Článek
Další rány udělaly ze svaloviny krvavou hmotu. Ráda pouštěla na vězně psi a s blaženým výrazem ve tváři sledovala krvavé divadlo.
Původní profesí byla zdravotní sestra v Berlíně a matka dvou malých dětí. Ve dvaadvaceti se přihlásila do ženského tábora v Majdanku, kde se z ní stala sadistická bestie. Podle přeživších vězeňkyň „lačnila po krvi jako zvíře“. Zvláštní je, že i ke svým dětem se chovala nepřiměřeně tvrdě až nenávistně.
Byla to žena dvou tváří. Pokud se termínem „žena“ dá označit taková lidská zrůda. Jakýsi Jekyll a Hyde. Docela pohledná, ráda flirtovala s dozorci a esesáky, chovala se mile a laskavě. Jakmile ale promluvila k vězeňkyním, tvář se jí rázem změnila.
Železnou tyčí umlátila hladovou vězeňkyni přistiženou při krádeži chleba. Dvě ženy, které čistily latríny shodila dolů jen tak, když šla kolem. S potěšením sledovala, jak se topí ve výkalech. Dětem dávala s úsměvem bonbóny, aby je vzápětí nechala naházet na korbu náklaďáku, který je odvezl ke zplynování. Ženy, které otěhotněly po znásilnění německými dozorci, nechávala roztrhat svými psy. Prý ochrana čistoty krve a rasy.
Ráda se účastnila selekce do plynu. Z půl milionu vězňů, kteří byli v Majdanku, jich polovina skončila v plynové komoře.
V roce 1944 řádila v Auschwitz-Birkenau, kde se jí narodilo třetí dítě. Na konci roku uprchla ještě s jinými před blížící se Rudou armádou.
Na útěku nepobyla dlouho protože ji poznali a 24. listopadu 1947 byla společně s 23 dalšími bývalými členy SS souzena v polském Krakově. Soud jí vyměřil za všechna ta zvěrstva a vraždy pouhých patnáct let vězení. Důvod tak mírného trestu nebyl nikdy objasněn. Ještě větší údiv vzbudilo její předčasné propuštění v roce 1956. Spekulovalo se o spolupráci s tajnými službami Východu i Západu, ale nikdy se nic neprokázalo.
Po propuštění byla odsunuta do západního Berlína, kde žila běžným životem německé hospodyně téměř dvacet let.
Roku 1975 otevřela německá vláda znovu kauzu „Majdanek“ a před soud byla s dalšími patnácti dozorci postavena i Lächertová. Soudní proces probíhal dlouhých šest let. Za účast na více než 1 200 vraždách požadovala obžaloba doživotí. Zřejmě si z toho nic nedělala, protože ještě během procesu se ucházela o kandidátku pravicových extremistů ve volbách do Evropského parlamentu.
Samozřejmě že veškerá obvinění popřela a poslouchala jen rozkazy nadřízených. Byla odsouzena pouze ke dvanácti letům nepodmíněně. Po výkonu trestu byla propuštěna a poslední roky strávila v rodném Berlíně. Zemřela v roce 1995 ve věku 75 let.
Zdroje:
