Článek
V lednu 1929 měla v Německu Schutz Staffel, zkráceně SS, pouhých dvě stě mužů. Velel jim jistý Heinrich Himmler. Bezvýznamný mužíček s výrazem kancelářské krysy, pleš, brejličky, žádný prototyp árijské rasy. To ostatně nebyl ani jeho nejvyšší šéf Hitler.
Na počátku SS bylo osm bezvýznamných existencí. Bývalý zápasník, hodinář, drogista nebo koňský handlíř. Výrobce hnojiv Himmler se k nim hodil.
Absolvent zemědělské fakulty zkusil pracovat ve výrobě umělých hnojiv, ale příležitost viděl někde jinde. Armáda nebo politika. To bývají oblasti, kam se obvykle uchylují ti, co se v normálním životě nedokáží uživit nebo prosadit. Po dvou letech u hnojiv se stal sekretářem NSDAP a další rok už dělal kariéru v ústředí NSDAP v Mnichově. Za osm let od nástupu do fabriky na hnojiva už byl poslancem Říšského sněmu za NSDAP.
Mezi tím se stačil oženit a zplodit dceru. Ta dostala jméno delší, než mají španělští šlechtici. Gudrun Margarete Elfriede Emma Anna BurwitzHimmler. Nakonec jí rodiče stejně říkali „Püppi“ a zůstala jedináčkem. Ne že by Himmler neměl další potomky. Jenom se sekretářkou Hedvikou Potthast jich měl několik. Ale s manželkou, která také nebyla zrovna árijský typ, měl jen Gudrun „Püppi“.
Poté, co její otec rozkousl 23. května 1948 kyanidovou kapsli a ona sama byla v Norimberského procesu osvobozena jako nevinná, rozhodla se očistit jméno svého otce. Vyobrazení milovaného tatínka jako lidské zrůdy, která měla na rukou krev statisíců nevinných lidí, nikdy přijala. Tvrdila, že otce zavraždili a nacistická ideologie je tou jedinou správnou. Stýkala se pouze s bývalými členy NSDAP, které začala podporovat. V roce 1951 se stala členkou Stille Hilfe.
Organizaci Tichá pomoc založila Helena Elizabeth von Isenburg. Její manžel se věnoval genealogii, především příbuzenství a dědičnosti jak „panské“ rasy, tak „podlidí“. Himmlerova dcera se brzy stala vůdčí osobností a pomáhala nacistickým zločincům vyhnout se spravedlnosti. Hodně pomohla oficiální registrace Tiché pomoci jako humanitární organizace. Ti, kteří byli zavření, dostávali od Stille Hilfe veškerou pomoc od právnické až po materiální.
Postupně se z malé organizace stala vlivná a majetná instituce, která měla k dispozici množství právníků. Peníze přicházely jednak od anonymních podporovatelů a bývalých nacistů, ale ty skutečně velké částky byly od průmyslových a chemických fabrik, které díky nacistickému režimu získávaly lukrativní státní zakázky.
Gudrun zůstala zatvrzelou nacistkou. Vdala se za Dietera Burwitze, který založil Wiking-Jugend neboli „vikingskou mládež“. Byla to přesná kopie Hitlerjugend, která byla po válce zakázána. Stačilo vyměnit názvy a ze starých nacistů se stali oficiální demokraté a z organizace, která je chránila a podporovala, se stala humanitární instituce.
Tichá pomoc měla samozřejmě mnoho svých přívrženců mezi politiky. Nejlepší kontakty měla s křesťansko-demokratickou stranou CDU/CSU.
Přestože od konce války uplynulo osmdesát let a naprostá většina nacistů je po smrti, Tichá pomoc stále existuje a funguje. Mezi válečnými zločinci, kteří se dožili vysokého věku a nebyli nikdy potrestáni, byl i Klaase Faber. Ten měl v roce 2011 na své straně nejlepší právní servis právě od Tiché pomoci. Před mezinárodním tribunálem v Haagu ho sice ochránili, ale na smrt byli krátcí. Zemřel těsně před zahájením procesu.
Přestože německé bezpečnostní složky sledují činnost organizace Tichá pomoc i dnes, nikdo z jejích členů a podporovatelů si z toho těžkou hlavu nedělá.
Himmlerova dcera Gudrun Burwitzová žila mnoho let s manželem na předměstí Mnichova. Svůj blízký vztah k přeživším nacistickým zločincům a jejich rodinám se ani nesnažila skrývat.
Každoročně se účastnila srazů veteránů Wehrmachtu a Waffen-SS v Korutanech. Tam byla stále považována za „nacistickou princeznu“. V roce 2011 poskytla otevřený rozhovor Daily Mail.
Zemřela v Mnichově 24. 5. 2018 ve věku 88 let.
Zdroje:
