Článek
Jan Hus se pečlivě připravoval na odbornou teologickou disputaci s teology a kardinály římskokatolické církve. Nevěděl, že nebyl pozván k diskuzím jako učenec. Byl předvolán jako kacíř, který měl odvolat své bludy. S touto variantou nepočítal a nebyl na ni připraven.
Kostnický sněm nesvolali kvůli českému mistru a kazateli. Když ke dvěma papežům přibyl i třetí, bylo jasné, že tak to už dál v církvi nejde. V prvé řadě se účastníci koncilu měli pokusit o obnovení jednoty církve. Císař Zikmund Lucemburský po dohodě s králem Václavem navrhl papeži Janu XXIII. svolání sněmu právě do Kostnice. Koncil začal 5. listopadu 1414. Na pořadu bylo odstranění papežského schizmatu a provedení množství reforem v církvi.
Zikmund vyzval Husa, aby se na koncil dostavil. Protože věřil, že koncil má podle církevního práva vyšší autoritu než papež, pozvání přijal. V tom se mýlil a nebyl to jeho jediný omyl.
Dostal od císaře list, který mu zaručoval ochranu po cestě do Kostnice a bezpečný návrat.Nic víc! Nakonec ho ani nepotřeboval. Jel pod ochranou českých pánů a cesta proběhla v naprostém klidu. Ubytoval se v příjemném domě kostnické měšťanky Fidy, kde strávil měsíc. Teprve poté byl zatčen jako kacíř a uvězněn v kobce dominikánského kláštera.
Po přesídlení do věže hradu Gottlieben se vězňovy podmínky ještě zhoršily. Na rozdíl od jiných bludařů té doby nebyl podroben mučení a měl možnost účastnit se tří veřejných slyšení. Bylo to zřejmě poprvé, kdy obviněný kacíř mohl veřejně během soudního procesu obhajovat svoje názory. Ona slyšení mu vymohl císař Zikmund, který byl po mnoho dalších století obviňován z věrolomnosti a označován za původce Husovy smrti.
Kromě zatčení a uvěznění na Husa čekalo ještě další nemilé překvapení. Byla to skupina Čechů, kteří měli svědčit proti v čele s litomyšlským biskupem Janem Železným, mistrem Štěpánem z Pálče, Husovým bývalým přítelem a dalšími mistry pražské univerzity.
Jenže došlo k neočekávanému zkratu papeže Jana XXIII., který koncil schválil. Poté co bylo požadováno odstoupení všech tří papežů kvůli volbě toho jednoho a pravého, Jan XXIII. utekl. V přestrojení, jen s nejnutnějším doprovodem. Touto událostí se koncil začal rozpadat, protože podle práva nemohl dál pokračovat bez vůle schvalovatele.
Tak si někdo, možná samotný Zikmund, vzpomněl na uvězněného Husa. Bylo nutné udržet koncil v chodu, a proto se zaměřil na jiný cíl. Už to nebylo schizma ani volba toho správného papeže. Byl to kacíř a šiřitel bludů mistr Jan Hus.
Veřejná slyšení, ke kterým byl přiveden, proběhla od 5. do 8. června. Jenže Hus se stále domníval, že půjde o učenou disputaci, ve které se utká s věhlasnými teology ohledně církevních nauk a Písma. To byl velký omyl. Byl předvolán jako kacíř, který měl odvolat své bludy. Nestál před koncilem jako teolog, ale jako obviněný. A trval na svém. Odmítl odvolat, dokud mu druhá strana neprokáže, že se ve svých názorech pomýlil.
Jeho největším odpůrcem byl nejbližší přítel z dávných dob Štěpán Páleč. Sestavil čtyřicet pět bludů, které Hus uvedl ve svém díle „O církvi.“ Pro Husa byl jedinou autoritou Ježíš, a ne papež nebo koncil.
Výsledek procesu je dostatečně známý. Jako zatvrzelý kacíř byl vyobcován z církve a 6. července 1415 upálen.
V celých Čechách byl vydán zákaz podávání z kalicha a všichni v Kostnici i Římě si mysleli, že problém je vyřešen. Ten zdánlivý klid netrval dlouho. Předposlední den roku 1415 doručila česká a moravská šlechta do Kostnice protest proti upálení Mistra Jana Husa. Čímž se vzepřeli vyjádření koncilu a postavili se za Husa. Těch pánů a rytířů bylo z celého českého království celkem 452. Preláti v Kostnici v tu chvíli neměli ani nejmenší tušení, jaké ohnivé peklo rozpoutali upálením jednoho člověka.
Zdroje:
