Článek
Kanonická evangelia se shodují na jednom faktu. Ježíš Nazaretský byl ukřižován za působení prefekta Pontia Piláta.
Stejně jako je nejistý rok, je nejisté i datum. Markovo evangelium hovoří o začátku svátku Pesach, což byl pátek 15. nisanu. Jan uvádí předvečer svátku, tedy odpoledne 14. nisanu.
Poprava v den největšího židovského svátku je téměř vyloučena, takže k tomu spíše došlo ve čtvrtek, a tedy i „Poslední večeře Páně“ musela být ve středu.
Důvodů pro obžalobu Ježíše bylo dost. Ale hlavní asi bylo rouhání. Hlásání božího království bylo politicky nebezpečné nejen pro Římany, ale i pro židy.
Židovský soudní systém se nazýval Sanhedrin. Velký sanhedrin byl nejvyšší náboženský orgán v zemi a Malé sanhedriny byly v jednotlivých oblastech. Jednoduše řečeno to byla politická a soudní rada.
Sanhedrin se scházel denně kromě svátků, v předvečer svátků a sabatu, dne odpočinku. Proti jeho rozhodnutí nebylo odvolání.
Jeho funkcí bylo soudit obviněné, ale ne zatýkat. K odsouzení bylo potřeba minimálně dvou svědků.
Kolem roku 30 ztratil sanhedrin pravomoc udělovat trest smrti. Po zničení chrámu tato soudní instituce zanikla.
V novozákonních evangeliích se zprávy o vyšetřování Ježíše dost podstatně liší.
Po zatčení byl Ježíš odveden k veleknězi Kaifášovi. Není vůbec jisté, jestli byl velekněz členem sanhedrinu. Podle evangelisty Jana to bylo k Annášovi, což byl Kaifášův tchán. Následujícího rána se konala porada mezi kněžími, co dál s Ježíšem.
Během vyšetřování byl Ježíš urážen a bit. Obvinění, že se považuje za Mesiáše a Syna božího byla velmi vážná. Ale i tady potřebovali dva svědky. Na dotazy podle evangelií odpovídal Ježíš jen málo a ne tak, jak se očekávalo.
Obvinění se týkalo léčení v den sabatu, vymítání démonů, vyhrožování zničením chrámu a tvrzením, že je Mesiáš.
Po obžalobě byl odveden k místodržiteli Judské provincie Pilátovi, kterému oznámili, že obžalovaný o sobě prohlašuje, že je židovským králem. Tady už se do obžaloby zamíchala i politika.
„Jakmile nastal den,“ píše Lukáš, sešli se velekněží a odvedli Ježíše do své rady. Jan píše, že Ježíše odvedli k Pilátovi a požadovali, aby Pilát Ježíše odsoudil, protože se provinil velezradou. Prohlašoval se za židovského krále.
V této chvíli vyvstala otázka, která právní pravidla se na takový případ v Jeruzalémě v prvních desetiletích prvního století vztahovala.
Konal se soud v noci? Talmud, který byl napsán až v následujících generacích po Ježíšově smrti, zakazuje vést soudní procesy v noci.
Kromě farizeů měli svůj silný hlas i saduceové, laická šlechta, ze které se rekrutovalo vedení sanhedrinu. Ti naopak s nočními soudy neměli problém.
Ježíš byl obviněn z rouhání. V takovém případě byl podle židovského zákona jediný možný trest. Ukamenování.
Takže co bylo hlavní příčinou žaloby, která vedla k Jeho ukřižování? Předpokládám, že Piláta židovské paragrafy nezajímaly a vůbec se tím nehodlal zabývat. Rozhodnutí bylo tedy na Židech samotných. Měli dát dohromady obžalobu, která by skončila ukřižováním.
Nabízela se zrada, protože byl nazýván židovským králem. Nakonec toto označení skončilo i na štítku umístěném na kříži. Ale jakou zradu a hrozbu vůči Římu mohl provádět neozbrojený pacifista, který byl proti jakémukoliv násilí a tvrdil, že Jeho království není z tohoto světa?
V Janovu evangeliu je nejlépe popsána slovní výměna mezi Ježíšem a Pilátem.
„Jakou obžalobu vedete proti tomuto muži?“ ptal se Pilát. Odpověď: „Kdyby nebyl zločincem, nebyli bychom ti ho vydali.“
Ale Pilát žádný důvod k označení „zločinec“ nenašel. „Nenalézám na něm žádnou vinu.“ Jinak řečeno, nemám proti němu žádný důkaz ani důvod k žalobě. Žádný z římských zákonů neporušil.
Jenže shromážděný dav s propuštěním nesouhlasil a dožadoval se popravy. Možná že to byl skutečný důvod k ukřižování Ježíše. Vyhovět davu, uspokojit zástupy. Zabránit možným bouřím a davovým scénám. A otázka viny nebo neviny ohledně jakéhosi žida Piláta vůbec netrápila. Tak si ho sami odsuďte k smrti. Já vám k tomu dám pár vojáků a popravčí. A víc mě s takovou banalitou neobtěžujte. Je to na vás.
Zdroje:
