Článek
Veselá panička Irenka prvního manžela otrávila v den výročí jejich svatby, druhému usekla hlavu na jeho jmeniny
Stručné oznámení v Černé kronice tehdejšího Rudého práva sdělovalo rozsudek Bratislavského soudu nad Irenou Čubírkovou. Trest smrti za dvojnásobnou vraždu.
Další den začínal 13. sjezd Komunistické strany Československa a rozmazávat příběh dvojnásobné vražedkyně v socialistické společnosti se jaksi nehodilo. Stránky novin plnily fotografie vrcholných komunistů a jejich bláboly o tom, jak ještě lépe a radostněji.
Bylo devět hodin dopoledne 31. května 1966. Bratislavský krajský soud vynesl rozsudek nad Irenou Čubírkovou, vinnou z dvojnásobné vraždy, a odsoudil ji k trestu smrti oběšením. Rozsudku bylo přítomno všech jejích sedm dětí. Všechny v černém a každé z nich mělo jednu červenou růži.
Před osmnácti měsíci si paní Irena šla k sousedce vypůjčit tašku. Na tom nebylo nic divného, vycházely spolu jako dobré sousedky. Horší byly vztahy mezi sousedkou a Ireniným druhem. Ambroz Ščepka byl zdatný pijan a pro ránu nešel nikdy daleko.
Sedmého prosince 1964 je v kalendáři jméno Ambrož. Od rána tedy slavil své jmeniny, protože každý důvod k napití byl dobrý. Nakonec skončil na podlaze, kde vyspával opici. Té situace využila jeho manželka a několika ranami sekyrou ho na zemi v kuchyni umlátila. Sekáčkem na maso odsekala hlavu a tělo nacpala do pece na chleba. Pořádně v ní zatopila, nakonec byl prosinec, venku mrzlo až praštělo.
Po pětatřiceti hodinách popel vyhrabala a posypala s ním cestu před domem. Velké nespálené kosti zakopala na zahradě. Hlavu zabalila do pracovní blůzy, vložila do vypůjčené tašky a šla na oddělení Veřejné bezpečnosti nahlásit zmizení svého partnera.
Potom na nádraží nastoupila do vlaku do Trnavy a tašku s hlavou dala do kabinky WC. Z nějakého důvodu zakrvácenou blůzu vyndala a hodila na nákladní vlak směr Budapešť. Tam ji také místní železničáři našli. Bylo 9. prosince 1964.
Ještě toho dne odpoledne na záchodě ve vlaku z Trnavy do Bratislavy našel průvodčí lidskou hlavu. Přivolaní příslušníci SNB vyslechli všechny cestující, ale nikdo si ničeho nevšiml. Večer soudní lékař konstatoval, že v době useknutí hlavy oběť ještě žila, a brzy bylo zjištěno, komu hlava patřila. Dotyčný se jmenoval Ambroz Ščepka, ošetřovatel dobytka v Bolerázi, nahlášený svojí družkou jako pohřešovaný.
Příslušníci jeli na statek, aby oznámili nebohé Ireně, že její druh se již domů nevrátí. Jeden z nich se zcela náhodně dotknul pece, která byla ještě teplá. Nic netušíc se zeptal, jestli pečou chleba a jeden ze synů bezelstně prohodil, že oni chleba nikdy nepekli. Když další příslušník našel na cestě před domem úlomky kostí, měli jasno.
Zadržená Irena Čubírková se k vraždě svého druha přiznala a byla odvezena do vazby. Jejích šest dětí skončilo ve třech různých dětských domovech, nejstarší dcera už byla vdaná.
Koncem prosince byla na hřbitově pochovaná do malého hrobečku hlava zavražděného Ambróze Ščepky.
Tím by příběh jedné vražedkyně mohl končit, jenže neskončil.
Irena Čubírková byla nejmladší z osmi dětí Michala Srnce. Pomocník na dráze, primitiv, alkoholik, násilník. Když Irence byly čtyři roky, zemřela jí matka a skončila v sirotčinci v Holíči. Od čtrnácti dělala služku bohatým rodinám, v šestnácti už dřela ve fabrice na výrobu plechu jako totálně nasazená. V osmnácti se seznámila se ševcem Jánem Čubírkem a za rok se jim narodila dcera. Svatba byla půl roku po válce a jako svatební dar dostali v Trutnově novomanželé k dispozici vilu i se služkou. Konfiskát po odsunutých Němcích. Ján šel fárat do dolů a Irena rodila děti. Ze slovenského sirotčince se stala paní v prostorné vile i se služkou. Život už nemohl být krásnější.
Bylo jí osmadvacet, jako majitelka vily patřila k místí honoraci, byla veselá, společenská a začínala se trochu nudit. Manžel pořád v práci a pro muže byla stále přitažlivou paničkou s hezkou figurou.
Seznámila se s Václavem Bernartem a své časté odchody z domova zdůvodňovala návštěvou sestry. Po několika měsících svůj vztah přestala tajit a s Bernartem se stýkala zcela veřejně. Idylka vzorné rodiny se začala drolit. Čubírkovi se to samozřejmě nelíbilo, ženě domlouval i s ohledem na děti, ale ta se mu jen smála.
Když se podváděný manžel stal přítěží, bylo na čase se ho zbavit. Krásná Irena požádala svého milence, aby to nějak zařídil. Bernart byl ženatý, a tak zasvětil do plánu i svoji ne příliš inteligentní ženu Leopoldinu. Ta souhlasila, protože Čubírek bránil štěstí obou rodin, takže musí zmizet.
První pokus otrávit manžela nevyšel. Vylákat ho do lesa, kde by ho Bernart umlátil, se také nepodařilo. Udřenému horníkovi se po dlouhé šichtě do lesa nechtělo. Nakonec mu do kořalky nakapala cosi na spaní a manžel po slavnostním obědě usnul. Slavili totiž šesté výročí svatby.
Irena manžela naposledy políbila, uložila do postele, přikryla peřinou a šla do sklepa pro železnou palici. Aby se na to nemusela dívat, položila mu přes obličej dětskou plenu a čtyřmi ranami do hlavy jej umlátila.
Potom odjela se synkem v kočárku k rodině svého milence, kde požádala jeho manželku o pomoc tak, jak slíbila. Mrtvolu položily pod schody a z půdy na ni shodily těžká litinová kamna.
Přivolaným esenbákům Irena odvyprávěla báchorku o manželovi, kterého zabila kamna, když je snášel z půdy. To jim stačilo a událost označili za nešťastnou náhodu. Pak ještě pohřeb s truchlící uplakanou vdovou a vysoká pojistka od dolů.
Svět byl opět pro mladou a veselou vdovu krásný, navíc s jiným milencem, jistým Ambrózem Ščepkou, známým opilcem. Ale život zalitý sluncem netrval dlouho. Rodina se z vily musela vystěhovat a vystřídala další čtyři adresy, než skončila v rozpadávajícím se statku. Ščepka jako krmič dobytka, Irena v domácnosti se sedmi dětmi. Vztah mezi partnery měl k idylce daleko, alkohol a vzájemné nevěry udělaly své.
Nakonec Ščepka skončil v peci na chleba, jeho hlava na hřbitově a Čubírková ve vazbě. Během vyšetřování vylezla na povrch i smrt jejího manžela před třinácti lety v Trutnově. Případ se znovu otevřel a po exhumaci těla bylo zjištěno, že zemřel po opakovaných úderech tupým předmětem. Což padající kamna nemohla způsobit. Obvinění Ireny Čubírkové z další vraždy.
Zatčen byl Václav Bernart, nyní už člen ozbrojené ochrany železnic a nositel vyznamenání Za vynikající práci i jeho žena Leopoldina. Ta jediná vyvázla bez trestu.
Václav Bernart za napomáhání k vraždě dostal dvanáct let a bylo mu odebráno vyznamenání Za vynikající práci.
Irena Čubíková byla odsouzena k trestu smrti provazem. Exekuce byla vykonána 28. září 1966 v pankrácké věznici tři minuty před osmou hodinou ranní. Její tělo skončilo, stejně jako tělo její druhé oběti Ambróze Ščepky, v peci. Tentokrát ne v peci na chleba, ale v peci kremační.
Zdroje:
