Článek
Partyzánský velitel Viliam Žingor po válce kritizoval „rychlokvašené“ partyzány z řad komunistů a za to ho oběsili
Viliam Žingor je jedním z dnes téměř zapomenutých idealistů našich dějin. Partyzán, bojovník proti nacismu a komunista, kterého jiní komunisté po dlouhém mučení oběsili.
Autor neznámý/cs.wikipedia.org/volné dílo
Autor neznámý/cs.wikipedia.org/volné dílo
Ševče, drž se svého kopyta, praví staré přísloví. Nebylo úplně běžné, aby za první republiky chudý chlapec z hor absolvoval tolik škol, co Viliam. Lidová škola, gymnázium, dokonce vysoká škola zemědělská v Brně. Znalosti zúročil při vedení a práci na rodinném statku.
V průběhu povinné vojenské služby se přihlásil do kurzu pro důstojníky v záloze. Píle, ctižádost ani odvaha mu nechyběly. To prokázal v bojích s Maďary, kteří se po skončení první světové války snažili získat zpět části Horních Uher, tedy východního Slovenska.
Nakonec se oba státy staly satelity nacistického Německa. Napadení Sovětského svazu se, stejně jako i jiní vojáci Slovenského štátu, účastnil i Viliam Žingor.
Během operace Barbarossa byl za boje na východní frontě vyznamenán několika medailemi.
Autor: Peter Zelizňák/ cs.wikipedia.org/volné dílo
Po návratu z východní fronty, kde byl svědkem zvěrstev a válečných zločinů na civilním obyvatelstvu, odmítl v roce 1943 další povolávací rozkaz na východní frontu a utekl do hor.
Na jaře roku 1944 založil jednu z prvních partyzánských skupin na Slovensku. Žingor se svým bratrem Bohušem a dalšími muži přebýval ve vlastnoručně vybudovaném bunkru v horách nad Bystričkou.
V červnu 1944 přistály na Slovensku první výsadky partyzánských skupin ze Sovětského svazu. A s nimi přišly i praktiky sovětských bolševiků. Strach, teror, násilí a masové vraždy. Vznikly dvě partyzánské skupiny. První brigáda M. R. Štefánika, které velel Piotr Alexejevič Veličko a druhá brigáda pod vedením Viliama Žingora.
Autor neznámý/cs.wikipedia.org/volné dílo
V malé vesnici Sklabiňa dne 21. srpna 1944 vyhlásili partyzáni Česko-Slovenskou republiku. V Turanoch přepadli a vyloupili fabriku, aby se finančně zajistili, a to bylo tak všechno. Po vypuknutí Slovenského národního povstání se bývalý učitel Veličko víc zabýval soukromými záležitostmi a alkoholem. Když se k tomu přidala i jeho násilnická a panovačná povaha, bylo jen otázkou času, kdy dojde k tragédii.
Došlo k ní v obci Sklabiňa, kde partyzáni pod Veličkovým a Žingorovým velením začali popravovat civilní obyvatelstvo. Příslušníky německé menšiny, představitele státních institucí, funkcionáře Matice slovenské, advokáty, muže i ženy. Partyzáni povraždili celkem 149 vesničanů. Za teror a partyzánské soudy včetně poprav byl kromě Veličky zodpovědný velitel Viliam Žingor.
Autor neznámý/cs.wikipedia.org/volné dílo
Po porážce povstání se obě partyzánské skupiny stáhly do hor, kde počkaly na příjezd Rudé armády.
Po skončení války se Žingor stal národním hrdinou, novodobým Jánošíkem. O masové vraždě ve Sklabini se nesmělo mluvit. O jiných partyzánských metodách také ne. Vstoupil do komunistické strany a stal se předsedou Svazu slovenských partyzánů a poslancem Slovenské národní rady.
Jenže být po válce partyzánem, to byl jeden z nejefektivnějších způsobů, jak začít politickou kariéru. Takže od května roku 1945 se partyzáni rodili jak na běžícím pásu.
To se přirozeně Žingorovi nelíbilo a začal tyto tzv. „hovnopartyzány“, kariéristy, často bývalé kolaboranty s nacisty kritizovat. Chtěli jen získat partyzánskou legitimaci, která byla VIP vstupenkou k funkcím a moci.
Žingor měl smůlu, protože tím šlápl na kuří oko mnoha novým komunistickým funkcionářům, kteří ke startu své politické kariéry potřebovali do životopisu pobyt v partyzánské skupině a výčet sabotážních protinacistických akcí.
Po únoru 1948 byl logicky zbaven mandátu poslance a začal se živit jako většina ostatních. Jenže to už po něm šla StB. Snažila se dostat Žingora za jakoukoliv protistátní činnost. Odešel od manželky a dětí a začal žít s Elenou Lamošovou. Jenže její otec Žingora udal jako vůdce skupiny, která připravuje státní převrat. Žingor se ukryl na chatě v lesích a StB na něj a jeho známé zahájila hon.
Autor: Mojmir Churavy/commons.wikimedia.org/volné dílo
27. listopadu 1949 byl v Račkové zatčen a obviněn ze špionáže a velezrady. Komunisté začali připravovat první monstrproces s bývalými partyzány. Prokurátor podle sovětského vzoru sepsal žalobu, podle které Viliam Žingor a další založili “ ilegálnu protištátnu organizáciu, cieľom ktorej bolo vo vhodnom čase, najmä pri vypuknutí vojnového konfliktu medzi západnými imperialistickými štátmi na strane jednej a ZSSR a ľudovými demokraciami na strane druhej, vyvolať na Slovensku ozbrojené povstanie …“. Staré známé komunistické lži dobré k likvidaci těch, kteří nesouhlasili.
Po zatčení v listopadu 1949 byl podroben krutému středověkému mučení, dokonce byl natahován na skřipec, takže termín „středověké“ přesně vystihuje komunistické metody. Když ho StB zatkla, byl to stokilový chlap. Během soudu to byla zlomená troska vážící čtyřicet osm kilo.
Společně s dalšími dvěma partyzány Samuelem Bibzem a Ladislavem Nosákem byl Viliam Žingor 18. prosince 1950 oběšen. Jejich těla byla vhozena do neoznačených jam.
Ostatní partyzáni dostali nepodmíněné tresty od dvanácti let po doživotí.
Rychlokvašení „partyzáni“ se dostali jako noví komunisté k moci a po další desetiletí slavili výročí vypuknutí Slovenského národního povstání se vším, co k bolševickému spektáklu patřilo. Kladení věnců, předávání medailí a blábolení o hrdinství komunistů, kteří přinesli porobenému slovenskému lidu svobodu.
Zdroje:
