Článek
Král Karel II. Španělský děsil svým vzhledem všechny kolem sebe, včetně vlastní manželky
Říká se, že u mužů na kráse nezáleží. Možná je to tvrzení obecně platné, ale i toto má své hranice. A netýká se jen mužů prostých, ale i králů a císařů. Když rodiče zplodí miminko, obvykle se nad jeho krásou rozplývají všichni, kteří ho uvidí. V případě narození budoucího krále Karla II. tomu tak nebylo. Zásluhu na tom mají nejen rodiče ale i další předkové, kteří si chtěli pojistit vládu nad velkou částí světa sňatky mezi blízkými příbuznými. Protože co je doma, to se počítá.
Aby udrželi Habsburkové čistotu královské krve, vybírali si nevěsty a ženichy často jen ze svého rodu. Paradoxně sice udrželi krev čistou, ovšem s ní vymřela španělská větev. Posledním mužským potomkem dynastie byl Karel II. Španělský.
Karlova matka Marie Anna Habsburská pojala za chotě svého strýce Filipa IV. Španělského. Tedy Karlova babička byla zároveň i jeho tetou. Sedm z jeho osmi praprarodičů pocházelo přímo od jediné osoby Johany Šílené. To je rodokmen hodný králů.
Od dětství se králi obrovské říše, kterým se stal už ve čtyřech letech, říkalo Hechizado tedy „Očarovaný“. Ne že by byl očarovaný krásou, ale naopak. Byl to chudák, který se stal nositelem snad všech habsburských genetických deficitů.
Do svých čtyř let nemluvil, od šesti začal s bídou chodit a ta hlava! Velká, prodloužená, s vystouplou čelistí a převislým spodním pyskem. Nadměrný jazyk, který vypadal jako oteklý, způsoboval problémy s mluvením i příjmem potravy.
Pokud jde o intelekt, bylo to obdobné. Jenže je třeba královských potomků i od takových panovníků a nastala tedy sháňka po vhodné nevěstě, stejně urozeného původu. Byla vybrána šestnáctiletá kráska Marie Luisa Orleánská. Na francouzském dvoře zavládlo zděšení, když přišla ze Španělska oficiální žádost o ruku mladičké princezny. Ale královské sňatky nebývaly založeny na vzájemné přitažlivosti a lásce snoubenců.
Marie Luisa, neteř francouzského krále Ludvíka XIV. Viděla svého vyvoleného poprvé 19. listopadu 1679 v den sňatku. K údivu všech, se nyní už královna, svému choti nevyhýbala a vztah, který si k němu vytvořila, byl téměř mateřský. Pečovala o něj samozřejmě se zástupem lékařů a služebnictva, protože králův zdravotní stav byl prachbídný. Dvůr očekával potomka, ale na tomto poli se králi nedařilo. Po celou dobu trvání manželství zůstala královna „virgo intacta“, tedy panna.
Ve státních záležitostech zastupovala neschopného krále jeho matka Marie Anna Habsburská. Ludvík XIV. se pustil do dalšího vojenského dobrodružství a připravil Španělsko o oblast Lucemburska. Místo aby sňatek posílil francouzsko-španělskou koalici, došlo k pravému opaku. Karel II. na oplátku vyhnal od dvora veškerý francouzský doprovod své ženy a nemožnost porodit dědice situaci také nezlepšila. Po deseti letech manželství usoužená Marie Luisa Orleánská zemřela.
Nová nevěsta a hypotetická rodička následníka španělského trůnu byla vybrána za tři měsíce. Stala se jí Marie Anna, dcera falckého kurfiřta Filipa Viléma. Nová manželka byla opakem první. O nemocného a ošklivého chotě se nezajímala, zato do různých funkcí a úřadů prosadila své příbuzné. Chudák Karel II. se ocitl mezi dvěma dominantními ženami. Manželkou a matkou.
Protože i druhé manželství Karla II. vypadalo že skončí bez potomka, byl na krále, kterému ubývalo sil, vyvíjen nátlak o určení nástupce. Na nátlak matky, podepsal král závěť ve prospěch Josefa Ferdinanda.
Manželka okamžitě přitlačila svého stále více churavějícího chotě ke zdi a přinutila ho závěť změnit ve prospěch svého příbuzného arcivévodu Karla. Závěť změnil ještě jednou a jako svého dědice určil Josefa Ferdinanda Bavorského. Jenže ten do roka zemřel a Španělsko bylo tam, kde bylo. To už Karel II. stěží vnímal. Jeho neradostný život se chýlil ke konci. I přes to, mu kněz poskytující poslední pomazání podstrčil k podpisu poslední závěť ve prospěch Filipa z Anjou.
Karel II. zemřel 1. listopadu 1700 ve věku 38 let. Poslední závěť podepsanou téměř na smrtelné posteli odmítli Habsburkové uznat, což vedlo k válce o španělské dědictví, trvající čtrnáct let. Na trůn se dostala dynastie Bourbonů, jejichž potomci vládnou na Španělsku dodnes.
Zdroje:
