Článek
Jeho osobní korespondence s médii i policí mu vynesla popularitu a množství sledujících, potažmo obdivovatelů. Novinové články podrobně pitvaly každý detail jeho šíleného vraždění, ale stejně tak nešetřily kritikou a ironií londýnskou policii, neschopnou vraha dopadnout. Nazývaly ho „kožená zástěra“. On sám se v jednom z dopisů adresovaných polici označil jako Jack the Ripper. Jack Rozparovač.
V roce 2007 koupil na aukci v Londýně Russel Edwards šál, který z místa činu odnesl jeden z policistů. Porovnáním vzorků ze šátku a vzorků od příbuzných oběti prokázal genetik Jari Louhelainenem, že šátek patřil zavražděné Cathrine Eddowesové.
Z něj byly odebrány vzorky, použité při „systematické molekulární analýze jediného existujícího fyzického důkazu spojeného s vraždami Jacka Rozparovače“, jak informoval Journal of Forensic Sciences. Podle těchto testů se vzorek mtDNA lišil ve dvou bodech od mtDNA od žijících příbuzných podezřelého číslo 1. Tím příbuzným byla pravnučka sestry jednoho z podezřelých.
Ale našli se i tací, kteří nebyli s výsledky práce biochemiků spokojeni. Jednak se objevily pochybnosti o pravosti zkoumaného šálu. Dokonce jeden ze znalců tvrdil, že podle policejních zpráv se žádná šála na místě činu nenašla. Před provedením testů s ní manipulovalo mnoho lidí bez ochranných pomůcek.
Přes všechny tyto pochybnosti začalo tiskem rezonovat jméno, které mohlo odpovídat Jacku Rozparovači s téměř stoprocentní jistotou.
Jmenoval se Aaron Kosminský a mezi podezřelými už byl v roce 1888. Polský žid, který se s rodinou přes Německo přestěhoval a usadil v Londýně. Profesí kadeřník pracující ve Whitechapelu. Třel bídu s nouzí a podporovala ho jeho sestra. Bydlel velice blízko míst, kde docházelo k vraždám.
V červenci 1890 byl kvůli duševní chorobě umístěn do chudobince v Mile End. Následujícího roku ho převezli do v blázince Colney Hatch a po třech letech do jiného ústavu v Leawesden.
Slyšel hlasy a jedl přímo ze země, kvůli paranoidnímu strachu vzít si od někoho jídlo. Nenáviděl ženy, byl chorobně závislý na masturbaci a odmítal se koupat. Dostával záchvaty agresivity, při kterých napadal svoji sestru nožem, v blázinci potom dozorce židlí. Anglicky téměř nemluvil, jeho jazykem byla jidiš.
Zemřel ve věku 54 let jako vyhublá, 44 kilo vážící zcela dezorientovaná troska.
Podle dnešních měřítek psychiatrie by byl zřejmě označen za paranoidního schizofrenika.
Oficiálně mu policie připsala pět vražd prostitutek, neoficiální údaje hovoří až o osmnácti obětech. Když žena s vrahem osaměla, začal ji škrtit. Poté bezvládné tělo na zemi rozřezal. Rychle, zručně a přesně.
Některým vyříznul vnitřnosti, v jednom případě ledvinu. Polovinu si odnesl a druhou poslal předsedovi Výboru pro bdělost, zřízeného po třetí vraždě. Dopis, který následoval, byl nadepsaný lakonicky: „Z pekla“. A končil v podobném stylu slovy: „Chyť mě, když to dokážeš.“
Jindy vyřezal srdce nebo pohlavní orgány, které pečlivě naaranžoval vedle zohaveného těla. Policie se domnívala, že důvodem nenávisti k ženám byla syfilis, kterou se nakazil od některé prostitutky.
Už tehdy se ukázalo, že vražda je z ekonomického hlediska velice zajímavá záležitost. Dnešní bulvár je slabým odvarem novinových článků o Rozparovači: „Odporná zlovolnost, smrtící lstivost, neukojitelná žízeň po krvi…“.
Není divu, že tehdejší The Star dokázal mít denní prodej 300 tisíc výtisků.
„Stvoření podobné démonu se plíží londýnskými ulicemi a vyhlíží další oběť. Je prostě opilý krví a dostane další dávku“.
Gotický román ze století osmnáctého se přeměnil v bulvární noviny století devatenáctého. Anglické „tabloid journalism“, tedy bulvární novinařina použilo termín „tabloid“ původně znamenající „pilulku“. Tabletu. Ta se snadno a rychle spolkne a dostaví se úleva. Úleva od každodenního stereotypu, nudy, a všedních starostí.
Zdroje:
