Článek
Chlapec z dobré rodiny postižený Faustovským syndromem
Kdyby nešlo o krk, byla by to historka jako z Haškova románu Dobrý voják Švejk. Zadržený trojnásobný doktor a kolaborant zvaný Smíchovský Faust si chtěl zachránit život výměnou za kompromitující materiály na prezidenta Beneše. Informace mají svou cenu vždy, nejen krátce po skončení války. A tak se doktor Jiří Arvéd Smíchovský v doprovodu tří policistů vypravil do svého zapečetěného bytu, aby materiály vyzvedl. V zabezpečené místnosti hotelu Esplanade na ně netrpělivě čekal další doktor, jeden ze zakladatelů StB Štěpán Plaček. Po několika hodinách se dočkal. Do hotelu přivedl prominentní vězeň Smíchovský tři alkoholem naprosto zdevastované policisty. Ožralí fízlové svému nadřízenému cosi opilecky sdělovali, ale kompra na Beneše se Plaček nedočkal. Nebude to dlouho trvat a dočká se katovské smyčky od svých soudruhů.
Dům „U Zlaté lodi“, Praha 1-Malá Strana, U Lužického semináře 118/23, Letenská 118/1
Scientia est potentia je latinské úsloví, volně přeložené „vědění je síla“. Latiníci opomněli dodat, že někdy i slabost v popravčí cele. Smíchovskému hrozil trest smrti právě proto, že mnoho věděl.
Sbíráním vědomostí byl posedlý od mládí. Jako synek význačné rodiny po gymnáziu nastoupil na práva. Studium musel přerušit kvůli první světové válce a narukoval. Vojna nebyla nic pro mladého muže, který se narodil se stříbrnou lžičkou v puse. Ve starém renesančním domě „U Zlaté lodi“, kde žil s rodiči a sestrou, se scházela pražská honorace a vysocí představitelé katolického kléru. Jako dítě byl s rodiči několikrát přijat samotným papežem, se kterým italsky konverzoval.
Přestože v armádě dostal Smíchovský funkci důstojníka zpravodajské služby, tedy nebyl primárně „kanónenfutr“, jinak „potrava pro děla“, při první možnosti dezertoval. Nějakou dobu se skrýval v klášteře v Pise a nakonec se přihlásil Italům jako zběh. Vstoupil do legií, stal se agentem italské tajné služby a v Římě studoval teologii. Jiří Arvéd Smíchovský nezahálel.
Důstojník ve Velké válce
Po válce se do Prahy vrátil jako příslušník čs. italských legií a dostudoval práva. Touha po vědění byla tak velká, že se vrátil do Říma, kde v institutu Collegium Germanicum získal doktorát teologie. Poté přesídlil do Francie a v Toulouse přidal doktorát filozofie.
Po svém druhém a posledním návratu do Prahy vstoupil do Národní obce fašistické, v jejímž čele stál jeden z hlavních velitelů československých legií v Rusku generál Radola Gajda. Aby nasytil svoji touhu po vědění, zúčastnil se Smíchovský s hordou fašistů útoku na vinohradskou synagogu. Důvodem nebyla ani tak nenávist k Židům, jako spíše touha zmocnit se vzácných hebrejských tisků.
Smíchovského obrovská knihovna v domě „U Zlaté lodi“ obsahovala několik desítek tisíc svazků. Kromě knih z oblasti dějin, filosofie, teologie, astrologie, hermeneutiky, okultismu v ní nechyběly ani vzácné prvotisky spisů o magii, alchymii, kabale. Navíc jednomu sloupu knihovny dominovala dřevěná barevná soška ďábla. Prý si ji Smíchovský přivezl odněkud z Blízkého Východu. Působila děsivým dojmem na každého, kdo ji uviděl. Po vyklízení knihovny si ji vzal jistý člověk, který po několika dnech utrpěl zranění hlavy, kterému podlehl.
Během vysokoškolských studií
Dům „U Zlaté lodi“ byl postaven na bývalém pohřebišti a při jeho výstavbě dělníci odklízeli množství kostí. Od začátku se v domě zjevoval duch muže s rudě zářícíma očima. Ten, kdo podlehne jeho pohledu, sestoupí až na dno svého bytí. K tomu došlo v případě Jiřího Arvéda Smíchovského. Překročil narýsovaný magický kruh, který omezoval jeho neukojitelnou touhu po poznání. Potom už stačilo málo a z andělského se stalo ďábelské. Jeho další život už byl v rukou samotného ďábla.
Samozřejmě, že takový člověk nemohl uniknout zájmu policie. Znalec magie, který ji praktikoval, člen Národní obce fašistické a homosexuál měl u prvorepublikové policie pěkně tlustou složku. Magii praktikoval s dalšími vyhlášenými znalci jako byli František Kabelák, Jan Kefer nebo de la Cámara.
Hned na začátku okupace začal Smíchovský spolupracovat s německou tajnou službou Sicherheitsdienst (SD). V univerzitní knihovně zpracovával zednářskou literaturu, materiály týkající se Sokola, protirakouské odbojové organizace Maffie a okultních společností v Čechách. Ani to ho však neochránilo od zatčení. Poprvé v Berlíně od srpna do prosince 1941, kdy byl obviněn z utajování udání, která měl zpracovávat, z nepřípustných intervencí, z úřední nedbalosti a z homosexuality. Ale nacisté tak vzdělaného udavače potřebovali. Podruhé od září 1944 do dubna 1945 a potřetí od 1. května 1945 do konce okupace. To poslední zatčení si zařídil sám.
Vězeňská fotografie (1945)
Přestože byl Smíchovský homosexuál, oženil se s ruskou emigrantkou a doktorkou filozofie Naděždou Ragosinovou, dcerou univerzitního profesora Jastrebova, který byl přítelem T. G. Masaryka. Po válce byla deportována a žila v NDR. Válka končila a bylo jasné, že Smíchovský potřebuje nějaké plusové body. A vězení na Pankráci mohlo být jedním z nich. Během prohlídky vytypovaného bytu ještě s několika příslušníky SD ukradl prsten tak, aby to druzí viděli. Po nahlášení putoval do cely.
Během pražského povstání byl spolu s ostatními vězni osvobozen, ale brzy byl poznán a odvlečen s dalšími kolaboranty k „židovským pecím“, kde se bez soudu popravovalo. Budoucí „odbojáři“ si tam vražděním pojistili svoji kariéru a zároveň se zbavovali nepohodlných svědků. Když stál Smíchovský na okraji hromadného hrobu, nějaký neznámý muž ho odvedl a nechal odejít. Ve svém bytě byl zatčen až 15. května 1945. Prominentního vězně si převzal dr. Štěpán Plaček, důstojník komunistické a později státní bezpečnosti. Ze služeb nacistům přestoupil Smíchovský do služeb komunistů, podílel se na přípravě procesů a budování StB.
Ráno 29. dubna 1947 před Městským lidovým soudem v Praze začalo přelíčení s trojnásobným doktorem Jiřím Arvédem Smíchovským. Byl obžalován ze zločinů proti státu, jako spolupracovník nacistické bezpečnostní služby Sicherheitsdienst. Od zatčení až do procesu byl vyslýchán a používán jako svědek proti mnoha obžalovaným. Falešně svědčil proti mnoha odbojářům, kterých se potřebovala komunistická justice zbavit. Byla to příprava k uznání jediného protifašistického odboje, a to odboje komunistického. Smíchovský mimo jiné usvědčil generála Bláhu jako „agenta“ Sicherheitsdienstu. Později se svým spoluvězňům chlubil, že přivedl na šibenici čtyřicet osm nevinných osob.
Vězeňská fotografie (1947)
Doktor Jiří Arvéd Smíchovský byl odsouzen k doživotnímu žaláři. Skončil na Mírově, ale ne jako obyčejný vězeň. Soudruzi mu zařídili prominentní celu a různé úlevy jako odměnu za práci při budování StB. Zároveň pomáhal agentům KGB, protože toho skutečně věděl příliš mnoho. Navíc dostal od dr. Plačka slib, že bude odsunut do NDR a tím doživotní trest padne. Jenže dr. Plaček se sám ocitl mezi koly, která budoval a Smíchovský přišel o svého ochránce.
O jeho konci existují dvě rozdílné verze. Podle první si ve stavu šílenství provedl rituální obřízku, dostal infekci a zemřel udušením. Podle druhé ho bachař udeřil do týlu tvrdým předmětem, údajně jídelní miskou.
Zemřel ve velkých bolestech 22. ledna 1951 kolem 18. hodiny. Úřední záznam uvádí jako příčinu smrti tuberkulózu. Byl pohřben 25. ledna 1951 na dnes již neexistujícím vězeňském hřbitově do hrobu č. 301. Hřbitov byl později přeměněn na městský park.
Rodinná hrobka Smíchovských na Olšanských hřbitovech v Praze
Jiří Arvéd Smíchovský, hermetik a kabalista, byl posedlý komplexem faustovského archetypu a musel nutně překročit hranice běžného poznávání. Jenže od serafického k satanickému je jen malý krůček. Jen málokdo propadl Faustovské vášni natolik jako Smíchovský. Byl to zápas, ve kterém nakonec duše propadla peklu.
Během vězení na Mírově velice lpěl na svém životě a ničil životy jiným, jen aby přežil. Velice se bál smrti, byť to může znít jako parodie vzhledem k jeho okultním zájmům. Spoluvězni přijali jeho smrt s velkým ulehčením, protože sami podnikli několik pokusů, jak se nebezpečného bonzáka jednou provždy zbavit.
Doktor Jiří Arvéd Smíchovský byl nejvzdělanější český hermetik a kabalista, neklidný duch s osudovými stigmaty, který se stal satanistou.
Zdroje:
