Článek
Herec s nezaměnitelným hlasem Karel Höger podal výpověď v Národním divadle a zemřel
Herec se sametovým hlasem Karel Höger se narodil do špatného století. Jako většina jeho vrstevníků prošel dvěma totalitami. Obě ho nutily dělat věci, ke kterým měl odpor. V té první šlo o život. Ve druhé o profesi a čest. Nakonec ho stejně zabila.
Dvanáct sourozenců, ze kterých přežil jen starší bratr Rudolf. Smrt byla v rodině dělníka z cihelny jako doma. Je logické, že po všech těch tragédiích si přáli pro syna to nejlepší. Zajištěnou profesi pod penzí.
A tak budoucí věhlasný herec, ačkoliv jej od dětství přitahovalo divadlo, podlehl otcovu přání a věnoval se studiu pedagogiky. Po absolvování učitelského ústavu sice učil, ale zároveň začal studovat na konzervatoři a později na filozofické fakultě. Jenže brance Högera povolala armáda. Po propuštění do civilu nemohl najít vhodné místo učitele, a tak vstoupil na prkna, která znamenají svět. Bylo rozhodnuto. Místo učitele bude hercem. Do roku 1940 herec a dramaturg zvládl sto dvacet rolí.
Angažmá v Národním divadle na sebe dalo čekat, ale přišlo. Od roku 1940 až do onoho osudného roku 1977.
Už za války známému herci bylo „doporučeno“ účastnit se nacistických akcí, které mu byly více než nepříjemné. Podobně jako ostatní osobnosti kulturního života se zúčastnil shromáždění v Národním divadle, aby vyjádřil věrnost Adolfu Hitlerovi a Říši. Fotografie se zdviženou pravicí otiskly tehdy všechny protektorátní noviny. Samozřejmě nemohl tušit, že podobnou „odpornost“ prožije za třicet pět let ještě jednou.
Odmítnout účast na takové akci znamenalo přímé ohrožení života. Kolegyně Jiřina Šejbalová odmítla pozvání na večírek od K. H. Franka. V limuzíně, která pro ni přijela, byl i vzkaz: „Pokud nepojedete, přijede si pro Vás jiný automobil a odveze Vás jinam“.
Karel Höger hrál o život. A to doslova. Účastnil se protinacistického odboje. Jako partyzánská spojka vozil na Moravu šifrované zprávy. Podporoval rodiny, jejichž otcové byli v koncentráku, a gestapem hledaného spisovatele Františka Kožíka ukrýval ve svém bytě.
Válka skončila a k moci se dostali komunisté. Zákaz točit přišel po roce 1948 na udání, že čte Peroutku a Tigrida. Po dvou letech byl vzat na milost.
V roce 1969 byl jmenován ředitelem ND zarytý komunista Přemysl Kočí. V zájmu očisty hlavní scény od oportunistů a dalších nepřátel socialismu poslal 8. února 1972 Karlu Högerovi písemný vyhazov z umělecké rady činohry a zákaz mimodivadelní činnosti. Samozřejmě to odůvodnil frázemi s obavami o hercovo zdraví a „…S přáním načerpání dalších sil i dobrého zdraví Vás pozdravuji. Přemysl Kočí“.
Účastí na shromáždění umělců v Národním divadle a podpisem anticharty v roce 1977 neriskoval nikdo ze zúčastněných život. Možná existenci a určitě čest. Podepsal jako ostatní. Déjà vu!
Na konci dubna Kočí vyhodil z divadla Vlastu Fabiánovou se slovy, že „v tomto divadle si už nezahraje“. Karel Höger měl už bolševické šikany plné zuby.
„Když si tady nezahraje Vlasta Fabiánová, nebudu tady hrát už ani já!“ Následující den podal okamžitou výpověď se žádostí o převedení do důchodu.
Datum na strojopisu je 2. května 1977. Za dva dny 4. května Karel Höger, herec s nezaměnitelným hlasem, zemřel.
Za příčinu smrti byl označen infarkt myokardu. Bylo mu 67 let. Pochovaný je na Slavíně.
Zdroje:
