Článek
Do Čech přijel Dee i se svým médiem Kellym a zamířili si to přímo na dvůr císaře Rudolfa II. Kromě jiných podivných věcí přivezli i předmět velikosti dlaně. Speculum nebo Mirror, tedy Zrcadlo. Za pomoci tohoto zrcadla mohl John Dee slyšet i vidět každého, koho si přál, bez ohledu na vzdálenost. Jednou v něm císař dokonce uviděl svého bratra Matyáše Habsburského a nějak se mu z toho vidění neudělalo dobře.
Přestože John Dee se s kouzelným zrcadlem trefil císaři do noty, měl brzy poznat význam českého přísloví, že panská láska po zajících skáče. Velice rychle si balil kufry i se svým médiem Kellym, protože obvinění ze špionáže pro anglickou královnu nebylo ani tehdy žádná legrace.
V Polsku, kam dorazili s pověstí učenců a kabalistů, se dlouho neohřáli. Ateistické řeči o smrtelné duši a nesmyslnosti svátostí je v katolické zemi dostali před inkviziční soud, takže bylo opět záhodno zmizet po anglicku. Kam jinam než zpátky do Čech.
Na třeboňském panství jim Vilém z Rožmberka poskytl nejen azyl, ale i svoji vyhlášenou alchymistickou laboratoř. Oba dva mágové setrvali několik let. Samozřejmě, že pán s pětilistou růží ve znaku chtěl něco na oplátku. Nebylo to nic menšího než kámen mudrců potřebný k výrobě zlata. Jenže Mistři nabízeli jen rozmluvy s anděli, duchy, možná vyrobili i nějakou tu mastičku, ale kámen mudrců ani náhodou. A když se k tomu přidaly i osobní rozepře mezi oběma cizinci, požádal John Dee o propuštění z rožmberských služeb. V roce 1589 se vrátil do Anglie. V Londýně řádila epidemie moru, která ho připravila o manželku i děti. Byl obviněn z čarodějnictví a po smrti královny Alžběty se ocitl v nemilosti vládních kruhů. Zemřel jako nemajetný v bídě a zapomnění.
A kam se podělo ono černé zrcadlo?
Ve sbírkách British Muzeum je uloženo stejné zrcadlo jako to, které vlastnil John Dee. Vyrobené z černého obsidiánu, sopečného černého skla, Aztéky nebo Inky. Obsidián je ztuhlé sopečné magma, kterému se také říká „dýmající zrcadlo“ nebo „kámen zjevení“. Staré civilizace v Mexiku si předávaly z generace na generaci pověst o magickém zrcadle. V něm bylo možné spatřit všechno to, co se na Zemi stalo nebo stane. Skeptikové namítnou, že pokud tomu tak bylo, proč nezachránili svoji říši před bílými uchvatiteli.
Z Mexika zrcadlo do Evropy přivezli španělští conquistadoři a do Anglie se dostalo na lodích piráta a dobrodruha Francise Drakea. Ten s oblibou přepadával španělské lodě a jako blízký přítel královny Alžběty měl k této činnosti její požehnání.
Ale ne každý mohl vidět v černém zrcadle to, co ho zajímalo. Musel být „zasvěcencem“ popřípadě mít spolehlivé médium. Takovým médiem byl pro Johna Dee „magister“ Kelly. Jen takový člověk mohl vidět jakékoliv místo nebo událost na světě. Poznat záměry a úmysly každého člověka, dokonce i krále nebo papeže. Mohl nahlížet do budoucnosti stejně jako do minulosti. Přiděloval lidem smrt i život, bohatství i bídu.
Po smrti Viléma z Rožmberka se ujal správy panství jeho bratr Petr Vok. Ten neměl pro alchymisty pochopení a velice rychle ukončil jejich pobyt i výzkumy.
Rudolfova sbírka na Pražském hradě byla vyloupena Švédy během třicetileté války a o osudu černého zrcadla nikdo nic dalšího nevěděl.
Ale šuškalo se, že prý se ho zmocnil neoblíbený vrchní správce rožmberského majetku Jakub Krčín z Jelčan. A zase na několik století mizí, aby se, alespoň dle pověsti, vynořilo na počátku 20. století na Vimpersku. V rodině prostého sedláře se mělo dědit nejen zrcadlo, ale i znalosti, jak s ním zacházet. Když jeho poslední majitel umíral, přikázal rozdělat velký oheň a zrcadlo do něj hodit dřív, než zemře. To, co v něm naposledy uviděl, nikomu neřekl. Když se zrcadlo v prudkém ohni roztavilo, vydechl naposled.
Jaká musí být teplota, aby se obsidián roztavil, je opět otázka určená skeptikům a nevěřícím. Tedy v případě, že to byl obsidián.
Zdroje:
