Článek
Takové „ordálie“, tedy boží soudy, nebyly v 16. století neznámé. Jestliže selhalo lidské právo nebo když chyběly důkazy, odvolávali se lidé k nejvyšší instanci, tedy k Bohu. Zakázány byly až nařízením Marie Terezie roku 1776.
Blata jsou menší území na jihu Čech v okolí obce Zbudov u Českých Budějovic. Zasahují do katastru devíti obcí a odedávna se jim říká Svobodná Blata. Už podle názvu to kdysi byla mokřadla. Když je vysušili, pozemek nedostali místní, jak asi očekávali, ale pán na Krumlově, Petr z Rožmberka. Rožmberkové je velice brzy předali ke svobodnému užívání vesnicím, které na Blatech ležely.
Žádná charita to nebyla. Blata byla i po vysušení nevhodná pro pěstování obilí a byla dost daleko od hlavních cest. Po sedmdesáti letech byla zapsána do zemských desek jako „držebnost.“
Jenže roku 1580 byl pánem celého panství Adam z Hradce, který si u císaře Rudolfa II. pozemky nárokoval. Místní sepsali supliky, ve kterých upozorňovali, že jsou poddaní přímo králi a zbaveni roboty. Nepatří tedy pánům, ale pouze králi. Na což se jim dostalo z císařské kanceláře potvrzení.
Co ovšem blaťáci nevěděli bylo, že i král může mít občas hluboko do kapsy a prodat je jako kterékoliv jiné zboží. A tak byli prodáni pánům z Hradce. Přímluva Rudolfa II. k Adamovi z Hradce, aby s Blaťáky jednal mírně a po právu, byla jen bezvýznamná kosmetická formulace.
Představení obcí odmítli odvádět nejen roboty, ale i sirotčí peníze. Když si stěžovali u císaře, Adam z Hradce jako odplatu robotu ještě navýšil. A jako dovršení potupy měli posečenou trávu z celých Blat už jako seno dodat do jedenácti panských dvorů. Ta tráva, byť to tak nevypadalo, byla velice dobrou komoditou. Sena měli z luk více než sami spotřebovali, a tak je mohli svobodně prodávat. S tím byl teď konec.
Jenže mezi lidem stále přežívala představa, že Blata jsou jejich majetkem, potvrzeným císaři a králi. Situace, která se později opakovala u Chodů na Domažlicku.
A pak tady byla ta událost s obecním býkem. Vesničané chtěli koupit býka. Místo peněz, kterých se nedostávalo, chtěli dát řezníkovi do zástavy darovací listinu na Blata s údajně pozlacenou pečetí. Řezník byl buď gramotný nebo si to nechal někým přečíst, zkrátka pochopil význam toho pergamenu a aby si to u vrchnosti udělal dobré, dokument odevzdal do příslušné kanceláře. Zřejmě za tu službičku i něco dostal, každopádně z obce zmizel.
Na scénu vstoupil sedlák Jakub Kubata, čtvrtláník, možná krčmář, možná rychtář. To není důležité. Když došlo ke srocení nespokojených obyvatel na Blatech, Kubata se stal jejich mluvčím. „Blata jsou naše! Povedeme s pánem soud!“
Rychtář ze sousedství, který měl na Kubatu už dávno spadeno, stál na straně pánů z Hradce a rebelanta pomlouval, kde mohl. Označoval ho za věčného remcala a nebezpečného poddaného, který štve pracovitý lid proti vrchnosti.
Kubata byl zřejmě trochu furiant a fanfarón, takže si dupnul a pozval všechny na boží soud. Plamennou řečí obhajoval pradávná práva, která už ovšem dávno neplatila. Upozorňoval na darovací listinu s pečetí císaře, kterou řezník vyměnil za obecního býka.
Spor sedláků s vrchností tedy dosáhl vrcholu. Na jasnou žádost panské kanceláře, aby předložili listinu, kterou svá práva doloží, mohli sedláci jen pokrčit rameny. Říct, že ji dali do zástavy na koupi obecního býka jaksi neodpovídalo vážnosti situace.
Takže Kubata sám navrhl boží soud, u kterého odpřisáhne před lidmi i před Bohem dědičné právo na Blata. Akt přísahy se odehrál u Soudného potoka. Jenže spravedlnost bývá daleko a Bůh vysoko. Dopadlo to, jak to dopadnout muselo.
Kubata byl obviněn z křivé přísahy a boží soud nakonec rozseknul, a to doslova, mistr popravčí pána Adama z Hradce. Ten v dopise císaři doslova uvedl: „Musel jsem jich několik na hrdle ztrestati a na některých té věci začátek učiniti poručil.“
Popravený tedy nebyl pouze Jakub Kubata, ale i další, jejichž jména se nedochovala. Ale dochovaly se kameny uprostřed Blat s vytesanými kříži. A pomník s nápisem na kovové desce:
„… ať mne zem pohltí, zda není pravdou, že odpradávna máme tyto pozemky ve svobodném užívání…“
Hned po přísaze byl sedlák Jakub Kubata sťat mečem.
Zdroje:
