Článek
Katyňský masakr byl podle soudruha Skály jen nacisty vytvořený příběh
V březnu roku 1940 dostal Lavrentij Beria „geniální“ nápad, který předložil J. V. Stalinovi. Jak se zbavit 14 736 polských vojáků a důstojníků, zajatých při dělení Polska mezi SSSR a Německo. Doporučil „použít nejvyšší možný trest - zastřelení“. Všechny postřílet.
Stalin Berijův návrh podepsal a spolu s ním se k příkazu povraždění polských důstojníků podepsali maršál „osvoboditel“ Vorošilov a další bolševické zrůdy ve vedení SSSR. Molotov, Mikojan, Kalinin a Kaganovič.
Zajatí důstojníci, policisté a úředníci byli zavřeni v ruském Kozelsku, Ostašově a ukrajinském Starobelsku. Po vydání rozkazu k jejich likvidaci byli sváženi do lágrů NKVD, odkud vedla přímá cesta k místu hromadných poprav.
Důvodem byla údajná kontrarevoluční činnost a protisovětská agitace. Dalším z důvodů mohla být Stalinova msta za porážku Rudé armády. V roce 1920 polská armáda zastavila postup bolševiků.
V roce 1943 našly jednotky wehrmachtu u vesnice Katyň masové hroby s více než 4 000 ostatky polských důstojníků. 13. března německý rozhlas opakovaně uváděl senzační zprávu o nálezu hromadných hrobů. Na konci dubna byli k exhumaci pozváni lékaři a kriminalisté z různých evropských zemí.
Z protektorátu to byl prof. František Hájek. Význačný soudní lékař byl po válce zadržen a donucen odvolat svůj podpis pod ohledací zprávou z Katyně. Vražd se nedopustili Sověti, ale němečtí nacisté. Jako spolupracovník StB pitval profesor těla Jana Masaryka nebo Josefa Toufara. V obou případech pitevní nález zfalšovat tak, aby se hodil Státní bezpečnosti.
Do Katyně přijeli dobrovolně-povinně i novináři a spisovatelé, aby psali o bolševickém teroru, který spatřili na vlastní oči. 30. dubna 1943 přednesl svoji reportáž v rozhlase spisovatel František Kožík.
Výsledky zkoumání ostatků jasně prokázaly, že polští důstojníci byly povražděni na přelomu března a dubna roku 1940. Tedy více než rok před německým vpádem.
Byla vybrána tři místa pro hromadné popravy a hroby. Katyň, Charkov a Kalinin. Kromě 15 000 polských důstojníků bylo souběžně povražděno na dalších místech 10 000 příslušníků inteligence. Příští rok to byly další desetitisíce.
Samozřejmě, že celá desetiletí Sovětský Svaz svoji vinu na masakrech popíral a opakovaně ukazoval na německou stranu.
Teprve v roce 1990 Michail Gorbačov veřejně přiznal, kdo vraždil v Katyni. Ještě později na příkaz ruského prezidenta Dmitrije Medveděva byly zveřejněny elektronické kopie autentických dokumentů o Katyni ze složky č. 1. Zájem o nahlédnutí a prostudování této složky byl tak obrovský, že internetový portál se pod náporem zájemců zhroutil.
Navzdory přiznání ruské strany se najdou stále lidé, kteří opakují bolševické lži a masakr přisuzují nacistům. Jejich mluvčím je v České republice stalinista Josef Skála. Vyvraždění polských válečných zajatců Sověty v Katyni je podle něj „nacisty zkonstruovaný příběh“.
Historická fakta jsou pro něj uměle vytvořenou nacistickou legendou, kterou vytvořila polská exilová vláda a její režii měl v rukou samotný ministr propagandy Joseph Goebbels. Exhumace tisíců těl z hromadných hrobů byla podle „historika“ Skály „údajná“.
Za popírání válečného zločinu – vyvraždění polských válečných zajatců v Katyni - byl Skálovi vyměřen osmiměsíční podmíněný trest se zkušební dobou jednoho a půl roku.
Zdroje:
