Článek
Starověcí Egypťané věřili, že jim mumifikace zajistí posmrtný život. Netušili, že jejich těla jednou skončí v lékárnách nebo jako atrakce. Zájem o mumie vygradoval v 19. století, kdy se jejich rozbalování stalo součástí společenských večírků a slavnostních večeří
Staré hmoždíře ve kterých se drtily pevné části
Překladatelské omyly nebo přebrepty mocných většinou poslouží k pobavení publika. Nejen ve světě, ale i u nás. Když překladatel nebo překladač neovládá idiomy, může dojít k humornému překladu jako ve větě „Out of sight, out of mind“, kterou přeložil jako „Neviditelný blázen“. Ve skutečnosti je to naše staré přísloví „Co oči nevidí, to srdce nebolí“.
Jiným proslulým a dodnes tradovaným přebreptem byl projev soudruha Milouše Jakeše na aktivu funkcionářů KSČ v Červeném Hrádku u Plzně 17. července 1989. „Já dostávám jednou ročně výpis, těch umělců, seznam těch umělců, kteří dostávají nad těch sto tisíc korun platu, tedy vydělají si nad sto tisíc korun měsíčně… a já se ptám, kde jsou ti bojlery?“
Horší je, když nepřesnost v překladu způsobí finanční újmu. Banka Merrill Lynch se zapletla do právního sporu s jihokorejskou společností o neuvěřitelných 500 milionů dolarů právě kvůli chybnému překladu ve smlouvě.
Ale už mnohem dříve docházelo k omylům, což v jednom případě odnesly mumie. Nabalzamovaná těla dávno mrtvých, která samozřejmě na omyl nemohla upozornit. Pradávné perské a arabské lékařské zprávy uváděly, že přírodní pryskyřice vytékající ze skal v Persii má léčebné účinky. Byla to hustá černá tekutina podobná asfaltu. Tuto látku nazvali „múmijo“, lidově slzy skal nebo horská pryskyřice. Kromě Persie vytéká tato pryskyřice ze skal a jeskyní na Kavkazu a ve střední Asii. Měly by to být pozůstatky tisíce let staré flóry a fauny, které se propojily se skalními minerály a mineralizovanými exkrementy horských hlodavců.
Egyptská mumie
Když se ve středověku dostaly lékařské texty popisující léčivé účinky mumia do Evropy, bylo slovo přeloženo do latiny jako „mumie“. Z čehož učenci logicky odvodili, že ostatky mumifikovaných mrtvých jsou oním vychvalovaným léčivem. A začal hon na mumie.
Víra, že mumifikované části lidských těl mají zázračné lékařské účinky, znamenala poptávku po nebožtících. Od 12. století skupovali obchodníci mumifikovaná těla z Egypta a lékárníci z nich vyráběli léky a hojivé masti. Antibiotika ani penicilin nebyl, tak se předepisovalo vyschlé lidské maso, rozemleté kosti a rozdrcené lebky. Na cokoliv. Od nadýmání a horečky přes zlomeniny i jako prevence proti moru. Jak patrno, lékárenský byznys kvetl už ve středověku.
Poptávka po mumiích samozřejmě rostla a starověkých mumií zase nebylo tolik. Tak vznikl podnikatelský záměr vyrábět mumio z uměle vytvořených mrtvol egyptských vesničanů. Nakonec došlo i na čerstvé mrtvoly popravených zločinců, mrtvých při epidemiích a z nouze se nebožtíci tahali i z hrobů. Taková těla nabalzamovali přípravky ze soli a drog, vysušili v peci a rozemleli na prášek.
Lékárenská dóza
Tisíc nebo dva tisíce let rozdílu pacient nepoznal a obě dvě mumia musela chutnat stejně hnusně. Obor získal označení „lékařský kanibalismus“.
Konkurence v oboru byla velká. Oproti skupině lékařů, kteří tvrdili, že čím starší mumie, tím lepší, vznikla skupina oponentů, zastávajících opačný názor. Nejlepší jsou čerstvé. Takže z kostí a lebek čerstvých mrtvol vyráběli prášek, osvědčený lék proti mrtvici nebo neurologickým potížím. Pokud hlavy pomazané pojídaly ostatky skutečných egyptských panovníků, byl zde ještě jakýsi psychologický bonus. Král pojídal krále.
Napoleonova první výprava do Egypta v roce 1798 vzbudila v Evropě obrovský zájem o mumie, které se do Evropy začaly dovážet ve velkém. A záležitost samotného léčebného prostředku se posunula o úroveň výš. Už to nebyl jen lék, ale módní záležitost. Atrakce viktoriánské Anglie. Říkalo se tomu „Rozbalovací večírky“.
Údajně tuto vzrušující zábavu mají na svědomí cirkusák Belzoni a jeho asistent chirurg Thomas Pettigrew. Morbidní zábava spočívala v rozbalování mumií. Napětí, vzrušení, přítmí a cirkusákův komentář dokázaly napružit a vzrušit znuděné sešlosti boháčů. Ti chudší si koupili alespoň ruku nebo kus nohy, který si zavěsili nad krb místo parohů. Ty měl každý.
Mumie v Britském muzeu
Přestože zájem o léky vyrobené z mumií klesal, rostl naopak zájem o jejich rozbalování. Stal se z toho hit. Rozbalování mumií už nebylo jen výsadou bohatých rodin, ale makabrózní kratochvíle se předváděly za vstupné v přednáškových sálech, nemocnicích nebo i veřejných budovách.
Lékařský kanibalismus skončil, ale množství kosmetických přípravků se i dnes v lékárnách a prodejnách se všelijakými pleť vyživujícími přípravky pyšní obsahem proslulého mumia.
Zdroje:
