Článek
Co dělá maxi penis, masturbující a souložící muž nebo nahá žena v katedrále?
Muž s obrovským penisem na katolickém kostele. Vousáč, který masturbuje? Žena vystavuje na odiv svoji vulvu nebo pár uprostřed pohlavního aktu. Tyto překvapivé motivy se dají najít na některých velmi starých katolických kostelech především na území severního Španělska a Velké Británie. Kde se tam vzaly? A je to na křesťanských objektech vůbec přípustné?
Všechny tyto erotické motivy byly vytesány už před tisíci lety na fasády a římsy kostelů v severním a středním Španělsku, stejně jako na mnoha místech v katolickém Irsku. Na to, proč tam tyto motivy jsou, se nedávno pokusili odpovědět odborníci na speciálním semináři v klášteře Santa María la Real v provincii Palencia. Akce se jmenovala „Umění a sexualita v románských stoletích“.
Jednotné odpovědi se ale nedobrali. „Existuje k tomu mnoho interpretací,“ řekl k semináři historik umění Eukene Martínez de Lagos z Baskické univerzity v Bilbau. Což se zřejmě dalo čekat.
Někteří odborníci se domnívají, že tyto výtvory měly podnítit sexuální aktivitu mezi obyvatelstvem, protože v dávné minulosti existovala v této oblasti velmi vysoká dětská úmrtnost.
Další teorie tvrdí, že sex ve středověku nebyl až takovým tabu, jak se později mohlo zdát. Ostatně samotná katolická církev kdysi proti sexu nic neměla, i když tvrdila, že nemá sloužit k zábavě, ale především k plození potomstva.
Dvě věžičky lemují portál brány katedrály v Canterbury. Jsou vyzdobeny figurálními plastikami, mezi kterými se nápadně vyjímá nahá žena. Výrazná odhalená prsa a roztažené nohy s vulvou vystavenou na odiv návštěvníkům chrámu Páně. Mnoho církevních historiků se snažilo objasnit co dělá taková nestyda v posvátném prostoru. Možným důvodem byla kameníkova pomsta. Dostal za svoji práci méně, než bylo dohodnuto. Tak se kapitule odměnil po svém. Výsměchem.
V Norwichské katedrále lez vidět naháče, jak mizí v listí a vousáče co nastavuje své pozadí. Chrlič vody v kostele ve Wiggenhallu má ztopořený penis, ve West Knoyle si dokonce olizuje vlastní varlata a v Ewerby nepokrytě masturbuje. Lze jen těžko věřit výše uvedenému vysvětlení, že by se ve všech takových kostelech mstil kameník za nedodržení finančního ohodnocení.
V románských kostelech v severním Španělsku, tedy z období 11. a 12. století, podobné výtvory zdobí dveře nebo sloupy kostelů. Otázky laiků i odborníků zůstávají stejné. Proč je na hřebeni kostelního sloupu vytesaná žena, která ukazuje vagínu? A jiná, jak mezi svými odhalenými ňadry svírá mužský penis? Nebo mnich, který má sex se ženou?
Historička, odbornice na sex v románské době (ano i taková specializace mezi historiky existuje) profesorka Mellénová tvrdí, že za vším stojí ženy. Ty navrhovaly výzdobu románských kostelů. Pro ženy šlechticů byla sexualita zásadní pro udržení jejich postavení skrze reprodukci. Byla to „čistá politická propaganda šlechty k legitimizaci dynastie. Šlo o předání zprávy: Máme právo vám vládnout, protože jsme potomky rodové linie.“
Takže, podle paní profesorky, vděčíme za románská zobrazení sexuální povahy šlechtičnám. Zajímavé je, že tato výzdoba se týká pouze kostelů financovaných šlechtou. V těch ostatních, například v opatství Cluny, nic sexuálního není. Sexualita je pohřbena v důsledku reformace církevních řádů.
V Zamoře stojí od 10. století kostel Santiago el Viejo. V horní části jednoho z jeho sloupců je vytesaná orgiastická scéna několika párů v různých pozicích. O kousek dál se do dámy na všech čtyřech pokouší proniknout jiný muž.
A pak je tu „sheela-na-gig“. Z kamene vytesaná ženská postava s přehnaně velkou nebo rozevřenou vulvou. Původ tohoto zobrazení je zahalen v mlhách počínajícího středověku. Jsou jich spousty v kostelech i katedrálách, od Španělska až po Anglii. Jen v Irsku jich napočítali sto dvacet čtyři. O původu a účelu takového vyobrazení v chrámech se historikové a religionisté opět jen dohadují.
Zjistilo se, že na ostrovech je takových znamení nejvíc v oblastech, které dobyli Normané. Tam kde byla správa země v irských rukou se téměř nevyskytují. Jiní tvrdí, že jsou to pozůstatky z předkřesťanských doby, vyobrazení bohyně matky a plodnosti. Ale co dělají v křesťanských kostelích už neříkají. Nejčastější umístění nad dveřmi nebo okny bývá zdůvodněno ochranou před zlými duchy v podle apotropaické magie. V Irsku byly některé postavy nazývány příznačně „The Evil Eve Stones“.
Už samotné označení těchto postav je tápáním v irských mlhách. Fráze podobná termínu „sheela-na-gig“ existuje ve staré irštině a doslova znamená „Ježibaba z ňader“. Ne že by takové vysvětlení něco vysvětlovalo, ale je uvedeno dokonce i v Oxford English Dictionary. Většina se však shoduje v názoru, že termín „sheela-na-gig“ nemá žádný etymologický význam a je to absurdní název.
Z říše bajek je teorie Marcela Eliadeho o irské bohyni, která vypadala jako chlípná stařena, a proto ji každý muž odmítal. Nakonec se přece jen jeden statečný odvážil a požádal ji o ruku. Po svatební noci, kterou ženich úspěšně zvládl, se rázem z ohyzdy stala krasavice. Manželovi udělila královskou hodnost a jeho vláda byla pro lid požehnáním.
Plodnost je další teorií o původu takových znamení. V mnohých kostelech byla tradice, ukazovat tyto kamenné ženy s roztaženou vulvou nevěstám ve svatební den. Tomuto zvyku se velice podobá jiný rituál, který má ovšem kořeny ve starém Řecku. „Anasyrma“, doslova „nahoru, proti, zpět“. Jednalo se o gesto zvednutí sukně u žen a odhalení lůna. Odhalením měl být zahnán a zesměšněn nepřítel. Figurky v takové póze se objevily všude v oblasti Středomoří. Tím nepřítelem mohly být i přírodní živly, nejen člověk. Ženská nahota dokázala utišit bouři na moři, krupobití nebo přívalové deště. Obzvláště možnou zbraní byla vulva v případě odehnání démona. Takže se apotropaický účinek nahoty mohl jevit jako užitečný právě v nově stavěných, románských kostelích.
Ať už znamenaly erotické symboly božskou ježibabu pohanských Keltů, připomínku plodnosti novomanželce nebo ochranu před přírodními živly a samotným ďáblem, zůstávají stále jednou ze záhad stavitelů katedrál.
Zdroje:
Fulcanelli – Tajemství katedrál
