Článek
Jako konfident a agent provokatér pronikl do mnoha ilegálních odbojových organizací a jejich členy přivedl buď do koncentračních táborů, nebo rovnou na popraviště.
Mezi jeho největší „úlovky“ patří překladatelka a spisovatelka Milena Jesenská, která zemřela v Ravensbrücku. Josef Balabán, jeden ze tří Králů, příslušník odbojové organizace Obrana národa, popraven v Ruzyni. Vladimír Krajina a více než tři stovky dalších.
Ve Spálené ulici v Praze, v bytě, který zabral po uprchlém Adolfu Hoffmeisterovi, se scházeli udavači a konfidenti gestapa, aby plánovali další akce. Na bujarých večírcích se tam míjeli se slavnými herci jako byl Jára Kohout nebo Věra Ferbasová.
Na konci války sídlil Nachtmann v hotelu Zlatá husa na Václavském náměstí, odkud byl vylákán, zatčen a uvězněn v Petschkově paláci. Tam bylo v celách 9. května 1945 drženo asi tři sta německých žen a dětí, devatenáct českých rukojmí a šest dlouhodobě vězněných Čechů. Správcem budovy byl určen Ladislav Vaněk.
Vaněk byl prapodivná figura. Za svůj život stihnul tolik převleků a rolí, že na konci už sám nevěděl, kdo vlastně je. Středoškolský učitel chemie a tělesné výchovy na reálce v Brně, funkcionář Sokola, za protektorátu hlava ilegální organizace Jindra, poté konfident gestapa, a ještě později spolupracovník StB s krycím jménem „Horský“.
Během Pražského povstání byl Vaněk jmenován do čela správy Petschkova paláce. Takže když se v Praze objevila Smerš, zvláštní jednotky sovětské vojenské kontrarozvědky, předal Vaněk uvězněné gestapáky do jejich rukou. A že to byly tučné ryby. Kromě Nachtmanna například šéf protiparašutistického oddělení pražského gestapa Willi Leimer nebo vrchní kriminální tajemník III. oddělení pražského gestapaWilli Abendschön.
Už v prosinci 1945 byl v Moskvě odsouzen k patnácti letům nucených prací na Sibiři v táborech Siblag a Ozorlog. Jako oplátku za udávání spoluvězňů a spolupráci s KGB mu bylo umožněno dělat vězeňského zubaře. Po necelých deseti letech byl propuštěn a pracoval jako dentista v Tajšetu.
V roce 1963 ho v Praze přebrala StB a u zvláštního soudu mu byla prokázaná vina za smrt dvě stě protifašistických odbojářů. Z dvanácti let si ovšem odseděl pouhé dva roky a stal se spolupracovníkem StB.
Díky novému policejnímu svazku obdržel místo ve Filmovém podniku a později pracoval jako dentista v Praze 9 a ve Voticích. Během tohoto období mu byla založena složka spolupracovníka StB pod krycími jmény Míla či Jarda.
V červnu 1968 několik odbojářů poznalo ve votickém zubaři jednoho z největších konfidentů gestapa a kauzy se chytili novináři. Došlo k „provalu“ a jako spolupracovník StB se tak stal nepoužitelným.
Po šesti letech nakonec dostal od soudruhů za své věrné služby vystěhovalecký pas a zmizel za železnou oponou. Zemřel v bavorském Regenu v necelých osmdesáti letech.
Zdroje:
