Článek
Jméno námořníka Edmonta Dantese zná téměř každý. Jeho lásku Mercedes také. Padouši Danglars a Mondego. Abbé Faria a vězení v pevnosti If.
Kdo ale byli lidé, které si Alexander Dumas vybral za předlohu pro své vyprávění?
A samotná pevnost If? Nenachází se na území Francie ale ve severní Itálii ve městě Fenestrelle. Říká se jí „Velká alpská zeď“ a neleží u moře ale ve výšce 1,800 metrů. Jsou v ní kasárna, skladiště, zbrojnice, kaple a vězení.
V hospodě, kde Pierre slavil zásnuby se neopomněl svým kamarádům pochlubit, jaké štěstí ho potkalo. Jenže brzy po oslavě ho sebrali četníci a odvezli do vojenské pevnosti ve Fenestrelle. Teprve mnohem později se dozvěděl, že ho jeho bývalí přátelé udali za smyšlenou špionáž pro Anglii. A přísahal pomstu.
Románový abbé Faria se ve skutečnosti jmenoval otec Torri. Ještě před svým zatčením stačil zakopat svůj pracně nahromaděný poklad. Pierra po sedmi letech propustili, takže žádný románový útěk se nekonal. Jakmile si obstaral doklady, vydal se do Paříže.
Našel svoji snoubenku Margaritu, ovšem provdanou za jistého Loupiana, který v onom hostinci, kde slavil zásnuby, pracoval. A protože se i jemu dívka líbila, napadlo ho, jak se ševce zbavit. Do spiknutí zasvětil i své dva kumpány Solariho a Chaubarta.
Deset let strávil bývalý obuvník a vězeň plánováním pomsty. Nejprve zavraždil Chaubarta. Poté nechal otrávit Solariho. Jeho bývalá snoubenka se dva roky po jeho zmizení provdala za bývalého přítele Loupiana. Na toho dopadla pomsta nejkrutěji. Přišel o rodinu a jeho restaurace vyhořela do základů. Stal se z něj žebrák. Nakonec si to Pierre Picaud s Loupianem vyřídil osobně, z očí do očí. Ubodal ho k smrti.
Ale tady skutečný příběh ještě nekončí. Tehdy byl v hostinci ještě čtvrtý z „přátel“. Alluti, který se na udání sice nepodílel, ale také ho neoznámil. Ten se dovtípil, že násilná smrt jeho přátel není souhra náhod a zjistil, že za vším je pomsta Pierra Picauda. Došlo k souboji, ve kterém bývalého trestance a nyní mstitele vážně zranil. Picauda našla policie, která ještě stačila sepsat jeho přiznání. Dalšího dne Pierre Picaud svým zraněním podlehl.
V policejních záznamech je uloženo i doznání, které učinil na smrtelné posteli jediný z přeživších – Alluti.
Kromě tohoto příběhu zřejmě k sepsání románu přispěly i životní osudy autorova otce, také Alexandra. Jako syn francouzského hraběte a haitské otrokyně to dotáhl až na generála v Grande Armé. Ovšem během invaze do Egypta došlo k jistým neshodám mezi ním a Napoleonem.
V roce 1799 se Dumas dostal v Neapoli do zajetí. Napoleon se vzhledem k předchozí roztržce nesnažil svého přítele, a navíc generála, ze žaláře vykoupit, což bývala běžná věc. Ten hnil v kobce tři dlouhé roky. Z pobytu v cele se už nikdy nevzpamatoval. Částečně ochrnutý, hluchý a slepý na jedno oko zemřel za pět let na rakovinu žaludku. O podezření z pomalé otravy jedem se jenom šuškalo. Jeho synovi, budoucímu slavnému spisovateli, byli čtyři roky.
Zdroje:
