Článek
Jeden z největších mýtů 20. století. Výstřel z Aurory v roce 1917 nezahájil VŘSR
Historie Aurory je ukázkovým příkladem toho, jak se skutečné události mohou během několika desetiletí proměnit v politický symbol. Výstřel z jejího děla opravdu zazněl, ale jeho význam byl později sovětskou propagandou výrazně zveličen. O to zajímavější je skutečný osud lodi, která přežila carské Rusko, Sovětský svaz i dnešní Ruskou federaci.
Křižník Aurora patří mezi nejznámější lodě moderních dějin. V československých učebnicích představoval téměř posvátný symbol socialistické revoluce. Při čtení dobových pramenů a historických prací historiků se ukázalo, že skutečný příběh této lodi je mnohem dramatičtější a také mnohem zajímavější než legenda, kterou se žáci a studenti učili ve školách.
Aurora skutečně vystřelila signální výstřel během bolševického převzetí moci. To je historický fakt. Mýtem je však představa, že právě tímto jediným výstřelem začala revoluce nebo že loď ostřelovala Zimní palác a rozhodla o jeho dobytí. Samotné převzetí moci bylo výsledkem předem připravené a již probíhající operace, zatímco slavný výstřel se stal až dodatečně jedním z nejmocnějších symbolů sovětské propagandy. Aurora je proto fascinujícím příkladem toho, jak se z běžné válečné lodi může stát legenda. Její skutečný životopis od stavby v carském Rusku přes katastrofu u Cušimy, revoluci, obléhání Leningradu až po dnešní roli muzejní lodi je natolik bohatý, že by byl pozoruhodný i bez jediného slavného výstřelu. Právě spojení reálných dějin s politickým mýtem činí z Aurory jednu z nejslavnějších lodí moderní historie.
Trup Aurory při spuštění na vodu
Aurora nevznikla jako revoluční symbol. Naopak. Byla postavena pro námořnictvo Ruského impéria, které se na konci 19. století snažilo dohnat rychle se rozvíjející světové velmoci. Kýl lodi byl položen v Petrohradě roku 1897, na vodu byla spuštěna o tři roky později a do služby vstoupila v roce 1903. Patřila do třídy chráněných křižníků společně se sesterskými loděmi Diana a Pallada. Na svou dobu šlo o moderní, ale nijak výjimečnou válečnou loď. Měřila přes 126 metrů, dosahovala rychlosti téměř dvaceti uzlů a nesla osm děl ráže 152 milimetrů. Její úkol nebyl dobývat svět. Sloužila především k průzkumu, ochraně obchodních cest a doprovodu hlavních bojových svazů. Nikdo tehdy netušil, že se z ní stane jedna z nejslavnějších lodí historie.
První velkou zkouškou byla rusko-japonská válka. Po sérii porážek vyslal car Mikuláš II. z Baltu na Dálný východ celou druhou tichomořskou eskadru. Čekala ji téměř osmiměsíční plavba dlouhá bezmála třicet tisíc kilometrů kolem Afriky. Expedice byla od počátku poznamenána nervozitou a chaosem. Posádky očekávaly útok japonských torpédovek doslova za každým horizontem. Výsledkem byla jedna z nejpodivnějších námořních událostí historie. V říjnu 1904 si ruští námořníci v Severním moři spletli britské rybářské lodě s nepřátelskými plavidly a zahájili palbu. Několik rybářů zahynulo a Británie byla na blízko vyhlášení války Rusku. Ironií osudu část granátů zasáhla i vlastní lodě včetně Aurory. Skutečná katastrofa ale teprve přicházela.
Aurora při plavbě po Středozemním moři 1903
V květnu 1905 narazila ruská flotila v Cušimském průlivu na moderně vycvičené japonské loďstvo admirála Heihačiró Tógóa. Během dvou dnů utrpělo Rusko jednu z největších námořních porážek všech dob. Aurora byla několikrát zasažena. Její první velitel Jevgenij Jegorjev padl přímo na velitelském můstku. Přesto loď přežila a jako jedna z mála unikla úplnému zničení. Po skončení bitvy doplula do americké Manily, kde byla internována až do uzavření míru.
Po návratu do Ruska sloužila Aurora několik let poměrně nenápadně. První světovou válku strávila především hlídkovou službou v Baltském moři. Osud celé země se však mezitím začal rychle měnit. Rok 1917 přinesl pád carského režimu a revoluční nálada zasáhla i námořnictvo. Posádky byly unavené válkou, zásobování kolabovalo a autorita důstojníků mizela. Velitel Aurory Michail Nikolskij se pokusil obnovit disciplínu. Zaplatil za to životem. Rozzuření námořníci jej zastřelili. Loď se následně přidala na stranu revolučních sovětů a postupně se stala jednou z opor bolševiků v Petrohradě. Právě zde začíná příběh, který se později proměnil v legendu.
Aurora v roce 1905 v Manile. Na snímku jsou vidět stopy poškození z bitvy u Cušimy
Večer 25. října 1917 podle tehdejšího ruského kalendáře (7. listopadu podle dnešního kalendáře) vystřelila Aurora z příďového děla. V sovětských učebnicích i v zemích socialismu byl tento okamžik popisován jako začátek revoluce. Obrazy ukazovaly mohutnou palbu na Zimní palác a tisíce revolucionářů dobývajících sídlo Prozatímní vlády. Historické prameny ale ukazují podstatně střízlivější obraz. Především nešlo o ostrý granát. Aurora vystřelila pouze slepý náboj, který měl sloužit jako smluvený signál. Samotné obsazování klíčových budov ve městě už několik hodin probíhalo a většina strategických bodů byla v rukou bolševiků ještě před výstřelem. Ani útok na Zimní palác nebyl velkolepou bitvou, jak ji později zobrazil sovětský film Říjen režiséra Sergeje Ejzenštejna. Obránců bylo jen několik stovek a odpor byl spíše symbolický. Celá akce měla mnohem chaotičtější průběh, než jak jej známe z propagandistických obrazů. To ovšem neznamená, že výstřel Aurory je smyšlenkou. Skutečně zazněl. Jen jeho význam byl později výrazně zveličen.
První bolševické zprávy věnovaly samotnému výstřelu překvapivě malou pozornost. Teprve ve dvacátých a třicátých letech začal Sovětský svaz budovat vlastní revoluční mytologii a Aurora se stala jejím dokonalým symbolem. Byla fotogeničtější než politické projevy, srozumitelnější než složité události revoluce a nabízela jednoduchý příběh. Jeden výstřel, který změnil svět. Loď se objevovala na plakátech, známkách, pohlednicích i v učebnicích. Každý školák v Sovětském svazu znal její jméno a návštěva Aurory byla téměř povinnou součástí školních exkurzí. Podobnou symbolickou hodnotu měla v socialistickém světě snad jen berlínská Braniborská brána nebo moskevské mauzoleum Vladimira Iljiče Lenina. Během druhé světové války byla Aurora už zastaralá. Její děla byla demontována a použita při obraně obleženého Leningradu. Samotná loď byla několikrát bombardována, přesto válku přežila. Po rozsáhlé poválečné rekonstrukci zakotvila natrvalo na řece Něvě jako muzejní exponát.
Po rozpadu Sovětského svazu se změnil i pohled na její historii. Z revoluční relikvie se postupně stala především památkou ruského námořnictva. Dnešní návštěvníci si na její palubě připomínají nejen rok 1917, ale také katastrofu u Cušimy, obranu Leningradu a více než stoletou službu, během níž Aurora přežila tři státní útvary. Carské Rusko, Sovětský svaz i současnou Ruskou federaci. Aurora přežila všechny ideologie, které si ji chtěly přivlastnit. A to je paradox, který by její první stavitelé ani revolucionáři roku 1917 jen stěží dokázali předvídat.
Křižník Aurora v letech 1909-1910
Zdroje:
Antony Beevor: The Russian Revolution and Civil War
