Článek
„Hraběnka Stradová spí na nebesích.“ Tato věta způsobila mezi dvořany císaře Rudolfa paniku. Samozřejmě jen ve známém filmu.
Její otec byl správcem numismatických sbírek, hradním antikvářem a majitelem nevěstince. Takže to měla dcera k císařské posteli poměrně blízko. V patnácti se stala milenkou Jeho majestátu a v osmnácti porodila prvního nemanželského syna, dona Julia Caesara. Otec byl sice lehce vyšinutý podivín a zapálený badatel ve všech možných oborech, ale císař si to může dovolit. Nikdy se neoženil i když nevěsta už byla vybraná. Infantka Izabela Klára Eugenie. Nakonec si vzala Alberta, Rudolfova mladšího bratra, což nepotěší.
Ve filmu byla Stradová ten, kdo nosí kalhoty. Nebyla sice hraběnka a zřejmě ani taková semetrika, aby před ní Rudolf utíkal. Porodila mu šest dětí a Julius Caesar byl první.
Není divu, že po lehce vyšinutém otci zdědil, co neměl, o další se postarala příroda. V celkovém součtu to byl opilec, deviant, násilník a vrah. Údajně epileptik. Kluk se prostě nevyvedl. Když zabil sluhu, odvezli ho do kláštera v Gamingu. Mniši asi skákali radostí z nového chovance. Kartuziánský klášter proslulý svou zbožností a tichem pro modlitby. Vybaven patřičnými příkazy, jako byl zákaz podávání alkoholu, obžerství a nošení zbraně, očekával starostlivý otec, že ho přísná klausura napraví. Nakonec se neví, jestli vůbec do kláštera dojel. A pokud ano, musel to tam obrátit vzhůru nohama, protože ještě ten samý rok se nastěhoval do Českého Krumlova.
V krumlovských hospodách se bavil náramně, jenom jaksi odmítal platit, takže to nakonec celé zatáhla Královská komora. Po jistém zdráhání poslala 2 200 kop míšeňských grošů. Taková hezká česká tradice. Když se ti nahoře baví, zaplatí to ti dole. Ale to nejhorší mělo teprve přijít.
Jistá lazebnice Pichlerka, no lazebnice. To se jen tak říkalo. Tak dlouho strkala mladému pánovi dceru Markétu zvanou Mušle do postele, až se to podařilo. Jenže jinak, než měla v plánu. Opilý a nepříčetný Julius Caesar se na ni vrhl.
„Zkatována a zpíchána že celého oudu na těle jejím nebylo.“
Na závěr ji vyhodil oknem. Toto řádění ještě Markéta přežila.
Zřejmě dívku považoval za svůj majetek, protože se dožadoval jejího vrácení. Když slíbil, že jí neublíží, bylo mu vyhověno. Výsledkem byl těžce posekaný strážný a zohavená mrtvola dívky bez uší a očí. Poté mrtvolu před očima sluhů zneuctil a mrtvé tělo rozsekal na několik částí.
Krumlovský hejtman Jan Nigrin popsal událost takto:
„Po vykonání toho, tak jakž v jistotě spraven jsem, své Mušli šlofpelc (župan) svůj davše, na lůže své lehnouti poručil, a v témž luoži hrozně nekřesťansky, mnohými ranami bodenými, sečenými, jak v hlavě i v celým životě ji zdělavše, z světa ji zprovodil, uši uřezal, oko jedno vyťal, zuby s dásněmi dolními do oust vrazil, lebku hlavy rozvrátil, až hned mozek z hlavy její s kusem kordu jeho v hlavě její v témž luoži zůstal, ruce tak hrozně posekal, že rána podle rány, jakoby nejschvále nožem řezána byla, se spatřily, kusy masa jak na těle i luoži jeho zůstaly a po smrti její se viděti mohly.“
To už bylo i na císaře Rudolfa II. dost. Přikázal synka umístit do izolace na krumlovském zámku. Odborné psychiatrické pomoci se mu zřejmě nedostalo a jeho chování se stále zhoršovalo. Celé hodiny vysedával nahý u zamřížovaného okna zámku. Na kolemjdoucí pokřikoval všelijaké sprostoty a v pokoji rozbíjel vše na co dosáhl, takže se tam sloužící báli vstoupit. Měl období kdy se nemyl, zraňoval se do krve, kterou si s vlastními výkaly rozmazával po těle.
V zamřížované místnosti prožil necelý rok a půl. Zemřel 25. června roku 1609 kvůli prasklému hnisavému vředu v krku.
„25. junii, v noci na pátek, Julius, ten pankhart, levobočník a tyran na Krumlově, vězněn jsa na zámku, byv na záchodě dlouho, padna, duši pustil. Rarášek ho udávil. Strážní nežli se klíčů u hejtmana dovolali, tak byl bez sebe. Okolo krku praví se, že byl zčernalý a pustila se mu z nosu po smrti krev.“
Pohřeb se konal v noci pod rouškou tmy jen za asistence nejnutnějších sloužících. Tělo uložili v minoritském klášteře v Českém Krumlově. Jeho hrob nebyl dodnes nalezen.
Zdroje:
