Článek
Dantovo Peklo je ostrov Poveglia nasycený popelem a kostmi z desítek tisíc nakažených morem, pro které to bylo místo posledního pobytu.
Jestli je nějaké místo doslova promořené duchy bývalých obyvatel, je to italský ostrov Poveglia. Několik jedinců, kteří dostanou povolení ostrov navštívit, nevykazuje sice po návratu žádné známky psychických poruch, ale kdo ví, co se tam na ně mohlo „nalepit“.
Na počátku 16. století chtěl benátský dóže učinit dobrý skutek vůči církvi a nabídl v roce 1527 pustý ostrov mnichům. Kamaldulský mnišský řád byl poustevnický, jakási odnož benediktinské řehole. Dóže usoudil, že pro mnichy je prázdný ostrov ideálním místem. Usebraný život v tichu a pokání. Modlitby, rozjímání, samota, balzám na duši. Jenže už v té době měl ostrov tak hrozné reference, že tuto lákavou nabídku řád odmítl.
Autor: Angelo Meneghini/commons.wikimedia.org/volné dílo
Tvrdí se, že první obyvatelé přišli na ostrov z pevniny roku 421, když hledali bezpečné útočiště před invazí barbarských kmenů. Vznikla malá komunita, která s pevninou měla minimální styky, takže se jí všelijaké civilizační vymoženosti, jako daně a války, úspěšně vyhýbaly.
Nakonec se ostrovanům válečné běsnění přeci jen nevyhnulo. Tradiční boje mezi věčnými rivaly Janovem a Benátkami přinutily v roce 1379 obyvatele místo opustit a většina z nich odešla na ostrov Giudecca.
A pak už bylo všechno jenom horší. Prázdné místo převzal v roce 1776 Státní úřad veřejného zdraví, který měl bránit šíření moru. Pod sebou už měl jako dvě karanténní místa malé ostrovy Lazzaretto Nuovo a Lazzaretto Vecchio, ale jejich kapacita byla přeplněná. Pro další zadržené morem nakažené byla zřízena provizorní karanténa právě na Poveglii.
Mrtvých přibývalo a vznikl problém, co s lidskými ostatky. Část jich byla spálena, ale zhruba sto tisíc jich bylo naházeno do morových jam. Zlí jazykové s jistou nadsázkou tvrdí, že padesát procent ostrova tvoří lidský popel. Morem nakažení chudáci byli na ostrov sváženi ještě v roce 1821. Když morové epidemie skončily, Státní úřad veřejného zdraví na ostrově izoloval i lidi nakažené cholerou a žlutou zimnicí.
Ale nebyli to jen lidé nakažení smrtelnými nemocemi. Do karantény sem přivezli i chudáka žirafu, kterou daroval Egypt rakouskému císaři. Pobyla si zde čtyřicet dnů a teprve potom mohla pokračovat v cestě do Vídně.
Autor: Marco Usan/commons.wikimedia.org/volné dílo
Půda nasycená kostmi nebožtíků čas od času uvolňovala svůj obsah, ať už vlivem sesuvu půdy nebo po větších lijácích a kosti se tak dostávaly na volné moře. Místní rybáři si stěžovali, že se jim stále častěji zamotávají do sítí a hubený úlovek ryb mají zpestřený lidskými hnáty. Takže si našli jiná loviště a k ostrovu mrtvých už se nechtěli ani přiblížit.
Pomyslnou třešničkou na dortu neblahé pověsti ostrova bylo v minulém století zřízení psychiatrické léčebny.
Samotní pacienti psychiatrické léčebny často vídali duchy obětí moru, což jejich už tak dost narušenému psychickému stavu rozhodně neprospělo.
Jeden z lékařů měl být sám tak trochu „cvok“, možná víc než trochu, a na pacientech prováděl všelijaké experimenty, včetně lobotomie. Svůj život ukončil skokem z věže, když hodiny odbíjely půlnoc. Dodnes je slyšet kvílení jeho ducha, bloudícího po ostrově.
Další potulující se duch patří morové oběti, kterou byla mladá dívka Maria. Postává na pobřeží ostrova a dívá se ke svému domovu na pevnině.
Z budov se dodnes zachovala nemocnice, sanatorium, ubytovna a přístřešek pro lodě. Věž zvonice je nejvýraznější stavbou na ostrově. Kostel San Vitale nechal zbourat Napoleon Bonaparte roku 1806. Zůstala jen zvonice ze 12. století a sloužila jako maják.
A ještě dva mramorové kvádry z roku 1793 s nápisem:
„Ne Fodias Vita Functi Contagio Requiescunt“
„Zde nekopejte, odpočívají tu nakažení mrtví“
Když v roce 2013 nabídla italská vláda ostrov k prodeji, zájemců bylo ještě méně než pověstného šafránu. Když se konečně přihlásil jistý Luigi Brugnaro s investiční nabídkou dvaceti miliónů eur, vypadalo to, že se budoucnost prokletého ostrova začíná jevit v růžových barvách. Jenže podnikavý Luigi to měl rozehrané na více stranách a když se stal starostou věhlasných Benátek, o ostrov ztratil zájem. Možná všechny peníze utopil ve volební kampani o místo starosty.
I když byl vstup na ostrov zakázán, několik jednotlivců dostalo od města povolení. A pár dalších možná uplatilo majitele člunů nebo rybáře a strávilo tam pár hodin v naději na nezapomenutelné zážitky. Pokud se dostavily, zřejmě se s nimi veřejně nechlubili, protože za ilegální vstup na ostrov mrtvých je vysoká pokuta.
Zdroje:
