Článek
Druhá pražská defenestrace 24. září 1483 znamenala počátek ukončení husitských válek
Po smrti krále Jiřího z Poděbrad a Kunštátu roku 1471 se země ocitla v nedobré situaci. Ne že by to před tím nebo potom bylo dobré, ale teď zavládla skutečná schizofrenie.
Nejprve se řešilo, kdo bude králem. Katolík Vladislav II. Jagellonský nebo Jiříkův zeť Matyáš Korvín? Uznán byl katolík Vladislav, ale stejně se s Matyášem o vládu musel podělit. Oběma zůstal titul dědičného českého krále tak, že Vladislav vládl v Čechách, Matyáš na Moravě a ve vedlejších zemích Koruny. Dva kohouti na jednom smetišti nevěstí nikdy nic dobrého. Husitská země česká měla katolického krále.
Morová epidemie, před kterou král ujel z Prahy do Třebíče, způsobila, že namísto dvou králů nebyl v krizové situaci ani jeden. Napětí mezi katolíky a kališníky se dalo krájet. Po zatčení a mučení čtyř husitských kněží, obviněných ze spiknutí proti králi, bylo jasné, že katolická strana začíná mít na vrch.
V roce 1483 už pražské radnici vládli katolíci rukou tvrdou a nemilosrdnou. Naplánovaná likvidace osmdesáti význačných osob husitského vyznání se měla uskutečnit v noci z 24. na 25. září. Ale protože se v Čechách všechno hned vykecá, kališníci se o plánovaném převratu dozvěděli a na nic nečekali. Ráno 24. září se rozezněly Prahou zvony jako znamení ke šturmu. To údery zvonů z Týnského chrámu daly povel k akci.
Defenestrace není český vynález, jak se všeobecně myslí. Z oken létali purkmistři i ve Španělsku nebo Nizozemí. Z latiny přejatý termín „defenestrace“ nezní českému uchu tak hezky jako „metání z okna“. To byl tehdy užívaný terminus technicus. „Metání“ bylo pouze z okna, ne ze dveří. Byla rozšířená víra, že člověk vyhozený z okna se už nikdy nemůže vrátit zpět. Brání mu v tom domácí skřítkové. Pokud by se to někomu podařilo, vrátil by se v podobě upíra nebo vlkodava. Proto bývali mrtví vynášeni z chalupy oknem, ne dveřmi.
Není to český vynález, ale máme s ním jisté zkušenosti. Přesně řečeno tři. Tato, ke které mělo dojít, byla druhá. A v historii opomíjená.
Druhá pražská defenestrace začala na Staroměstské radnici. Průběh byl relativně mírný. Kališníci zranili jednoho radního a purkmistrovi probodli sudlicí nohu. Dělal mrtvého, a tak ho vyhodili z okna. Pád přežil. Za dva dny byl na Staroměstském náměstí stejně popraven.
Konšelé na Novoměstské radnici se netajili svojí touhou zbavit se kališnické opozice jednou pro vždy. I proto bylo zúčtování mnohem krvavější. Někteří byli davem ubiti na místě a osm těl bylo vyhozeno oknem.
Ani teď nebyla touha po krvi nasycena. Následovala Malostranská radnice, kde došlo „pouze“ ke zranění dvou konšelů. Následně se dav přesunul do kláštera a kostela svatého Ambrože a kláštera svatého Jakuba, aby si vyřídil účty s katolíky. A jako vždy, když se rozvášněná lůza pustila do díla, vyrabovala židovské domy.
Převrat skončil v pátek obsazením Vyšehradu a Pražského hradu. Odpoledne bylo na Staroměstském náměstí sťato pět zajatých radních. Na mučidlech přiznali přípravu k vraždám kališnických kněží.
Král Vladislav II. byl slabý král. Nedokázal se postavit pánům pod obojí a byl nucen s nimi uzavřít příměří. Jeho moc byla omezena a v říjnu 1483 tři pražské obce stvrdily kališnickou konfesi. Byli zvoleni noví obecní starší a od 6. října byla v Praze uznána pouze husitská konfese.
Celý převrat vyústil na zemském sněmu mezi kališníky a katolíky. Obě víry byly uznány za rovnoprávné a basilejská kompaktáta prohlášena za základní zemský zákon. Byla to definitivní tečka za husitskými válkami.
Druhá pražská defenestrace, na rozdíl od první a třetí, které odstartovaly válečné běsnění, mnohaletou válku ukončila.
Zdroje:
