Článek
Sadista Bohumil Doubek obdržel za nelidské mučení vězňů Řád práce a nemalou finanční odměnu
Podle historika Kaplana „bylo mezi lety 1948 a 1954 politicky motivovanou perzekucí odsouzeno téměř sto tisíc lidí. Nadto desetitisíce obětí bylo „přikázáno“ do koncentračních táborů. V důsledku dalších, s tím spojených pronásledování, tak bylo postiženo „nejméně mezi 1,5 - 2 miliony občanů“.
Na velkých politických procesech se podílelo víc než osmdesát vyšetřovatelů pod vedením třinácti sovětských poradců.
Mezi vyšetřovateli komunistické StB se nacházelo množství sadistů, kteří za luxusní plat týrali a mučili zadržené. Výslechové metody středověkého typu, vylepšené elektrickým proudem, převzali od svých sovětských vzorů a kamarádů. Mezi těmito estébáky vynikal svou brutalitou nedostudovaný lékař Doubek.
Marxista a komunista likvidující všechny, kteří mu přišli pod ruku a nebyli dělnického původu. Sám synáček z úřednické rodiny, která si mohla dovolit poslat kluka na studia.
Když konečně spadla klec a došlo i na něho, velice ochotně a dopodrobna popsal způsoby „vyšetřování“ politických zadržených včetně svých souvěrců a soudruhů, které dovedl až na popraviště.
Doubek byl důležitým kolečkem v systému bolševické policie, naprosto oddaný sovětským poradcům a specialistům na mučení. Jenže kolečko se jednoho dne porouchalo. A „dát ho spravit“ jaksi nešlo.
Kvůli nadměrné konzumaci alkoholu a zanedbávání práce byl přeřazen do jiných neméně lukrativních státních funkcí. Jeho alkoholismus byl zřejmě i na estébácké poměry neúnosný a na podzim 1954 byl z Ministerstva vnitra vyhozen. Příští rok byl zatčen, vyloučen z KSČ a na Pankráci sepsal svoji podrobnou výpověď o „výslechových metodách“, které se svými kumpány praktikoval na zadržených. Byl odsouzen na 9 let, ale za pár měsíců ho soudruzi jako jednoho ze svých propustili. Místo v Čedoku mu také zařídili pro staré známosti a tam popíjel až do roku 1975, kdy ve věku 55 let zemřel.
Doubek přiznal, že ani on ani jeho spolupracovníci často nevěřili vynuceným doznáním, ale stále dokola se oháněli tvrzením, že všechno, co se děje, je ve prospěch a v zájmu strany. Pro blaho strany se neštítili žádných prostředků. Včetně vynucených sebevražd a vražd.
Stejně jako Doubek i ostatní katovi pacholci přišli z ústřední školy KSČ. A pokud vůbec byli kdy za své zvrácenosti odsouzeni, po pár měsících dostali milost a lukrativní zaměstnání.
Zajímavé jsou části Doubkových výpovědí, ve kterých popisuje mučení a nucení k nesmyslným doznáním i bývalých vrcholných bolševiků, souzených v procesu se Slánským.
Estébáci jednali podle logiky, že každý, kdo je zatčen, je nepřítel lidu a socialistického zřízení. A toho museli za každou cenu usvědčit. Tajemník KSČ v Brně Šling byl příšerným mučením donucen přiznat se k organizovanému spiknutí proti Rudolfovi Slánskému, generálnímu tajemníkovi strany. Když se sám Slánský ocitl v mučírnách, byl Šling dalším týráním přinucen změnit výpověď.
Cílem bylo vyšetřovaného zlomit, zničit ho tak, že podepíše cokoliv, jakýkoliv nesmysl.
I když ti hlavní z estébáckých mučitelů byli později odsouzeni k několikaletým trestům vězení, po pár měsících byli omilostněni a byli dosazeni do výnosných pozic v Čedoku nebo na Ministerstvu zahraničního obchodu.
