Článek
Osvobodili vojáci generála Vlasova Prahu nebo neosvobodili?
Od roku 1990, kdy se začalo oficiálně psát o tom, že Prahu osvobodili „Vlasovci“, se objevují názory, které souhlasí a které nesouhlasí, popřípadě souhlasí jen částečně. A všechny strany na to mají důkazy.
Na úvod by se slušelo říct, že ROA, Ruská osvobozenecká armáda, zkráceně „Vlasovci“, skutečně dorazila do Prahy a výrazně pomohla Pražskému povstání. Rudá armáda dorazila až 9. května, kdy německé jednotky byly pryč. Oklika přes Berlín, jehož dobytí bylo pro Stalina důležitější než osvobození Prahy, znamenala ztrátu v postupu několika dnů.
https://commons.wikimedia.org/w/index.php?search=gener%C3%A1l+vlasov&title=Special:MediaSearch&type=imagelas
Přestože se užívá název „Vlasovci“, byla to divize ROA generála Buňačenka, jehož vojáci v Praze bojovali. Generál Vlasov zůstal věrný Hitlerovi až do konce a na druhou stranu nepřešel. Takže to nebyli „Vlasovci“, ale „Buňačenkovci“ na tancích s nápisy „Smrt Hitlerovi i Stalinovi“.
Jejich hlavním cílem ovšem nebylo osvobodit Prahu, ta jim jenom stála v cestě do jižních Čech za demarkační linii. V naději, že se dostanou do amerického zajetí a tím si zachrání život, tak jak bylo slíbeno. Odevzdali zbraně Američanům a nemohli tušit, že je generál Patton všechny vydá Rusům.
Andrej Vlasov stejně jako mnozí další mladí muži, kteří pocházeli z chudých poměrů, hledal obživu v armádě. Doba tomu odpovídala, první světová válka, ruská revoluce, občanská válka, vojáci byli žádané zboží. Vstoupil do Rudé armády, potom do komunistické strany, na Frunzeho vojenskou akademii a vypadalo to na slibnou vojenskou kariéru. Přežil i stalinské čistky v armádě a po misi v Číně dostal lampasy i hodnost generálmajora. Na uniformě přibývaly medaile jako Leninův řád, Řád rudého praporu a nejvyšší čínské vyznamenání Řád zlatého draka.
https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Sergei_Kuzmich_Bunyachenko#/media/File:Sakharov_Bunyachenko_Vlasov.jpg
Napadením Sovětského Svazu se situace rázem změnila. Oslabená armáda, ve které Stalin během čistky v letech 1938 a 1939 téměř zlikvidoval velitelský sbor, nebyla připravena na válku proti svému, ještě donedávna, spojenci.
Sergej Buňačenko měl podobný osud. V patnácti letech vojákem Rudé armády, o rok později členem komunistické strany. Boje za občanské války na Ukrajině, ve střední Asii i na Dálném východě. Studium na vojenské akademii, ale zároveň pohrůžka vyloučením ze strany za kritiku kolektivizace.
Během druhé světové války odmítl vyhodit do povětří most přes řeku Těrek, protože část jeho vojáků se ještě nestačila přesunout na druhou stranu. Za to byl vojenským soudem odsouzen k trestu smrti, později změněno na deset let v gulagu. Ty si měl odpracovat po válce. V prosinci 1942 byl zajat rumunskou divizí a předán Němcům.
p
Generál Vlasov byl poražen v bitvě na Volchovu. Znamenalo to nejen jeho konec, ale i konec celé sovětské 2. úderné armády. Třicet dva tisíc vojáků bylo zajato, další desetitisíce umíraly zraněny v lesích a bažinách okolo. Vlasov byl zajat ve stodole, kde se skrýval ještě s nějakou ženou.
Cesta zrady byla dokonána pro oba velitele. Protože nechat se zajmout nepřítelem považoval největší vojevůdce světa Stalin za zradu.
Další osudy jsou známé. Vlasov založil ROA, do které vstoupil i generál Buňačenko. Oba věděli, že do SSSR se vrátit nemohou. Čekala tam na ně mučírna v Ljubjance a provaz.
V dubnu 1945 bylo každému jasné, že s německou armádou je konec a tak Buňačenko odmítl vykonávat její rozkazy. Dvě divize ROA se v tom okamžiku nacházely asi padesát kilometrů od Prahy. Myšlenka podpořit české povstání vyvolala ve štábu 1. divize rozkol. Vlasov byl proti podpoře, Buňačenko s většinou velitelů byl pro. A tak se pomoc „vlasovců“ Pražskému povstání konala bez Vlasova.
Ten dostal nabídku k odletu do Španělska, ale odmítl. Vypuklo Pražské povstání a „vlasovci“ začali vadit všem. Němcům, že neuposlechli rozkazy, České národní radě ovládané komunisty. Od vlastních mohli jako zrádci čekat jenom popravu. Tak se jako poslední jediné možné řešení jevila cesta k Američanům.
Autor: Tgrain/commons.wikimedia.org/volné dílo
„Vlasovci“ byli předáni Američany do sovětského zajetí u městečka Lnáře na jihu Čech v sobotu 12. května 1945. Dvacet tisíc lidí čekala šibenice, kulka nebo gulag.
V knize Souostroví Gulag napsal Alexandr Solženicyn následující: „Samozřejmě, že to byla vlastizrada! Samozřejmě, že to byla krutá, bezohledná zrada! Byla to ale zrada Stalinova!“
Zdroje:
