Článek
Narodil se v Brně, kde chtěl být také pohřbený. Ono se to snadno řekne, ale hůř udělá. Hugo Haas zemřel 1. prosince 1968 ve Vídni. Udusil se při astmatickém záchvatu, když si smažil vajíčka. Přestože probíhalo Pražské jaro, během kterého komunisté na krátkou dobu povolili totalitní řemen, vrátit ostatky kdysi populárního herce na rodnou hroudu nebylo snadné.
Dobrodružného úkonu se ujala jiná „slavná“ emigrantka Jiřina Štěpničková. Během své návštěvy Vídně se souhlasem vdovy Bibi Haasové přesypaly popel z urny do plechové krabice od sušenek. Herec se tak vrátil do své vlasti v nákupní tašce.
Hugo Haas se narodil v roce 1901 v Brně do rodiny obchodníka s obuví. Od dětství věděl, že chce být zpěvákem a boty si kupovat, ne prodávat. Na konzervatoři mu jeho profesor fonetiky Leoš Janáček doporučil místo zpěvu herectví a Haas poslechl. Nejdříve Národní divadlo v Brně a od roku 1930 Divadlo na Vinohradech. Jakmile se objevil zvukový film, stal se miláčkem filmového publika a zároveň scénáristou společně se svým dvorním režisérem Martinem Fričem.
Kromě slávy a popularity si „umělci“ užívali i rušný noční život. Potoky alkoholu, vánice kokainu, noční automobilové honičky Prahou a zástupy milenek tvořily život zlaté mládeže První republiky. A Hugo Haas patřil neodmyslitelně mezi ně.
Během devíti pražských let stihl třicet filmů a nespočet divadelních rolí. Roli doktora Galéna v Bílé nemoci na jevišti Národního divadla mu Karel Čapek napsal na míru.
Michail Bibikoff, ruský šlechtic a poslední carův vyslanec ve Švýcarsku, měl dceru Marii. Té se dostalo kromě šlechtického titulu a značného bohatství i důkladného vzdělání. Jako baletka vystupovala v kabaretech Berlína i Vídně, dokud ji nezatkla policie za napomáhání Židům. Československý pas zařídil Jan Masaryk a Marie tak mohla roku 1937 přijet do Prahy.
Seznámení s Haasem zařídil Masaryk a pak už to bylo snadné. Haas pro ni napsal roli do svého filmu, na natáčení ji vozil svou limuzínou, večírky, alkohol, kokain a do měsíce se Bibi k němu nastěhovala. Svatba to byla „skromná a jednoduchá“. Haasovi bylo třicet šest let a ženil se poprvé. Za svědka šel zakladatel Barrandova Václav Havel starší a pozváni byli všichni, kteří v tehdejším Československém filmu a divadle něco znamenali. Vypadalo to, že život v ráji nemá chybu. Psal se rok 1938.
Posledním Haasovým filmem v rodné vlasti byla komedie Andula vyhrála. Do kin se dostala 2. prosince 1938. Jenže to už velká část Evropy měnila barvu na hnědou a ideologie fašismu i rasové nenávisti pronikla i do Čech. Proti Židům začaly vystupovat i známé osobnosti kulturního života, což přirozeně syn židovského obchodníka těžce nesl. V únoru následujícího roku dostal v Národním divadle kvůli svému židovskému původu na hodinu vyhazov.
Hvězdná filmová a divadelní kariéra Hugo Haase v Československu skončila. Na rozdíl od ostatních členů své rodiny ale neskončil jeho život. V dubnu roku 1939 uprchl s manželkou a třemi psi přes Francii a Portugalsko do Spojených Států. Uchytil se na Broadwayi i v Hollywoodu, kde do roku 1958 natočil téměř čtyřicet filmů.
Stesk po vlasti byl natolik silný, že se rozhodl vrátit do Evropy, konkrétně do Vídně, kde se od roku 1961 usadil. Trpěl depresemi z pocitu „viny z přežití“. Otec i bratr byli zavražděni v koncentračním táboře stejně tak jako nejbližší přátelé Karel Čapek nebo Karel Poláček.
Bál se návštěvy Československa a když v roce 1963 přijal pozvání na oslavy výročí Národního divadla, psychicky se zhroutil.
Zemřel 1. prosince 1968 a jeho popel uložili do rodinného hrobu na Židovském hřbitově v Brně. Vedle matky Olgy, syna Ivana a švagrové Sofie. Popel jeho otce Zikmunda a bratra Pavla roznesl vítr daleko od vlasti.
Zdroje:
