Článek
Pro mnoho lidí byla Eva Perónová světicí, pro jiné intrikánkou. Nenašla klid ani po smrti. Její ostatky měnily místo téměř dvacet let, dokud nebyla pohřbena v rodinné hrobce
Latinsko-americké země prosluly na světě třemi věcmi. Úžasnými civilizacemi původních obyvatel, fotbalem a vojenskými převraty plukovníků a generálů, podporované světovými velmocemi. Převraty bývaly krvavé, kromě prezidentů a těch, co se nepostavili na jejich stranu, nebo už byli na seznamech smrti, zahynuly i desetitisíce lidí.
Jeden z převratů se uskutečnil v Argentině v roce 1955, kdy generálové svrhli vládu. Měli armádu, policii, věznice i státní aparát. Přesto se báli jediné ženy, která byla mrtvá už tři roky. Jmenovala se Eva Perónová. V zemi postupně vznikla legenda o mrtvé ženě, která ničila životy živých.
Pokud zemře oblíbená nebo obávaná hlava národa nebo říše, obvykle se na chvíli zastaví v zemi život. Poté následuje monstrózní pohřeb. Někteří tyrani zabíjeli i po své smrti. Tisíce ušlapaných při pohřbech Stalina a komunistických diktátorů Číny nebo severní Koreje. Zcela jinak působila nabalzamovaná mrtvola Evy Perónové. Během jejího pohřbu byli také ušlapáni a rozmačkáni lidé, ale to byl jen začátek.
Eva Duarte v roce 1944
Když Eva Perónová po dlouhém a bolestivém umírání zesnula, její manžel argentinský prezident se rozhodl, že nechá pro svoji milovanou manželku vybudovat obrovské mauzoleum. Její tělo mělo být před uložením pečlivě nabalzamováno, aby její krása byla uchována na věky pro všechny, kteří se jí přijdou poklonit.
Jako balzamovač byl vybrán zkušený a slavný španělský patolog Pedro Ara. První dva dny po její smrti naplnil její žíly glycerinem, takže vypadala jako živá. Mrtvá bylavystavená ve skleněné rakvi a do sepjatých rukou jí vložili růženec. Na rakvi ležela státní vlajka. Třináct dnů davy argentinských občanů procházely kolem rakve. Poté bylo rozhodnuto převést tělo v rakvi do ústředí CGT, což bylo ústředí Všeobecné konfederace práce.
V ústředí Všeobecné konfederace práce (CGT) bylo tělo Evy Perónové uloženo v kanceláři předělané na márnici. V ní měl patolog Pedro Ara se svým týmem pokračovat v balzamování těla, dokud nebude vystavěno obrovské mauzoleum, kam by tělo bylo uložen k věčnému odpočinku. Patolog miloval svoji práci a zakrátko se zamiloval i do mrtvé. Pedro Ara se se svou milou pracovně stýkal dva roky. Samozřejmě, že se začaly šířit klepy. Muž se ženou, byť mrtvou, takovou dobu pospolu je samozřejmě téma ke všem možným i nemožným drbům. Patolog se údajně měl se svojí mrtvolou mazlit, vést s ní dlouhé rozhovory, a dokonce i tančit.
Eva Duarte někdy mezi roky1938 a 1943
Patologova „láska“ k Evě netrvala dlouho. 16. června 1955 došlo k vojenskému převratu. Prezident vdovecJuan Perón byl svržen z prezidentského trůnu a uprchl do exilu. Vlády se v Argentině ujala na tři roky vojenská diktatura Revolución Libertador. V jejím čele stál šéf armádní zpravodajské služby podplukovník Carlos Eugenius Moori Koenig.
Aby se z nabalzamovaného těla nestala ikona a modla perónistů, generálové rozhodli, že mrtvola musí zmizet. 22. listopadu 1955 vtrhli vojáci do budovy, ve které byly umístěny nabalzamované ostatky Evy Perónové. Mrtvolu vážící necelých čtyřicet kilogramů odnesli dva vojáci. Celé akci velel podplukovník Carlos Koenig. Tělo naložili na nákladní auto a tři dny jezdili městem, aby zmátli veřejnost. Najednou bylo Buenos Aires plné řečí o tom, kam tělo Evy Perónové odvezli, kde je skladují a na každém takovém, většinou smyšleném místě, se hromadily květiny a vznikaly improvizované pomníčky s její fotografií.
Eva Perón v divadle Colón 9. 7. 1951
Rozkazy se každou chvíli měnily. Tělo odvezli do kina, potom do všelijakých průjezdů, pod mosty, do sklepa nebo do vodárny. Jak ji převáželi, její „krása“ začala působit i na její únosce. „Byla tak krásná, ona vypadala, že se brzy probudí.“
Velitelé pořád nevěděli, kam s ní. Nakonec se začali dohadovat sami mezi sebou. Jedni ji chtěli nechat spálit, druzí tajně pohřbít a podplukovník Carlos Koenig, který měl únos na starosti, z toho všeho začínal bláznit.
Když Koenig už nevěděl kudy kam, přenechal velení nad mrtvou svému podřízenému Eduardu Arancibiovi a pověřil ho nalezením vhodného úkrytu pro mumii. Jak se zanedlouho ukázalo, pro Eduarda byl tento úkol fatální. Napadlo ho nejjednodušší řešení. Uschovat mrtvolu doma. Jenže v domě bydlela i jeho těhotná manželka, které se soužití s mumií vůbec nezamlouvalo. Proto Eduard vynesl ostatky Evy Perónové na půdu stodoly, kde ji položil na hromadu sena. Jestli ji chodil často navštěvovat, nebo to byla jen další z morbidních lidových historek se už nikdo nedozví. Když manžel nebyl doma, vylezla těhotná manželka po žebříku na půdu stodoly.
Eduard se vrátil domů, uviděl světlo a pocítil osten žárlivosti. Někdo mu chodí za milenkou. Jihoamerická krev v něm vypěnila, odjistil zbraň a soka zezadu zastřelil. Jeho žena i plod byli okamžitě mrtví.
I v pokročilém stádiu rakoviny chtěla v nemocnici odvolit. 11 . 11. 1951
Když se to dozvěděl podplukovník Koenig, zkopal nebohého Eduarda a svým osobním autem si Evu odvezl do kanceláře. Nebyl tak žárlivý jako Eduard a Evu ukazoval různým návštěvám a známým. Posadil si ji ke stolu, mluvil k ní a romanticky ji hladil po hlavě.
Výrazné změny psychického stavu plukovníka si všimli i kolegové. Jeho kamarád plukovník Héctor Cabanillas uvedl do protokolu: „Znal jsem ho z vojenské školy. Byl úplně normální, ale poté, co se dostal k tělu, zešílel. Pil a zbláznil se.“ I jeho nadřízeným velitelům už bylo jasné, že vzorný voják, podplukovník Moori Koenig se definitivně pomátl.
Vrchní velení pochopilo, že je třeba ukončit frašku s převážením mrtvoly po hlavním městě a okolí. Její přítomnost rozkládala morálku vojáků, kteří s ní přišli do styku. Plukovník Héctor Cabanillas usoudil, že jeho hlavním armádním posláním je dostat mumii kamkoliv, nejlépe co nejdál z Argentiny. Po údajném tajném jednání s Vatikánem byly ostatky Evy Perónové odvezeny do Itálie a pochovány pod cizím jménem na milánském Velkém hřbitově. Na falešném úmrtním a pohřebním listu bylo uvedeno jméno: Maria Maggi de Magistris. Příčina smrti: dopravní nehoda. Datum pohřbu: 13. května 1957. Vypadalo to, že konečně došla klidu. Ale jenom vypadalo.
Dr. Pedro Ara s mrtvým tělem Evy Perónové
Třináct let odpočívala Eva Peronová v italské zemi, dokud si na ni nevzpomněl její bývalý manžel Juan Perón, toho času stále v exilu v Madridu. Samozřejmě už dávno měl novou manželku jménem Isabel Martínez. V roce 1970 se hnuly ledy i v Argentině. Peron začal vyjednávat s armádou a dožadoval se vrácení těla své bývalé manželky. Vyjednávání mělo šťastný konec a ostatky Evy Perónové byly vráceny jejímu bývalému manželovi.
Po třinácti letech v zemi nebývá obvykle na mrtvolu, byť balzamovanou, hezký pohled. Byla letecky přepravena do Madridu, do paláce bývalého manžela. Do očisty mrtvoly se zapojila i nová paní Perónová: „Naše ruce se ušpinily od zeminy, kterou byla Eva pokryta, tělo tudíž muselo být celé vyčištěno. Byly vidět určité očistné zásahy, ale celkově byla všude špína. Isabela bavlněným hadříkem a vodou omyla tváře, ruce, převlékla ji. Vlasy rozčesala a pramen po pramenu vyčistila a vyfénovala. Vypadala jako panenka. Jen ty zásahy na těle, ty byly viditelné To trvalo několik dnů…“ Tak popsal situaci důvěrník Juana Peróna Carlos Spadone.
Juan Perón si držel svoji ex v jídelně, kde ji navštěvovali jeho přátelé a hosté. Začalo se šeptat, že svržený argentinský prezident je duševně nemocný. Protože návštěv ubývalo, jelikož společenské dýchánky za přítomnosti mumie většině návštěv začaly vadit, byla Eva uložena do vany. V případě úklidu byla uklizena do skladu, na půdu nebo do sklepa, podle toho, kde bylo volno.
Busta Evy Perónové v Museo Evita
Tady už je obtížné rozlišit skutečnost od bájí. Po celou tu dobu, kdy Eva Perónová byla ukrývána před svými obdivovateli, vznikala postupně makabrózní legenda, která dosáhla obrovských rozměrů. Jedna z legend vyprávěla o nové manželce Peróna Isabele, která si měla na manželův příkaz lehat vedle mumie, aby nasála její magii. Bavila se s ní stejně jako Perón, česala ji, líčila a převlékala.
Argentinská vláda plukovníků padla a Perón se v roce 1973 vrátil do Argentiny. Podivné bylo, že tělo Evy nechal v Madridu. Takové odloučení vyvolalo další vlnu domněnek a drbů. Ještě před svou smrtí, rok po návratu do své země, požádal Isabel, aby ostatky Evy Perónové převezla do Argentiny. Práci tak dostal další balzamovač Domingo Tellechea. Mrtvé chyběl konec jednoho prstu, její obličej byl zdeformovaný a po tom všem přesouvání byla celkově poškozená.
Světem se šířila další legenda o stopách násilí na mrtvém těle. Prý měla na těle stopy po bičování a na krku rýhu, jak ji vojáci pověsili. Samozřejmě nechyběla detailní vyprávění na téma sexuálního zneužívání mrtvoly vojáky.
Legendě napomohla i zpráva samotného balzamovače:
„Nohy byly ve špatném stavu, protože mrtvá byla ukryta delší čas (celé roky) ve stoje. Domnívám se, že ostatky byly v krabicích nebo v malé bedně, do které byly namačkány silou. Tím se rozdrtil nos. Naprosto mě to šokovalo, urážka mrtvoly, znesvěcení! Vnější zásahy byly patrné. Nebudu z úcty k mrtvé říkat nic k intimním partiím. Vnitřní konzervace těla byla dokonalá. Původní balzamovací práce obstála ve zkoušce času. Jen podotknu, že ač to nechápu, tělo libě vonělo. Isabela prý mrtvou natírala parfémy.“
Hrob Evy Peronové v hrobce rodiny Duarte na hřbitově La Recoleta v Buenos Aires
Z budování mauzolea, později národního památníku „Oltář vlasti“ sešlo a oba manželé byli pochováni v prezidentské rezidenci v rakvích vedle sebe. Příběh o putování mumie Evy Perónové by tady mohl končit, pokud by se odehrál na jiném kontinentu než v Jižní Americe. Isabela už jako prezidentka Argentiny byla opět svržena vojenskou juntou, která hrob manželů Perónových nechala otevřít. Mumie Evy byla vyzvednuta a předána rodině, ať si ji pochovají v rodinné hrobce na hřbitově La Recoleta v Buenos Aires. Po více než dvaceti letech konečně našla klid.
Na cesty se pro změnu vydala mumie Peróna. Ta si užila cestování, jaké svého času podstoupila mumie jeho manželky. Několikrát jeho ostatky pohřbili na různých místech, vykopali, zneuctili. Kdosi mu usekl a odnesl obě ruce a hororová sága manželů Perónových nebrala konce. Novináři, filmaři a autoři makabrózní literatury měli v Argentině žně. Nakonec ostatky bývalého argentinského prezidenta Juana Peróna skončily v Muzeu 17 de Octubre v San Vincente. V místě necelých padesát kilometrů vzdáleném od místa posledního odpočinku jeho ženy Evy Perónové.
Zdroje:
