Článek
Hon na čarodějnice a muži, kteří nenáviděli ženy
Bestseller, tedy „nejlépe prodejné“ je označení velmi populární a prodávané knihy. Nejde o kvalitu, úroveň nebo druh literatury. Rozhoduje počet vydání a výtisků. Není to vynález dvacátého ani tohoto století.
Jeden takový bestseller vyšel už roku 1487. Knihu sepsala autorská dvojice Jindřich Institoris a Jakub Sprenger. A název? Malleus maleficarum. V češtině: Kladivo na čarodějnice.
Jako inkvizitoři naráželi na překážky všeho druhu. Lid prostý i vznešený nebyl zrovna dvakrát zvědavý na jejich ohnivá kázání a příkazy stran čistoty víry. Byli sice ustanoveni inkvizitory, ale téměř nikdo je nebral vážně. Proto požádali papeže Inocence VIII. o podporu a bylo jim vyhověno. Papež vydal roku 1484 bulu Summis desiderantes affectibus. Ta se v rukou lovců čarodějnic stala nástrojem, který dosud chyběl. Hon na čarodějnice tak mohl začít.
Jindřich Institoris, vlastním jménem Heinrich Kramer, doktor teologie a převor dominikánského konventu v dolním Alsasku byl osobou velmi neoblíbenou. Nejen pro své způsoby a metody při vyšetřování domnělých čarodějnic. Jako obyčejný zloděj zpronevěřil jistou sumu peněz vybraných z prodeje odpustků a určených na vojnu s Turkem. Ale podle papeže se na potírání všelijakého kacířstva hodil náramně.
Těžko říct, jak velkou část oné knihy sepsal sám a jakou přidal jeho kolega Sprenger. Historikové tvrdí, že celé „Kladivo“ je dílo Kramera a ten druhý tam byl připsán jen proto, aby ono dílo bylo doporučováno kolínskou univerzitou, jejímž byl Sprenger profesorem.
Kniha se skládá ze třech dílů. Po obvyklé a obsáhlé předmluvě o hrůzách čarodějnictví jsou v prvním díle podrobně popsáni účastníci na čarodějných aktivitách. Tedy čarodějnice i čarodějníci a sám ďábel. Druhý díl podrobně pojednává o moci kouzel, obcování s ďáblem nebo proměnou člověka ve zvíře. Jak ďábel dokáže vstoupit do těla člověka a co všechno mu způsobit. A jak se všeho takového neřádstva zbavit. Samozřejmě vymítáním původce, tedy ďábla.
Třetí díl obsahuje popisy a návody k přípravě a vedení inkvizičního procesu. Ve dvaceti pěti paragrafech byli členové tribunálu poučeni, jak postupovat proti podezřelým. Aby se z podezřelého stal obviněný, nařizovalo se použití mučení, což celkem spolehlivě vedlo k rychlému přiznání.
Jako červená nit se vine celým objemným dílem problematika ženy. Žena je původcem prvního hříchu, žena svádí ke hříchu, co svět světem stojí a vůbec. Za všechno mohou ženy.
„Kdyby nebylo špatnosti žen, byl by svět osvobozen od nesčetných nebezpečí.“
Zřejmě autoři měli před ženami notný respekt, popřípadě komplex méněcennosti. Nebo je pouze nenáviděli. Žena má přirozeně menší víru než muž, jak dokázali na latinském termínu „femina“. „Fe“ znamená „víru“ a „mina“ neboli „minus“ je jak známo každému „méně“. Potom není divu, že „žena je trpčí než smrt.“
V našich zemích se s procesy začalo dávno před působením Bobliga z Edelstadtu na Losinském panství v 17. století.
Nejstarší případ je z roku 1350 a jednalo se o mladého muže, který umíral. Svému otci před smrtí pověděl, že v jeho konci mají prsty dvě ženy, které ho očarovaly. O dvě stě let později na Náchodsku se dostala do rukou spravedlnosti jistá Markyta, za přechovávání kradeného zboží. Jako spolupachatele udala Martina Berana. Ten, aby se pomstil, ji na právu útrpném označil za čarodějnici. Po dlouhém a krutém mučení byla Markyta odsouzena k trestu smrti a jako čarodějnice upálena.
Ve své době to byla jedna z nejrozšířenějších knih. Následujících třicet čtyři vydání průběžně doplňovaných o předmluvy a aktualizované, udělalo z knihy druhou nejprodávanější hned po Bibli. Český překlad Malleus maleficarum vyšel v roce 2 000 ale bestsellerem se nestal.
Zdroje:
