzpytatelný a v jeho blízkosti si nikdo nebyl jistý životem. Všude viděl zradu a spiknutí. Jeho garda nestačila vraždit ty, na které ukázal. Miloval gladiátorské hry, které sám organizoval. Jednomu zápasníkovi ponechal zbraně a zbroj, druhého nechal jen s holýma rukama v bederní roušce. Tleskal a křičel nadšením, když ozbrojenec rozsekal druhého chudáka na kousky. Na skupinky neozbrojených odsouzenců k smrti pouštěl hladové lvy nebo obrovské psy.
Zavraždění císaře. Malíř Lazzaro Baldi, mezi roky 1624 a 1703
Jeho mentální degenerace dosáhla vrcholu, když vyhlásil válku moři. A nejen to. Caligula válku nad mořem vyhrál. Vítězná bitva se odehrála na pobřeží severní Francie poblíž dnešního města Boulogne-sur-Mer v roce 40 n.l. Přivedl svoji armádu včetně množství válečných strojů na břeh moře a přikázal vojákům nasbírat co největší množství mušlí. Byla to válečná kořist, která patřila Kapitolu a Palatinu. K oslavě svého vítězství nechal na místě postavit maják. Vojákům nasliboval odměny a na závěr bitvy jim řekl: „Jděte a veselte se, neboť nyní jste bohatí!“
Svého oblíbeného koně Incitata choval jako v bavlnce. Postroj měl osázenou diamanty, měl svoje komnaty, za senátora ho chtěl jmenovat, protože nesnášel celý senát a nudné plkání starců. Senát byl už tehdy taková „žvanírna“. Možná, že toto rozhodnutí mít v senátu koně bylo jedno z mála, které bylo rozumné a nebylo výsledkem jeho šílenství.
Jeho způsob vládnutí byl mimořádně nákladný. Obrovské opulentní hry, výstavba nových paláců, divadel, amfiteátrů, závodišť a výroba nemijských lodí, které byly určené k nočním orgiím, stály velké sumy peněz. Po roce vládnutí byla státní kasa prázdná. Ani zabavování majetků boháčům, navýšení daní, odebírání válečné kořisti vojákům a zdanění jakékoliv lidské činnosti nestačilo. Když zdanil i prostituci, přízeň římského lidu se ocitla na bodu mrazu.
Po čtyřech letech Caligulovy vlády už toho měli všichni dost. Nakonec pohár trpělivosti přetekl. Během císařova setkání s herci 24. ledna roku 41 ho člen pretoriánské gardy bodnul. Jmenoval se Cassius Chaerea a stál v čele celého spiknutí. Další vojáci pak Caligulu usmrtili víc než třiceti bodnými ranami.
Zavraždili i Caligulovu ženu a dceru., jeho nejbližší přátele a množství dalších, často nevinných lidí. Z Caligulovy rodiny přežil jen jeho koktavý strýc Claudius. Schovaného za závěsem a polomrtvého hrůzou ho tam objevili pretoriáni. Když ho vytáhli ven, Claudius se už rozloučil se životem. Ale vojáci strachem ochrnutého Claudia posadili na nosítka a v kasárnách ho pretoriánská garda provolala císařem.
Zdroje:
SUETONIUS, Gaius Tranquillus. Životopisy dvanácti císařů. Praha: Svoboda, 1998
