Článek
Vystudoval na dentistu a měl lidem opravovat zuby, popřípadě dělat nové. Ale hrbit se nad pacientem s vrtačkou a míchat amalgám asi nebyl životní sen mladého Kladeňáka Jaroslava Nachtmanna. Lákala ho uniforma, a tak se dal do služeb policie. Dopravní strážník byl sice v policejní hierarchii na nejnižším schodu, ale nějak se začít musí.
Během vojenské služby to dotáhl pouze na svobodníka a opakované přihlášky k pátračce nebo kriminální policii se vracely se zamítavou odpovědí.
Když 15. března 1939 začala německá armáda obsazovat nově vzniklý Protektorát Čechy a Morava, služeb dopravních policistů bylo třeba více než obvykle. Kolony armádních vozů a motocyklů, které vjížděly do měst, bylo třeba navigovat a zároveň udržovat pořádek v ulicích. Nachtmannovi bylo třiadvacet let a možná během této služby pochopil, že nemusí stát na pražských křižovatkách na věky.
V prosinci 1939 už neřídil dopravu, ale seděl v útulné kanceláři pražského gestapa jako tlumočník. Ke svému příjmení přidal ještě jedno písmeno „n“, aby to vypadalo více německy a rychle postupoval v kariéře. Kulturní oddělení, anonymní udání, protikomunistické a protiparašutistické oddělení.
Největších úspěchů dosáhl jako agent-provokatér. Pronikal do odbojových skupin a do rukou gestapa vehnal spoustu lidí.
Milenu Jesenskou, Josefa Balabána, Vladimíra Krajinu a mnohé další.
Gestapo dovedlo ocenit Nachtmannovy služby a poznalo, že jejich člověk miluje luxus, který rád předvádí svému okolí. Proto mu nabídli velký byt v centru Prahy po uprchlém malíři, spisovateli a diplomatovi Adolfu Hoffmeisterovi a luxusní plat. Cena za krev českých odbojářů nebyla malá. To umožnilo bývalému zubaři pořádat opulentní večírky s alkoholem a potravinami, které se na válečném trhu nevyskytovaly. Samozřejmě že mezi vybranými hosty nesměli chybět ani známí umělci. Pravidelnými návštěvníky bujarých večírků bývali Věra Ferbasová nebo Jára Kohout.
Jako jeden z nejúspěšnějších konfidentů vypracoval Nachtmann metodu „volavčí sítě“. Za asistence nacistického aparátu vytvořil fiktivní odbojovou organizaci a sám se vydával za člena odboje. Falešná identita, falešné doklady a množství dolarů i liber z něj dělaly důvěryhodného odbojáře. V jeho sítích uvízlo a životem zaplatilo tři sta obyvatel Protektorátu.
Ke konci války se pokusil o poslední akci s názvem „Brutus“. Připravoval si tím zároveň pozici odvážného odbojáře, kterou by po válce mohl zužitkovat ve svůj prospěch. Během pražského povstání byl jako konfident a provokatér odhalen a putoval do cely v Petschkově paláci.
Po německé kapitulaci byly v Petschkově paláci zadržovány zhruba tři stovky německých žen a dětí, devatenáct rukojmí a dalších šest Čechů. Mezi nimi byl i Ladislav Vaněk, také konfident gestapa, který se díky své vylhané báchorce stal správcem celé budovy. Aby věznění esesáci a konfidenti neprozradili Vaňkovu skutečnou roli v Protektorátu, vydal do rukou sovětské rozvědky Smerš hlavní vězně.
Šéfa protiparašutistického oddělení Williho Leimera, vrchního kriminálního tajemníka Williho Abendschöna a také Jaroslava Nachtmanna. Na rozdíl od německých gestapáků, které čekala kulka, dostal Nachtmann patnáct let v gulagu. V sibiřských táborech nucených prací Siblag a Ozorlog nabídl své informace a služby KGB a na oplátku mohl v lágrech pracovat jako zubař.
V roce 1963 byl propuštěn a vrácen do Československa. Během soudního procesu, při kterém mu byl prokázán podíl a zavinění smrti tří set odbojářů, zůstal v kriminále pouhé čtyři roky. Protože, podobně jako v Sovětském svazu, nabídl své služby StB, zohlednili soudruzi délku jeho pobytu na Sibiři.
Jako spolupracovníka StB s krycím jménem Jarda nebo Míla ho umístili do zdravotnického zařízení v Praze 9.
Otevření nové polikliniky ve Voticích v polovině šedesátých let byla velká sláva. Soudruzi řečnili o vyspělém socialistickém zdravotnictví, pionýři stáli v řadě pod tribunou a prostý lid se těšil, že konečně bude mít svého zubaře a odpadnou zdlouhavé cesty do Benešova.
Starší a příjemný pan zubař si velice rychle dokázal získat oblibu všech pacientů. Až na jednoho. Ten v „panu doktorovi“ poznal gestapáka, který ho během války zatýkal. Na malém městě se nic neutají a večer už všichni věděli, že jejich zubař byl gestapákem.
Když se provalila i jeho spolupráce s StB, byl Nachtmann stažen nejen z polikliniky, ale zmizel lidem definitivně z očí. Jako spolupracovník StB po prozrazení už nebyl k ničemu a soudruzi usoudili, že už z něho stejně víc nedostanou.
Odměnou za prokázané služby zařídili Nachtmannovi vystěhovalecký pas do západního Německa a gestapácká hyena byla volná. Díky službám nacistům i komunistům mohl nositel „Kříže za vojenské zásluhy II. stupně“, uděleného samotným Himmlerem, v bezpečí a luxusu dožít požehnaných 79 let. Zemřel 2. května 1995 v bavorském Regenu.
Zdroje:
