Článek
Ubitý lupič Nikola Šuhaj dokázal i po smrti strávit deset let v kriminále
Komunistický novinář Kamil Albrecht Zeman, jinak Ivan Olbracht, strávil na zakarpatské Ukrajině ve 30. letech minulého století řadu měsíců. Vyslechl desítky, ne-li stovky příběhů o lidech žijících v nepředstavitelné bídě, o grófech, farářích, židech, lesních bytostech, vílách a také o loupežnické bandě. A jejím vůdci jistém Nikolu Šuhajovi. A co by to bylo za spisovatele, kdyby něco z toho, co slyšel, nesepsal.
Tak vznikl i příběh o lásce a zradě s hrdinou Nikolou Šuhajem. Dezertérem z armády, „zeleným kádrem“, který se skrýval v místních lesích. Shromáždil kolem sebe muže s podobným osudem včetně svého mladšího bratra a šli po zboji. Bohatým bral, chudým dával. Četníkům unikal, dokud na jeho dopadení nebyla vypsaná odměna tři tisíce korun. Což byla tehdy cena dvou koní. Na mol opilého Nikolaje i jeho patnáctiletého bratra umlátili sekyrami tři členové jeho bandy. Fotografie z místa činu je v policejních složkách. Alespoň tak se to tvrdí.
https://commons.wikimedia.org/w/index.php?search=nikola+%C5%A1uhaj&title=Special:MediaSearch&type=image
Potud oficiální historie. A jak známo, taková historie bývá často daleko vzdálenější skutečnosti. Nemohlo tomu tak být i v případě Nikoly Šuhaje? Je opravdu ubitý muž na četnické fotografii oním hledaným lupičem?
Vždyť už vyprávění o jeho životě jsou často pusté báchorky. Kolikrát se prostřílel z četnického obklíčení. Jak zázračně unikl ze stahující se smyčky. Nic z toho nebyla pravda. Četníky střílel jako zajíce, les, údolí a celou kotlinu znal lépe než své boty. Četníci, mnozí z vnitrozemí, neznalí krajiny, neměli šanci.
První oficiální verze dopadení Nikoly Šuhaje byla ta, že 15. srpna 1921 byl i se svým bratrem Jurou zabit při přestřelce s četníky. Později byla policejní verze pozměněna. Oba bratry umlátili sekyrou jejich kumpáni z lupičské bandy. Tři tisíce korun byl dostatečný důvod. Četníci pak pro dekórum stříleli do mrtvých těl, která naaranžovali pro jedinou policejní fotografii.
„Zabili, zabili, chlapa z Koločavy.“
Ti tři, co svého kamaráda umlátili, šli místo do krčmy do kriminálu. Našly se u nich nakradené věci z předchozího lupu, které ještě nestačili prodat. Šuhaje pohřbili a za pár měsíců se mu narodila dcera. Pohrobek.
Další zmatečné údaje se týkají Šuhajova hrobu. Jedni tvrdí, že byl pohřben v Lázu. Druzí zase, že místní kněz ho odmítl pohřbít a tělo tedy zahrabali kdesi v místě zvaném Široká. A turisté navštěvují ještě třetí hrob v Koločavě.
Autor:Jan Pešula/commons.wikimedia.org
A potom se objevil Viliam Apfel, autor literatury faktu se sdělením, že vlastní propouštěcí list Nikoly Šuhaje z roku 1936. Tedy patnáct let po své údajné smrti byl Nikola Šuhaj propuštěn z kriminálu v Leopoldově.
Mohlo jít o shodu jmen? Je vůbec možné, aby v malé vesničce žili ve stejné době dva lupiči téhož jména?
Takže máme tři hroby, dvě verze o jeho dopadení a zabití a k tomu dalšího Nikolu Šuhaje, který seděl v Leopoldově v době, kdy měl být dávno pohřbený.
Už na zmíněné jediné fotografii mrtvých bratrů vypadá údajný Nikola výrazně starší než na dvacet tři let, kterých se měl dožít. Ve státním archívu v Nitře je uchován spis jistého Nikoly Šuhaje, narozeného 14. prosince 1900 v Koločavě. V listopadu 1926 odsouzeného za loupeže k patnácti letům káznice. Propuštěného předčasně 12. října 1936.
Tento Nikola Šuhaj tedy chodil po zboji ještě pět let po smrti toho prvního. A po propuštění se ke své ženě Eržice nevrátil, přestože ta zemřela až v roce 1987.
Několik dat závěrem. Šuhaj ubitý sekyrami na Poloninách se narodil 3. dubna 1898. Šuhaj zavřený v Leopoldově se narodil 14. prosince 1900. A na hrobu jistého Nikoly Šuhaje je datum narození 1897.
Na závěr slova klasika: „Tedy pokud jsou to Cimrmanovy boty.“
Zdroje:
