Článek
Jmenoval se Wolfert Katz a narodil se někdy kolem roku 1766 židovským rodičům v Červeném Poříčí poblíž Klatov. Západní Čechy mu zřejmě nepřirostly k srdci, protože odešel do Nizozemí, odkud se na obchodní lodi přeplavil na území dnešní Guyany. Zemi na jihoamerickém kontinentu severně od rovníku v sousedství Brazílie a Venezuely. Guyana je malá země, která se proslavila pěstováním kávy a cukrové třtiny. A také otrokářstvím.
Jedním z nejúspěšnějších pěstitelů a potažmo i otrokářů byl právě Wolfert Katz. Kolonii Berbice založilo v roce 1720 pět vlastníků. V následující letech už byla v provozu více než stovka plantáží, na kterých pracovali otroci dovezení ze západního pobřeží Afriky.
V relativně dobré hospodářské situaci, nemyslím tím chudáky otroky, vypuklo v roce 1763 povstání otroků. Do čela se postavil Kofi Badu, unesený z Afriky na otrokářské lodi a prodaný výrobci sudů, kde byl domácím otrokem u vdovy Berkey. Povstání otroků trvalo zhruba rok, než se je podařilo vojenským oddílům ze sousedních kolonií a Nizozemska krvavě potlačit. Kofi v beznadějné situaci údajně spáchal sebevraždu a dnes je národním hrdinou Guyany.
Povstání bylo sice potlačeno, ale mnoho plantáží zničeno, došlo k prudkému poklesu populace, některé vesnice a pevnosti byly zcela vypáleny.
Do takového prostředí přijel, někdy před rokem 1796 Wolfert Katz. Během čtvrt století se z nemajetného přistěhovalce stal jedním z největších otrokářů. Vlastnil sedm plantáží a jeho jmění bylo odhadováno na osm set tisíc liber.
V roce 1807 ho jeden skotský voják popsal jako „dobromyslného malého muže. . . holandského Žida, který dorazil s podomní krabicí na krku“.
Z Čech prý utekl z touhy po zbohatnutí, nejprve do Řezna, kde byl uvězněn kvůli dluhům. Po propuštění se přesunul do Amsterodamu a obživu našel jako domácí sluha jistého generála, se kterým odjel do Berbice v Guyaně.
V roce 1817 Katz vlastnil sedm plantáží, z nichž jednu pojmenoval Bohemia, s 1 336 registrovanými otroky.
Poté co se zmohl, zplodil děti s několika otrokyněmi a v roce 1826 se řádně oženil. Jeho ženou se stala dcera jiného plantážníka a otrokáře, Susan Fraserová. Jenže se dostával čím dál víc do finančních potíží, což se odrazilo mimo jiné i na brzkém konci jeho manželství. Další problémy na sebe nenechaly čekat.
V roce 1824 si vzal Katz hypotéku u britské banky Barings za kterou ručil svými plantážemi. Za čtyři roky jim psal uplakaný dopis, ve kterém si stěžuje na kde co.
„Katastrofa dopadla na celou Západní Indii. Naše kolonie na tom asi nebyla úplně nejhůř, ale stejně jen stěží mohu pochopit, že nedokážete uvěřit velikosti mých ztrát. Musím se přiznat, že i mně by se to zdálo neuvěřitelné, pokud bych nebyl na místě a zároveň neměl žádné povědomí o tom, jak mimořádně citlivé jsou kávovníky. Stačí jeden den nebo jedna noc a rozdíl ve váze sklizené kávy na veškerých mých pozemcích může činit milion až milion a půl liber…“
Dopis má jedenáct stran a snažil se jím omluvit a vysvětlit nepříznivou situaci, do které se dostal zřejmě vlastní vinou. Když žádal o hypotéku, uváděl bance Barings výrazně vyšší výnosy, než jaké byly ve skutečnosti. Když se na podvod přišlo, hrozilo že o plantáže i otroky dokonce přijde.
Ještě, než se dostal do existenčních potíží, objednal Katz v Londýně obrovské hodiny. Jenže se pro jeho dům ukázaly příliš velké a těžké. Proto je daroval kostelu v Novém Amsterodamu. Ciferníky z Katzových hodin tam jsou dodnes.
Přesto že byl ženatý, udržoval současně styky s některými otrokyněmi, které mu porodily několik dětí.
Otcovství jediné dcery, narozené z manželského svazku Marii, Wolfert Katz popřel v souvislosti s podáním žaloby a žádosti o rozvod v důsledku cizoložství jeho manželky. Oproti tomu požádal o legitimizaci, tedy potvrzení otcovství u šesti dětí narozených z otrokyň. Na své čtyři dcery pamatoval ve své závěti a dobře je provdal. Dva syny poslal na studia do Anglie.
Dokonce se tvrdilo, že jednou z jeho žen byla „černá královna, přímý potomek „královny ze Sáby“. I když to byly spíše drby v narážce na jeho židovský původ.
Wolfert Katz, majitel kávových plantáží a otrokář z Červeného Poříčí zemřel 12. října 1835 na Berbice, stát Guyana, kde leží dodnes.
Zdroje:
