Článek
Škaredá středa číslo 1 zvaná též Sazometná.
První den velikonočního týdne, který vešel do povědomí jak svým názvem, tak svými zvyky, je středa. Několik shodných přívlastků ale orientaci lehce komplikuje. V katolickém kalendáři jsou shodně označené středy dvě.
Ta zítřejší středa před Zeleným čtvrtkem bývá označována jako Škaredá nebo Sazometná.
Škaredá proto, že v onen den měl Jidáš, jeden ze dvanácti vybraných učedníků, polibkem zradit Ježíše.
„Tedy odšed k předním kněžím, jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský. Řekl jim: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni uložili jemu dáti třidceti stříbrných. A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil.“ Matouš 26, 14-16
Podle evangelijních zápisů se po Květné neděli sešlo shromáždění velerady, na kterém bylo ujednáno zabití Ježíše před Pesachovou slavností. Ve středu před svou smrtí byl Ježíš v Betánii v domě Šimona Malomocného. Marie z Betánie zde umyla a pomazala Ježíšovu hlavu a nohy drahým olejem. Učedníci byli tímto jednáním pohoršeni, protože se domnívali, že olej by měl být prodán a peníze rozdány chudým. Ježíšovo chování kritizoval také Jidáš, který chtěl ale podle Janova evangelia peníze pro sebe.
Jidáš svou zradu sice dokonal, ale nedokázal s důsledky svého činu žít, a nakonec se oběsil.
Tato Škaredá středa se v některých oblastech nazývala také středa Sazometná. Staří Čechové totiž v tento den vymetali saze z komína před nastávajícími svátky. Další z tradic bylo vyhánění zlých sil. Dnes se ženy, a sem tam i nějaký muž, věnují spíše úklidu. Někde se dosud peče sladké pečivo, takzvané jidášky, které připomíná smyčku, na níž se Jidáš oběsil. Upečené ještě horké se potírají medem.
Pojmenování Sazometná středa se vyskytuje už před r. 1500 v názvu kázání Jakoubka ze Stříbra: „v Sazemetnú středu.“ Myšlena středa před Zeleným čtvrtkem.
Škaredá středa číslo 2 zvaná též Popeleční.
Tato středa je prvním dnem čtyřicet dnů trvajícího půstu. Dříve i Černá podle latinského dies ater. Popeleční, protože se toho dne světí popel z ratolestí, které byly posvěceny minulého roku v Květnou neděli. Tradice tohoto čtyřicetidenního postního období je dochovaná už od 7. století.
Označení Škaredá úzce souvisí s masopustem. Tato tradice patří mezi jednu z nejstarších a byla oslavou příchodu jara v den rovnodennosti a sahá až do časů pohanství.
Podle Jungmanna: „Masopůst, svátek býval u pohanů, v němž modle Bachově ke cti žrali, pili, hodovali, kvasili, tancovali a bláznili…“
U křesťanů masopust zpočátku označoval vlastně období velikonočního postu před Velikonocemi.
V dnešní češtině je slovem masopust charakterizována celá doba do začátku velikonočního postu. Masopust – doba od Tří králů do Popeleční středy; doba zabijaček, tance a svateb. Vyvrcholením masopustních radovánek byly tři poslední dny před velikonočním postem – neděle, pondělí, úterý. Zvláště masopustní úterý, poslední před Popeleční středou, bylo zakončením veselého karnevalového dění, kdy bylo přípustné požívat maso a alkohol.
Přívlastek „škaredá ‚nepříjemná, mrzutá, nevlídná“ dostala v češtině první středa katolického velikonočního postu snad proto, že byla pronikavým kontrastem k předcházejícímu masopustnímu úterý.
„Po masopustním úterku se středa škaredí“.
Během velikonočního postu bylo zcela zakázáno veškeré veselí a zábavy. Po půlnoci v masopustní úterý skončilo jakékoliv tancování. Říkalo se, že tančí-li se déle, zjeví se mezi tančícími myslivec-čert. Basa se nosila kolem sálu a potom pochovala v koutě.
Začal půst. Ráno šli všichni osadníci do chrámu pro „popelec“, aby si připomněli „marnost světa“. V domácnostech byl klid, zpívaly se postní písně. Prostý tmavý šat a svědomitý půst byly hlavní známky nastávajícího postu. Mnozí si odříkali šňupání, kouření i kořalku. Na Škaredou středu, jak také Popeleční někde říkají, ustávalo se v předení… Známé je rčení „Na Škaredou středu už neráda předu…“.
Ale v Trávníčkově slovníku je i další význam: „Škaredá středa ‚popelec n. středa před Velikonocemi.“
Podle tohoto připouští Trávníček obě možnosti: Škaredá středa je buď středa Popeleční nebo jde o středu velikonoční, tedy středu před Zeleným čtvrtkem.
Samozřejmě že to jsou ozvěny dávných časů. Dnes je vše jinak.
Ale ať tak nebo tak, v každém případě jsou Velikonoce za dveřmi.
Zdroje:
