Článek
Ještě že člověk neví, co ho čeká. Když se 30. března 1844 narodil Paul Verlaine, byl jeho otec Nikolas nejšťastnějším tatínkem ve městě. Jediný syn bude důstojník jako táta, ale dotáhne to mnohem dál. A měl pravdu. Jen ne v armádě.
V Bruselu, ve starém městě stojí činžák, na kterém je pamětní deska s nápisem: „Tady stál hotel À la ville de Courtrai, kde 10. července 1873 Paul Verlaine postřelil Arthura Rimbauda.“
Den před tím dorazil z Londýna Rimbaud. Ani v nejmenším mu nevadila přítomnost Verlainovi matky, která přijela za synem vyděšená dopisem, ve kterém se jí přiznal k sebevražedným myšlenkám. Rimbaud vášnivě objal depresivního Verlaina a odešli spolu do ložnice. Po několika hodinách mu sdělil jasně, že dál už spolu být nemohou a nebudou. Nakonec oba úplně ožralí usnuli.
Ráno se Verlaine probudil jako první. Snědl snídani, zapil ji pivem, vínem, absintem a poté vyrazil do obchodu se zbraněmi. Koupil si revolver a krabičku s padesáti náboji. Po návratu do hotelu zjistil, že Rimbaud již od Verlainovy matky dostal peníze na vlak do Paříže. Matka měla jediný cíl. Aby už ten prokletý Rimbaud vypadl ze života jejího syna. Paul se ale nevydržel jen tak v klidu dívat, jak si balí kufr. Vytáhl revolver.
„K čemu ho potřebuješ?“ zeptal se Arthur. Verlaine zakřičel: „Nikam nepůjdeš“.
„Ale půjdu,“ odpověděl Rimbaud.
„Ukážu ti, co to znamená hned teď odejít,“ zařval Verlaine a dvakrát vystřelil. První výstřel zranil Arthura na levém zápěstí. Rimbaud upadl na podlahu, což mu asi zachránilo život. Druhá kulka tak zasáhla jen zeď za ním.
Verlaine utekl do matčina pokoje, kam po chvíli dorazil i Rimbaud s krvácející rukou. Rozhodli se, že tento počínající skandál před světem utají. Navíc zranění nebylo příliš vážné.
Večer vyrazili na nádraží Gare du Midi, odkud měl Rimbaud odjet do Paříže. Verlainova ruka byla stále v kapse s revolverem a vedl nebezpečné řeči. Vyděšený Rimbaud zavolal policistu. Strhla se potyčka, která byla pro Paula fatální.
Policista přivedl všechny tři na policejní stanici a nahlásil inspektorovi, že zajistil stále nabitý Verlainův revolver. Inspektor postupně vyslýchal oba zadržené. Jak Rimbaud, tak i Verlaine se drželi dohodnuté výmluvy. Zdůrazňovali, že celá věc byla vlastně nešťastná nehoda.
Objevily se ale jisté maličkosti: telegram zvoucí budoucí oběť do hotelu, nákup revolveru, vyhrožování nebo zamknutí dveří. Verlaina umístili do vazby. Rimbauda ani paní Verlainovou nenapadlo, že dopisy a papíry zabavené policií obsahují důkazy o důvěrném vztahu básníků. A trestné činy proti morálce byly v té době paradoxně mnohem závažnější, než pokus o zastřelení.
V kapsách Verlainova kabátu našla policie i črty básní s erotickým motivem, vyznání lásky mladému muži. Verlaine byl proto podroben lékařské prohlídce a podle zprávy se měl nedávno dopustit „pasivních sodomitských činů“. To, že Rimbaud své obvinění stáhl, už bylo nepodstatné. 8. srpna 1873 byl Verlaine odsouzen na dva roky vězení za porušení veřejné morálky.
Ty dva roky si nakonec odpykal ve vězení v Monsu. S Rimbaudem se Verlaine naposledy krátce setkal ve Stuttgartu. Převzal tam od něj jeho básně, které v roce 1886 vydal pod názvem Básně a iluminace. Dožil v chudobě, věčně opilý absintem a stále více závislý na podpoře přátel. Zemřel 8. ledna 1896 ve věku 51 let. Pohřbu „největšího francouzského básníka své doby“ se zúčastnila celá umělecká Paříž.
A osud zbraně?
Revolver má ráži sedm milimetrů a bubínek na šest nábojů. Jednalo se o typu Lefaucheux vyrobený v Lutychu kolem roku 1870. Zbraň koupil zájemce na aukci po telefonu za 434 500 eur, což je 11,8 milionu korun. Totožnost nového majitele aukční síň Christie´s nezveřejnila.
