Článek
Zajištění bezpečnosti následníka trůnu během jeho cesty do Sarajeva bylo od začátku nápadně podceněné
Oskar Potiorek, syn českých rodičů narozený už v Korutanech, se upsal armádě. Vlastnosti a schopnosti na to měl. Stavět se do „haptáku“ před výše postavenými a sekýrovat ty, kteří byli pod ním uměl na výtečnou. Také to v kariéře dotáhl až na generálního inspektora rakousko-uherské armády.
Jeho hvězdná hodina teprve měla přijít. Měl na starosti bezpečnost manželů Františka Ferdinanda a jeho ženy Žofie, kteří se 23. června 1914 vydali na cestu z Konopiště do Bosny. Jenže už od začátku bylo všechno špatně.
Autor: Carl Pietzner/cs.wikipedia.org/volné dílo
Už jenom to načasování. Návštěva okupanta na státní svátek Srbů. Osmadvacátého června byl Vidovdan, Vítův den. Smutné výročí bitvy na Kosově poli v roce 1389, během které byla vyvražděna srbská šlechta a nad Balkánem zavlála vlajka s půlměsícem. Pokud na generálním štábu přehlédli nebo ještě hůře ignorovali tuto symboliku, museli být, slušně řečeno, padlí na hlavu.
Po snídani a mši svaté se „vzácná“ návštěva usadila do kabrioletu, aby posledních osm kilometrů do Sarajeva jeli důstojně a mohli kynout nadšeným davům shromážděným podél cesty. Osobní ochranu poskytoval generál Potiorek, vedle českého řidiče Leopolda Lojky se posadil pobočník hrabě Harrach.
Malá kolona šesti vozů se dala do pohybu směr radnice. Potiorek se vyhříval v přízni následníka trůnu a nějakými bezpečnostními opatřeními si nechtěl kazit krásný den. Když ho jeden z úředníků upozorňoval na možnost atentátu ze strany mladých studentů, sebevědomě odvětil: „Prosím vás! Mám snad mít strach z dětí?“
Když císař František Josef I. přijel do Sarajeva v roce 1910, celou trasu lemoval dvojnásobný kordon vojáků. Příjezdové cesty do města byly uzavřeny, stovky nespolehlivých osob dostaly zákaz vycházení. Tentokrát nebylo ve městě po vojácích ani vidu ani slechu.
Kolona vozidel pomalu projížděla podél řeky Miljačky a špalíry obecenstva vykřikovaly „živijó“, děla nad městem vystřelila dvacet čtyři salv.
Autor: Hermann Clemens Kosel /cs.wikipedia.org/volné dílo
První hozená bomba zranila dva členy doprovodu a dvě desítky diváků. Vozy po výbuchu zastavily, zřejmě na rozkaz Potiorka, což byla obrovská chyba, která překvapila i Gavrilo Principa, stojícího pár metrů od nenáviděného Habsburka.
Po zhruba dvou minutách se vozy rozjely po nábřeží k radnici, kam podle plánu mířily. Starosta města Čurič, který neměl ponětí o bombovém útoku, v devótním předklonu vítal manželský pár jménem všech obyvatel města, kteří svého nanejvýš milovaného pána … atd, atd.
Následník byl prudší povahy, což se po pokusu o jeho zabití dá pochopit a starostův projev utnul.
„Pane starosto! Přijel jsem na návštěvu jako přítel, a oni tu na mě házejí bomby! Pobuřující! Tak, a teď můžete mluvit.“
Starosta zbrocený ledovým potem byl tak vyděšený, že svoji vítací řeč do konce odkoktal.
Autor neznámý/cs.wikipedia.org/volné dílo
V plánovaném programu došlo ke změnám. František Ferdinand chtěl jet do nemocnice, aby navštívil zraněného podplukovníka Marizziho. Manželce doporučil, aby jela přímo na nádraží. Ta odmítla.
Byla změněna i trasa a jelo se stejnou cestou, jako na radnici, jen v opačném směru. Jenže řidič Lojka špatně odbočil do boční ulice. Za to mu generál Potiorek vynadal a nařídil zpátečkou vycouvat. Takový manévr u tehdejších vozů vyžadoval čas a vozidlo s následníkem trůnu a jeho manželkou zastavilo pár kroků od Gavrilo Principa.
Ten vyšel z lahůdkářství naštvaný z toho, že atentát nevyšel. A najednou se před ním zastavil vůz s Františkem Ferdinandem. Princip byl tak překvapen, že se v prvních vteřinách na nic nezmohl. Přestože to byl tuberácký, vychrtlý mladík, který si pistoli vyzkoušel jednou kdesi v lese, přesnost jeho výstřelů byla neuvěřitelná.
Jeden rozerval Žofii břišní aortu, druhý následníkovi trůnu krční tepnu. Dva výstřely a oba smrtelné.
Tři muži jako doprovod manželského páru byli ti nejméně vhodní pro takovou akci.
Generál Potiorek, armádní kariérista, který si byl tak jistý svou politikou „cukru a biče“ na Balkáně, že ignoroval veškeré informace o možném nebezpečí spáchání atentátu. Neschopný generál, který byl už v zimě 1914, pár měsíců po vypuknutí války, zbaven všech funkcí a prvního ledna 1915 penzionován. V roce 1914 získal čestné občanství Sarajeva.
Hrabě Harrach byl sice renesanční muž, sběratel umění, cestovatel, ale díky oční chorobě téměř slepý. Tedy ne úplně ideální doprovod, když stěží rozeznával tváře a psaný text mu museli předčítat.
Řidič Lojka sloužil u jezdectva jako četař. Zúčastnil se vojenských manévrů v září 1909 ve Velkém Meziříčí. Manévry navštívili císař František Josef I., německý císař Vilém II., následník trůnu František Ferdinand i hrabě Harrach.
V noci desátého září se splašili koně dragounského pluku č. 6 a v panice se rozutekli. Lojka jako dragoun a syn kočího ještě s dalšími vojáky zdivočelé koně zastavil, přičemž byl zraněn a odvezen do nemocnice. Tam ho navštívil hrabě Harrach a po propuštění z nemocnice jej přijal do svých služeb. Poté co hrabě koupil automobil a Lojka si udělal řidičský průkaz, stal se jeho osobním řidičem.
Autor neznámý/cs.wikipedia.org/volné dílo
Povolávací rozkaz na manévry do Bosny se netýkal jen hraběte Harracha, ale i jeho vozu s řidičem. Ten měl být k dispozici Františku Ferdinandovi d’Este. A pak třeskly výstřely.
Po válce a vzniku republiky Harrach po první pozemkové reformě přišel o část majetku. Ale i to, co zbylo, stačilo na pohodlný život.
Leopold Lojka se stal hostinským ve Znojmě. Oženil se a poté byl rozveden. Zemřel ve třiceti devíti letech jako těžký alkoholik.
Zdroje:
