Článek
Prezident Klement Gottwald skončil jako rozpadávající se mumie, jeho osobní lékaři v bolševických kriminálech
Odpoledne dne 17. března 1953 se v Československu zastavil život. Země se loučila se svým vrahem. Ve všech fabrikách se rozezvučely sirény a řvaly pět minut. Prosklenou rakev se Stalinovým poskokem položili vojáci na lafetu děla. Smuteční průvod se pomalu sunul do Letenských sadů. Tam byla připravena tribuna s portréty jiných masových vrahů Stalina, Lenina a dalších. A samozřejmě desetitisíce „dobrovolně-povinně“ přihlížejících.
Aby nikdo nepřišel domů dřív, než skončí obřad, si bolševici pojistili množstvím domovních důvěrníků, kteří kontrolovali po domech v okolních čtvrtích. K tomu kohorta Lidových milicí, policistů a estébáků v ulicích.
Každý dům, kolem kterého se průvod pohyboval, musel vyvěsit naši a sovětskou vlajku na půl žerdi. Ve výlohách obchodů byly v černém rámu nebo s černou páskou Gottwaldovy obrazy. Pochod padlých revolucionářů vyhrávaly stále dokola desítky kapel až do úplného zblbnutí.
Průvod se posouval přes Štefánikův most Revoluční třídou a ulicí Na Příkopě. Konec byl na Václavském náměstí před Muzeem. Tam si dav vyslechl primitivní bláboly vrcholných bolševiků a teprve poté se mohli všichni rozejít.
V každé vesnici zřídili místní komunisté smuteční koutky. Vojáci, milicionáři a pionýři stáli čestnou stráž. Lidé se smutkem staženými tvářemi se podepisovali do kondolenčních knih.
Ale už tam se objevila šuškanda, že se smrtí prvního dělnického prezidenta to není jen tak. Není normální, aby se vrátil z Moskvy ze Stalinova pohřbu a za pár dnů byl sám na prkně. Věřilo se, že i mrtvý Stalin ještě může vraždit každého, na koho si vzpomene. Nehledě na vrahouny v Kremlu, kteří se teď rvali o moc jako vzteklí psi o ohlodanou kost.
Dokonce i milostpaní Marta, jak si nechávala říkat Gottwaldova manželka, začala vykřikovat, že ho tam otrávili. Myslela v Moskvě na pohřbu svého velké vzoru. Tak ji soudruzi odklidili do sanatoria. Zemřela pár měsíců po svém muži, v říjnu 1953.
Gottwald zemřel tři dny po návratu ze země Sovětů. Necítil se dobře a lékařské konzilium se shodlo na nachlazení, v kombinaci s těžkým alkoholismem a neléčenou syfilidou. To ostatně nebylo nic nového. Večer 12. března konstatovali lékaři zánět plic a pohrudnice. Druhý den ráno se zdravotní stav ještě zhoršil. Poprvé se o možnosti vnitřního krvácení zmínil doktor Jonáš. Punkce hrudníku to potvrdila.
Profesora Diviše, hrudního chirurga, vytáhli estébáci rovnou z tramvaje. Výsledek vyšetření: prasklá výduť aorty. Navrženou operaci profesor odmítl jako zbytečnou. Povolali odborníka z Moskvy. Ten odmítl také. Druhého dne Klement Gottwald zemřel. Bylo mu 56 let.
Stejně tak jako Stalin dokázal ještě po své smrti likvidovat své domnělé nepřátele, dařilo se to i Gottwaldovi. Výjimkou nebyli ani jeho osobní lékaři.
MUDr Ladislav Haas byl od roku 1926 členem KSČ. Během války působil na psychiatrické klinice v Londýně. Haas informace o Gottwaldově zdraví předával Slánskému a ten je obratem posílal do Moskvy. V září 1946 byl ze své funkce odvolán.
Koncem května 1952 byl zatčen a posléze obviněn ze záměrně špatné léčby Klementa Gottwalda. Dne 10. 4. 1954 byl souzen ale pro nedostatek důkazů zproštěn obvinění. Počátkem 60. let pracoval jako lékař v Praze 5. V roce 1965 emigroval do Velké Británie.
Po něm se stal osobním lékařem prezidenta neuropsychiatr a komunista Vladimír Haškovec. Na podzim 1951 byl samotným Gottwaldem nečekaně odvolán.
Dalším v řadě byl sovětský internista profesor Makarov. Konzultovat své poznatky se svými dvěma předchůdci už nemohl. Oba dva byli totiž na jaře 1952 zatčeni. Haškovec byl také, podobně jako Haas, obviněn ze záměrné špatné léčby prezidenta republiky. Dne 10. 4. 1954 byl odsouzen k trestu šesti let odnětí svobody. Trest si odpykal v jáchymovských uranových dolech jako táborový lékař. Dne 28. 4. 1955 byl podmínečně propuštěn na svobodu.
Z bolševických ideálů je ve vazbě a kriminálu vyléčili soudruzi jejich vlastní komunistické strany Československa.
Zdroje:
