Článek
Kníže Dracula se novým způsobům mučení včetně narážení na kůl naučil v tureckém zajetí
Slavný seriál Rod draka převzal svůj název, zřejmě nevědomky, od skutečného Dračího řádu „Societas Draconistarum“. Nebyl rodovým řádem a jeho členové nevlastnili draky, zato existoval v Evropě už od počátku patnáctého století. Založil ho císař Zikmund, syn Karla IV.
Autor: Meister von Maria am Gestade//commons.wikimedia.org/volné dílo
Jeho předchůdce Řád draka sv. Jiří byl řádem tajným a jeho členové měli jediný úkol. Zabít tureckého sultána Murada I. Což se během bitvy na Kosovském poli jeho zakladateli Miloši Obilićovi podařilo, ovšem byl zajat a společně se všemi srbskými bojovníky popraven. Smyslem obnovení starého řádu nebo založení nového císařem Zikmundem byl boj proti nevěřícím Osmanům a husitům. A samozřejmě upevnění Zikmundovy moci.
Členů Dračího řádu bylo původně čtyřiadvacet včetně Zikmunda a jeho manželky Barbory Cellské. Jedním z nich byl Vlad II., kterému se podle členství v řádu říkalo Dracul, tedy Drak. Jeho syn Vlad III. si otcovu přezdívku nesl s sebou od narození. Vlad III. Drakula. Během jeho života však obdržel jinou přezdívku „Vlad Țepeș“, Napichovač nebo Narážeč. Pro Turky to byl „Kazikli bey“ – kníže Narážeč.
Narodil se v zimě roku 1431 v Sedmihradsku a měl dva nevlastní bratry a jednoho vlastního. Jeho otec Vlad II. dosedl na valašský trůn v roce se 1436, na kterém se udržel pouhých šest let. Byl svržen vlastními šlechtici, a proto se obrátil o pomoc ke svému nepříteli, k Osmanům. Stará taktika mocichtivých. Když tě tvoji lidé nechtějí na trůnu, obrať se o podporu k cizím. To obvykle vychází, i když to něco stojí.
Autor: Lama9838//commons.wikimedia.org/volné dílo
Změna stran od křesťanů k muslimům a zase zpět nebyla nic výjimečného. Pokud se dotyčný šlechtic dožil padesátky, došlo za jeho života k takovým veletočům několikrát.
Přestože Vlad II. zanechal v Cařihradu své syny jako rukojmí, porušil přísahu sultánovi a podpořil roku 1444 uherského a polského krále Vladislava II. Jagellonského při tažení proti Turkům. Celá anabáze skončila pro křesťany katastrofou. Vlad II. opět slíbil věrnost sultánovi Muradovi II. a ten jeho syny propustil. Samozřejmě si ušlechtilé gesto nechal slušně zaplatit.
Touha vládnout stála nakonec Vlada II. život. Zavraždili ho místní bojaři a jeho synové se vrátili z osmanského držení domů. Nejstarší syn Mirceu dosedl na trůn a dlouho tam nepobyl. Skončil jako otec, jen mu před smrtí ještě vyloupli oči.
Vojsko uherského regenta Jana Hunyadiho opustilo Valaško a vydalo se do dalších bojů s Osmany. Toho využil Vlad III. a poprvé se pasoval na vládce Valachů.
Během velikonočních oslav po svém nástupu na trůn nechal většinu jemu nepřátelsky laděných bojarů narazit na kůl. To byla jeho první větší demonstrace poprav, podle kterých obdržel přezdívku „Napichovač“.
Autor: Vlad Ţepeş//commons.wikimedia.org/volné dílo
Nevládl dlouho, snad dva měsíce, než vojenské tažení skončilo a kníže Vladislav se vrátil. Vlad III. správně usoudil, že není na co čekat a utekl ke svému strýci Bogdanovi, jenže ten byl také zavražděn, a tak našel azyl u sedmihradského knížete Jana Hunyadiho, zvaného Turkobijec. Jak patrno, být v oněch dobách šlechticem na Balkáně bylo velmi rizikové povolání.
V roce 1456 Jan Hunyadi, spojenec Vladislava II. Jagellonského, vybavil Vlada III. malou armádou a poslal ho na krále Vladislava II. Jagellonského, kterého sesadil z trůnu. Vlad III. podruhé dosedl na valašský trůn.
První, co udělal, bylo vypořádání se s opozicí. Jak jinak než naražením na kůl. Poté s vojskem vtrhl do Transylvánie, kde vyplenil množství měst a vesnic. Všechny zajatce, muže i ženy, nechal nabodnout na kůl.
Když se vypořádal s křesťany, obrátil svůj meč proti Osmanům. Přestal jim platit odvody zvané „jizya“ a když přišli turečtí vyslanci, aby ho jménem sultána předvolali k zodpovědnosti, nechal jim přibít turbany k hlavě a tím bylo předvolání vyřízeno.
Autor: Валахия. Без места чекана./ /commons.wikimedia.org/volné dílo
Nájezdy na turecká území jižně od Dunaje byly častější a do plenění území se s velkou chutí pustil i Vlad III. se svým vojskem. Neopomněl se o svých bohabojných zásluhách zmínit uherskému králi Matyáši Korvínovi.
„Zabil jsem sedláky a ženy, staré i mladé, kteří žili v Oblucitzy a Novoselu, kde se Dunaj vlévá do moře… Zabili jsme 23 884 Turků bez započtení těch, kteří uhořeli v domech a Turků, kterým naši vojáci uřízli hlavy… Tudíž, výsosti, musíte vědět, že jsem narušil mír.“
To vše pro čest krále a uherské koruny a pro záchranu křesťanství a upevnění katolické víry.
To si sultán nemohl nechat líbit a poslal na Vlada III. osmnáctitisícové vojsko. Přežilo pouze osm tisíc muslimů a vítězství nad Osmany oslavovali až v Benátkách a Vatikánu.
Nový sultán Mehmed II. pochopil, že narazil na protivníka, ze kterého šel strach. Proto vypravil na sever sto padesát tisíc mužů ve zbrani, aby se Vláda III. konečně zbavil. Vladův mladší bratr Radu III. Sličný přijal islám a sultán ho jmenoval vládcem Valašska.
Když v roce 1475 zemřel Radu na syfilis, ujal se opět vlády nad Valašskem už potřetí a naposledy Vlad III. Po neshodách se svým spojencem Štěpánem V. Bathory přikázal Štěpán stáhnout svá vojska z Valašska, čímž byla vojenská síla Vlada III. výrazně oslabena.
Osmané toho využili a s velkou armádou se přesunuli na Valašsko, což byl začátek konce posledního panování Vlada III.
Když sultánova armáda dorazila k hlavnímu městu Târgoviști, aby ho oblehla, zjistila, že město je prázdné. Jediné, co po Vladovi III. zůstalo bylo dvacet tisíc kůlů s nabodnutými muslimy, na kterých hodovala hejna havranů.
Autor: Paolo Veronese (Nachfolger)/ cs.wikipedia.org/volné dílo
S oslabenou armádou neměl šanci vzdorovat Osmanům a na začátku ledna roku 1477 byl zabit. Nic bližšího se o jeho smrti neví. Dokonce se neví, jestli padl mečem Turka nebo valašského bojara. Bylo mu čtyřicet pět let.
Ať už ho zabili Turci nebo valašští bojaři, každopádně jeho hlava skončila naložená v medu v Istanbulu. Tělo bylo pohřbené v klášteře v Comaně.
Historek o jeho krutosti a sadismu je nespočet, takže je obtížné oddělit skutečnost od báchorek. Přesto i v tak kruté době se jeho úchylky vymykaly „běžným normám“. Možná hrála roli některá z jeho sexuálních úchylek. Komu by chutnal oběd mezi stovkami kůlů s naraženými a bolestmi křičícími lidmi?
Rád stahoval zajaté z kůže, odřezával jim orgány a nutil ostatní zajatce jíst opečené maso jejich druhů. Bídu řešil tak, že chudáky sezval na hrad, nechal je dosyta najíst a pak je všechny upálil. Těhotnou milenku rozpáral, nedonošený plod vyjmul a vystavil si ho v ložnici.
Německý pamflet o jeho skutcích z roku 1521 uváděl:
„Nechal péct děti, které musely jejich matky sníst. A odřezával prsy žen a nutil jejich manžele je sníst. Poté je všechny nabodl na kůl.“
Počet obětí Vlada III. se blíží sto tisícům.
Zdroje:
