Článek
Lima, 14. května 1939. Na operačním stole leží drobná indiánská dívka. Je tak malá, že by za normálních okolností měla být někde mezi ostatními dětmi a hrát si. Místo toho kolem ní stojí chirurgové a anesteziolog.
Jmenuje se Lina Medina a není jí ani šest let a je v devátém měsíci těhotenství. Lékaři vědí, že jiná možnost není. Její pánev je příliš úzká, přirozený porod by byl nebezpečný. Chirurgové proto provedou císařský řez. Z těla pětiletého dítěte vyjmou živého chlapce o hmotnosti přibližně 2,7 kilogramu.
Dostane jméno Gerardo, podle lékaře Gerarda Lozady, který několik týdnů předtím odhalil něco, čemu zpočátku téměř nikdo nechtěl uvěřit. Lina byla těhotná.
Huascarán, nejvyšší hora peruánských And
Příběh nezačal v Limě, ale stovky kilometrů od hlavního města, v chudé andské oblasti Huancavelica. Peru konce třicátých let bylo zemí obrovských rozdílů. Lima se modernizovala, zatímco život venkovských a domorodých rodin se odehrával v úplně jiném světě – v chudobě, s omezeným přístupem k lékařům i státním institucím. Právě odtud pocházela početná rodina Medinových. Otec Tiburelo byl dělník, matka Victoria se starala o děti.
Když si rodiče všimli, že se Lině zvětšuje břicho, těhotenství je pochopitelně nenapadlo. Báli se nádoru nebo jiné vážné nemoci. Nakonec se dívka dostala k lékaři Gerardu Lozadovi. Vyšetřil ji. A zřejmě nevěřil vlastním očím.
V břiše nebyl nádor. Byl tam plod. Lozada nechal dítě převézt do Limy, kde jeho závěr potvrdili další lékaři. Lina byla v pokročilém stadiu těhotenství. A svět dostal svou senzaci.
Zpráva o neuvěřitelném případu se rychle rozšířila. Do Peru mířily dotazy zahraničních novinářů, fotografové chtěli snímky a objevovaly se nabídky od lidí, kteří v Lině a jejím dítěti viděli příležitost vydělat peníze.
Provincie Castrovirreyna, bydliště malé Liny
Dobový tisk psal o „nejmladší matce světa“. Nabízely peníze za možnost dívku fotografovat a filmovat, objevily se dokonce plány vystavovat matku s dítětem veřejnosti. Peruánské úřady nakonec proti některým podobným pokusům zasáhly.
Uprostřed všeho toho zájmu hraničícího s hysterií se téměř ztrácela jedna samozřejmá skutečnost. Lina nebyla žena. Byla dítětem. A aby mohla otěhotnět, musel s ní mít někdo sexuální kontakt.
Otázka otcovství se proto brzy změnila v policejní případ. Podezření padlo i na Linina otce Tiburela. Policie ho zatkla pro podezření, že svou dceru sexuálně zneužil. Důkazy však chyběly a muž byl propuštěn. Objevovala se další jména a hypotézy, žádnou se ale nepodařilo prokázat. Biologický otec dítěte nebyl nikdy spolehlivě identifikován.
Od pětiletého dítěte bylo sotva možné očekávat výpověď, jakou by policisté získali od dospělého člověka. Lékař Edmundo Escomel, který případ později odborně popsal, upozorňoval právě na její nízký věk. Co přesně se jí stalo, kde a kdo za tím stál, zůstalo neobjasněné.
To je na celého příběhu možná to nejzávažnější. Jméno oběti zná téměř celý svět. Ale jméno člověka, který ji zneužil je dodnes neznámé.
Z medicínského hlediska je případ Liny Mediny mimořádný, nikoli však nevysvětlitelný. Lékaři u ní zjistili extrémní formu předčasné puberty, pubertas praecox. Její tělo začalo pohlavně dospívat v době, kdy jiné děti teprve nastupují do školky.
Při předčasné pubertě se příliš brzy aktivuje hormonální systém, který za normálních okolností spouští dospívání až o mnoho let později. Mozek začne prostřednictvím hormonů stimulovat pohlavní orgány, mohou se objevit druhotné pohlavní znaky a u dívek začne dozrávání vajíček a ovulace.
Jedna z nejvýznamnějších ulic Limy Jirón de la Unión, kolem roku 1930
Současná medicína považuje za předčasnou už pubertu, která u dívky začne před osmým rokem. Lina byla extrémním případem. Doboví lékaři popsali vyvinuté reprodukční orgány a další známky velmi časného pohlavního zrání. Historické zprávy se rozcházejí v tom, kdy přesně u ní začala menstruace, jisté však je, že v době početí už její organismus dokázal ovulovat. To sice vysvětluje, jak její tělo mohlo otěhotnět, ale nevysvětluje to však, kdo ji přivedl do situace, v níž otěhotněla.
Chlapec narozený onoho květnového dne dostal jméno Gerardo. Vyrůstal v rodině Medinových a dlouho údajně netušil, za jakých okolností přišel na svět. Lina byla jen o něco víc než pět let starší než on. Pro dítě proto nebylo nijak zvláštní považovat ji za starší sestru. Podle pozdějších zpráv se pravdu dozvěděl přibližně v deseti letech.
Gerardo vyrůstal bez mimořádných zdravotních problémů. Dožil se čtyřiceti let a zemřel v roce 1979 na onemocnění kostní dřeně. Není znám žádný důkaz, že by jeho smrt souvisela s extrémně nízkým věkem matky.
Lina mezitím dospěla. Doktor Lozada jí později pomohl získat práci sekretářky na své klinice. V dospělosti se provdala za Raúla Jurada a narodilo se jí další dítě. Žila nenápadně a o událostech roku 1939 prakticky nemluvila. Když ji o desítky let později vyhledali novináři, našli ji v chudé části Limy. Žena, jejíž jméno kdysi znaly noviny na několika kontinentech, neměla o další publicitu zájem. Rozhovory odmítala. Možná měla důvod.
Palacio de Gobierno v Limě roku 1937, dva roky před Lininým porodem.
Případ Liny Mediny se dodnes objevuje v knihách rekordů, lékařských textech i internetových přehledech bizarních událostí. „Nejmladší matka historie“ je věta, která okamžitě přitahuje pozornost. Jenže je zároveň zavádějící. V květnu 1939 totiž v Limě neležela na operačním stole neobvykle mladá žena. Ležela tam pětiletá holčička.
Medicína dokáže vysvětlit, proč její tělo bylo schopné otěhotnět a donosit dítě. Historie dokáže rekonstruovat porod, jména lékařů i další osud jejího syna. Policejní záznamy připomínají podezření a zatčení jejího otce. Na nejdůležitější otázku, kdo Linu Medinu zneužil odpověď není. Zatímco její jméno vstoupilo do dějin, jméno pachatele zmizelo beze stopy.
Zdroje:
