Článek
Ego sum Attila, flagellum Dei - Já jsem Attila, bič boží.
Nebýt socialistickému seriálu 30 případů majora Zemana, konkrétně dílu Mimikry, tak by jeho jméno u většinové populace upadlo v zapomnění. Atilla, syn Mundžuka, bič boží.
„A červi se rozlezou, Bič boží je vyžene!“ kvílí uvědomělí herci v rolích zkažené, imperialistickou hudbou nasáklé mládeže.
Za vládce Attily začali Hunové ve 30. a 40. letech 5. století podnikat loupežné nájezdy jak proti Východořímské říši, tak i Západořímské říši. V této době sahala moc Hunského svazu od Kavkazu a Kaspického moře na východě, po Dunaj a Rýn na jihu a západě.
Attilovi se roku 447 zdálo, že nastala pravá chvíle porazit Východořímskou říši. Část konstantinopolských hradeb totiž spadla při zemětřesení a pevnost ztratila svoji ochranu. Obyvatelům se ale podařilo zdi rychle opravit a případný útok by se tak stal velmi riskantním. Proběhlo několik jednání. Ovšem císař Marcianus odmítnul za mír platit. Rozhodnout mají zbraně. Attila ale potřeboval peníze, aby si zajistil vazaly v boji, a tak raději odtáhnul zkusit štěstí jinam. Obrátil se na západ.
Záminku k válce poskytla sestra západořímského císaře Valentinina III. Honoria. Císař neměl mužského potomka a jeho sestra byla těhotná se svým správcem statků Eugeniem. Aby se na trůn nedostal jejich potomek, nechal Valentinianus Eugenia popravit a svou sestru zavřel do domácího vězení. Ta ale tajně navázala kontakty s Attilou a slíbila mu mnoho peněz, pokud ji z vězení vysvobodí. Attila této situace využil, a dokonce se prohlašoval za jejího snoubence. Pro sebe si pak jako věno nárokoval Galii. Valentinianus III. požadavky odmítnul a svou sestru proti její vůli provdal za senátora Herculana. Bylo jasné, že válka s Huny začne každou chvíli. Attila se svými muži uvedl do pohybu masy lidí.
Pro západní část Evropy začalo peklo na zemi. Obrovské vojsko dosáhlo řeky Rýn a zničilo Basilej, Štrasburk i Mohuč. 7. dubna 451 Hunové vyplenili Mety.
Poté, co marně bušili do městských hradeb beranidlem, rozhodli se postupovat dále k pevnosti proti proudu řeky. Tam je těsně před Velikonocemi dostihla zpráva, že část oslabených městských hradeb se zřítila. Po chvatném nočním trysku dorazili zpět k průlomu a vtrhli dovnitř. Město padlo. Většinu obyvatel povraždili, domy z větší části vypálili.
Stalo se to před více než patnácti sty lety, a přesto toto datum zařadili Francouzi mezi nejtragičtější události svých dějin. Armáda hunských jezdců rozdává smrt.
Nešťastný remešský biskup jim vyšel vstříc v ornátu, se svátostmi v rukou. Uprostřed zpěvu žalmu byl sťat šavlí. V čele křesťanů stál Flavius Aetia. Attila ho dobře znal z mládí prožitého na ravennském dvoře. Bývalí přátelé teď vyrazili proti sobě do nelítostného souboje. Vítězem bitvy nedaleko Orleansu se stal Aetius. Svému někdejšímu druhovi povolil svobodný odchod pod podmínkou, že stáhne své vojsko. Než utrpět ostudu porážky, to raději smrt!
Attila viděl před sebou pravděpodobný konec. Dokonce i jeho šamani předpověděli smrt velitele. Byl odhodlán vstoupit do příbytku zabitých bojovníků. Přikázal zhotovit pohřební hranici ze sedel až Římané zahájí rozhodující útok. Nikdy ho nedostanou živého, nikdy jim nedá možnost ho zabít nebo ho vidět zraněného umírat.
Další nepřátelský útok mu v tom ale nakonec zabránil. Přežil i s hrstkou svých věrných. Aniž by to věděl získal jen pouhé dva roky života.
Z říše, kterou chtěl vytvořit, nezůstalo nic. Zbytky jeho armády pronásledovali nepřátelé. Pomstu si nenechali ujít.
Jeho život skončil na svatebním loži v roce 453. Zubatá s kosou si ho našla na jeho sedmnácté svatbě. Podle jedné verze se tam upil k smrti. Podle jiné ho probodla o svatební noci nevěsta, germánská princezna Ildico, která ve svatební róbě ukrývala dýku. Další příběh tvrdí, že trpěl častým krvácením z nosu a svojí krví se v noci udusil.
Hunové ho pohřbili s obrovským bohatstvím do tří rakví. Zlaté, stříbrné a železné. Ostatky umístili do koryta neznámé řeky jejíž tok obrátili jinam. Vyhloubili tři stejné hroby, aby zmátli případné zloděje. Otroci, kteří jámy kopali byli zavražděni, aby neprozradili, kde se skutečný hrob nachází. Dodnes ho nikdo nenalezl.
Zdroje:
