Článek
Padesátiletá dáma Violet Gibsnová, která pocházela z řad irské aristokracie a jejím otcem byl Lord kancléř Irska, vystřelila na Mussoliniho, ale kulka ho pouze škrábla na nose. Pokud by se trefila, význačným způsobem mohla ovlivnit chod dějin. Po zatčení skončila doživotně v ústavu pro choromyslné v Irsku
Na jaře roku 1945 bylo už každému jasné, že Hitlerův sen o Tisícileté říši zůstane snem. I jeho obdivovatelé pochopili, že bude lepší nenápadně zmizet, nebo se dostat do zajetí k Američanům. Jedním z nich byl i zakladatel fašismu v Itálii, syn venkovského kováře a učitelky Benito Mussolini. Převlečený za důstojníka Luftwaffe ujížděl s milenkou Petacciovou na sever, kde byl zatčen partyzánskou skupinou Garibaldi. Noc přečkali na odlehlém statku a druhý den byli převezeni do města Giulino de Mezzegra na břehu jezera Como. Před kamennou zdí u sídla Villa Belmonte byli oba zastřeleni.
Přesto, že na Duceho bylo spácháno několik atentátů, všechny přežil. Skolila ho až dávka ze samopalu italského partyzána. V roce 1925 plánoval zastřelení Mussoliniho Tito Zaniboni, ale nic z toho nebylo. O rok později Anteo Zamboni mířil vedle. Jejich jména dávno zapadla v zapomnění, ale jméno další odvážné nebo šílené ženy atentátnice je dodnes uváděno v článcích a knihách o jejím životě. Jmenovala se Violet Gibson.
Je ironií dějin, že k zastřelení Mussoliniho si drobná šedivá žena vyhlédla 7. duben 1926. Toho dne se totiž v Římě konal Mezinárodní kongres chirurgů. Pokud by trefila lépe, k dispozici by bylo okamžitě množství doktorů. Vůdce Národní fašistické strany na něm ve své operetní uniformě řečnil o pokroku a zázracích moderní medicíny. A nikomu to nepřišlo k smíchu, stejně jako dnes.
Mussolini s přelepeným nosem po střele Violet Gibsonové
Ducemu bylo třicet šest let, když vyšel s rukou vztaženou k fašistickému pozdravu mezi šílející dav. Lid křičel, jásal, dámy omdlévaly a mezi nimi se pomalu šourala přihrblá postava staré ženy. Černé šaty, vlasy do drdůlku, v ruce šátek. Typická venkovanka, která chtěla na vlastní oči spatřit Duceho, skutečného vládce Itálie. Poté zvedla pravou ruku před sebe a z revolveru Modèle 1892 vystřelila.
Mussolini ve zlomku vteřiny pootočil hlavu a kulka ho trefila do nosu. Nic se nestalo, povrchové zranění, odnesl to kousek kůže. Ke druhé ráně už nedošlo. Nadšení a provolávání slávy se po vteřině ticha změnilo na řev šelmy, toužící po krvi staré paní.
Duce se oklepal, doktor mu přelepil nos náplastí a dál mohl kynout davům. Mezitím byla atentátnice odvlečena a zatčena, což jí zřejmě zachránilo život, protože jinak by ji dav umlátil k smrti.
První myšlenky na zabití Mussoliniho jí sdělil anděl v dubnu 1926. Řekl jí: „Zabij ho ty. Je to tvé poslání. Anděl ti bude pevně držet ruku!“ Opatřit si revolver nebyl pro Violet problém. Měla v tom již zkušenost. První získala, aby se zastřelila, druhým měla pomoci lidstvu odstraněním Mussoliniho. Během výslechu vypovídala zcela zmateně. Neví proč a na koho střílela. Neví, kdo je Benito Mussolini. Zadrželi ji omylem. Je to zbožná žena pobývající v klášteře a zbraně se jí hnusí. Pokud někdo střílel, musel to být anděl Pomsty.
Její jméno se dostalo do novin a byla „slavná“. Když novináři zjistili, co je vetchá atentátnice zač kromě toho, že je evidentní magor, čtenáři nevěřili svým očím. Ostatně tomu nemohl uvěřit ani samotný Benito Mussolini.
Policejní fotografie Violet Gibsonové po zadržení v roce 1926
Violet Albina Gibson, jak znělo celé její jméno se narodila v Irsku. Jejím otcem byl Edward Gibson, první baron Ashbournem a Lord kancléř Irska. Tedy rodina z nejvyšších pater společnosti. Z osmi dětí Lorda kancléře byla malá Violeta nejinteligentnější. Ale také nejvíc nemocná, slabá a psychicky velice labilní. Už v dětství prodělala snad všechny možné choroby a několikrát byla smrti hodně blízko.
Vyrostla z ní melancholická krasavice a v osmnácti se dostala ke dvoru královny Viktorie. Kvalitní vzdělání v literatuře, filozofii, hudbě a jazycích nadále rozšiřovala studiem křesťanských mystiků a svatých. Seznam ženichů ze šlechtických rodin byl dlouhý, ale podivné řeči o andělech a svaté krvi, přerušované vidinami nebo omdlením držely zatím mladíky v bezpečné vzdálenosti.
Ale samotná Violet o mladé aristokraty neměla zájem. Naopak se ještě víc vrhla do studií teozofie, okultismu a mystiky. Rodiče byli zoufalí, protože si vysnili pro svoji dceru jiný život. Jejich společenskému postavení řeči, které se o jejich dceři začaly šířit, také neprospívaly.
Místo společenské konverzace s nápadníky se Violet věnovala světcům, o kterých četla v životech svatých. Prožívala jejich bolesti i mučednickou smrt, hovořila s nimi o duších v očistci i nebi. Stávala se postupně jednou z nich. Přestože její duše stoupala k nebeským výšinám, fyzické tělo chřadlo. Byla na kost vyhublá, sužovaná častými horečkami. Ve svém náboženském zanícení měla velkou oporu v bratrovi Williamovi. Ostatní členové rodiny se ji snažili v jejím zápalu brzdit, ale marně. V kostelích byla častěji než doma, lezla po kolenou, bušila hlavou o schody před oltářem, pravidelně se bičovala a byla zralá na blázinec.
Ke všemu zasáhla Boží ruka, alespoň podle názoru Violet. V rychlém sledu jí zemřel bratr a švagrová. Vrátila se z cest po italských kostelích domů a našla si muže stejně postiženého, pokud šlo o náboženskou extázi. I ten zemřel, a tak opět vyrazila do kostelů na Apeninském poloostrově.
V roce 1913 po pádu z koně zemřel její otec a v následujícím roce musela podstoupit mastektomii, po které jí zůstala jizva dlouhá 23 centimetrů. Následující rok jí operovali zanícené slepé střevo, ale operace se nepovedla a po ní celoživotně trpěla velkými bolestmi břicha.
Ještě jí nebylo ani čtyřicet a byla to vychrtlá shrbená stařena s chomáčem šedivých vlasů. Na holém těle nosila žíněné košile, hodiny trávila na kolenou modlitbami nebo bičováním a když jí zemřel další bratr, začala být nebezpečná i svému okolí. Zbytek rodiny ji nechal hospitalizovat v sanatoriu pro duševně choré.
Po propuštění odjela opět do Říma s úmyslem zabít papeže. Důvodem byl jeho laxní přístup k víře a světu. Protože se nedostala do jeho blízkosti, rozhodla se skoncovat se svým životem a 27. února 1925 se střelila do hrudi.
Přežila. Tvrdila, že jí pomohli samotní andělé, protože její úkol na tomto světě ještě neskončil. Ještě zdaleka ne. A také jí hned řekli, co dalšího má vykonat. Protože co se má stát, stane se. A ruka anděla jí v mlhách ukázala obtloustlou figuru v komické uniformě s velkou, lysou hlavou, která se vztaženou pravicí cosi řve ke zfanatizovanému davu.
Ocitnout se 7. dubna 1926 s nabitým revolverem na římské Piazza del Campidoglio už bylo to nejmenší. Pokud vás vedou andělé, není nic nemožné. Bylo přesně 10:58 dopoledne a Benito Mussolini vystoupil na náměstí s projevem, který mu napsala jeho milenka, židovská spisovatelka Margherita Sarfatti. První rána škrábla Mussoliniho na nose, druhá nevyšla vůbec. A pak nastal na pár minut nečekaný chaos. Ostatně jako při každém atentátu nebo alespoň pokusu.
Zatímco Duce s flastrem na nose dál sklízel ovace davů a jeho tajemníci přijímali stovky telegramů od význačných osobností s podporou a přáním pevného zdraví včetně papeže Pia XI., atentátnice byla skryta před davem v cele pro zadržené v římské ženské věznice Mantellate.
Během prvního výslechu Violet tvrdila, že si na nic nepamatuje, Mussoliniho nezná a ke zbraním má celoživotní odpor. Zároveň se rozjelo pátrání po totožnosti staré šedivé atentátnice. Když zjistili, že se jedná o Violet Albinu Gibsonovou, dceru 1. barona Ashbournea Edwarda Gibsona, Lorda kancléře Irska, nechtěl tomu nikdo věřit. Dokonce ani samotný Benito Mussolini.
V červnu změnila Violet svoji výpověď. Italský vévoda Giovanni Colonna jí prý slíbil manželství, pokud zabije Duceho. Láskou a sexem zmámená Violet během postelových hrátek byla ochotná slíbit vévodovi cokoliv. Během gynekologické prohlídky bylo zjištěno, že je panna, a tak i druhá výpověď vzala za své.
Hrob Violet Gibsonové na hřbitově v Kingsthorpe
Aféra pomatené aristokratky nabírala na obrátkách nejen v Itálii, ale i v Irsku. Noviny měly žně, a nakonec rodina vydala veřejné prohlášení o špatném psychickém stavu Violet. Nejvíc ji obhajovala sestra Konstancie, která nad ní celoživotně držela ochrannou ruku. Violet byla převezena do ústavu pro duševně choré San Onofrio. Podrobila se také sérii testů fyzického i duševního stavu. Výsledná diagnóza zněla „chronická paranoia.“
Bylo jí padesát let a vypadala, že každou chvíli zemře. Tělo zničené celoživotními půsty, odříkáním a týráním postupně kolabovalo. Byla obava, že dcera irského aristokrata zemře v italském blázinci a rozpoutá se mezinárodní skandál. Žádosti o její propuštění došly až k Mussolinimu. Nakonec byla uzavřena dohoda, že bude uznána za nesvéprávnou a italský blázinec vymění za irský.
Po příjezdu do Irska byla Violet hospitalizovaná v Léčebně pro nervově choré svatého Ondřeje v Northhamptonu. Tam pokračovala dál ve svých hovorech s anděly, psala dopisy plné bludů a vidin, které končily v rukou její sestry Konstancie. Ta se starala, aby sestra měla co nejlepší péči a zacházení a pravidelně ji navštěvovala.
Jak ubíhala léta, Evropa měla čím dál vážnější problémy a na nepodařený atentát i jeho atentátnici všichni zapomněli. Začala druhá světová válka, nálety na Británii a země se plnila popelem mrtvých a Violet nic z toho nevnímala. Andělé nehovoří o plynových komorách, vypálených vesnicích nebo gestapáckých zvrhlostech. Violet hrála na klavír, hovořila vybranou francouzštinou a s přítomným knězem probírala teologické otázky.
Těla Mussoliniho (druhý zleva), jeho milenky Clary Petacci (uprostřed) a dalších fašistů, vystavená 29. 4. 1945 v Miláně
29. dubna 1945 bylo tělo toho, kterého chtěla zastřelit pověšeno hlavou dolů na nosnících rozbombardované čerpací stanice na Piazzale Loreto v Miláně. 30. dubna spáchal sebevraždu Adolf Hitler a Evropa se radovala z konce válečného běsnění. Violet v psychiatrickém zařízení dál hovořila s knězem i s anděly a preludovala na klavír. Začala studená válka a svět se ocitnul na pokraji další. Violet Gibsonové bylo sedmdesát devět let, když její duše opustila týrané tělo. Zemřela v naprostém zapomnění 2. května 1959 ve stejném zařízení, do kterého byla před třiatřiceti lety umístěna.
Sto liber, které si Violet odložila na svůj náhrobek zmizely, její závěť potomci jejích bratrů a sester znehodnotili nebo ignorovali, nenechali sloužit ani zádušní mši. Byla pochována na hřbitově u kostela v Kingsthorpe, Na jejím hrobě je jednoduchý vytesaný kříž s jejím jménem.
Na Mussoliniho byly spáchány čtyři atentáty a jeho politice jsou přisuzovány tři miliony mrtvých.
Zdroje:
