Článek
„Tři sta let jsme úpěli pod nadvládou Habsburků“, přestože první Habsburk byl zvolen českým králem již v roce 1526. Rod nám tedy vládl 392 let
Půl tisíciletí. Pět set let, během nichž se české země proměnily z pozdně středověkého království v součást jedné z nejmocnějších evropských monarchií. Když byl roku 1526 po tragické smrti Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče zvolen českým králem Ferdinand I. Habsburský, málokdo mohl tušit, že právě začíná epocha, která bude trvat téměř čtyři století a zásadně vtiskne českým dějinám jejich podobu. Habsburkové nepřivedli pouze novou dynastii na trůn. Přinesli nový způsob vlády, nové mocenské vazby, nové kulturní impulzy i nové konflikty, které budou po generace rozdělovat společnost.
Dějiny habsburské vlády v českých zemích jsou příběhem plným protikladů. Na jedné straně období rozvoje měst, barokní kultury, stavebního rozmachu a postupné modernizace státní správy. Na straně druhé tvrdé náboženské střety, germanizační tlaky nebo absolutistická centralizace, která často narážela na české stavovské tradice. Pro jedny představovali Habsburkové ochránce stability a evropského významu českého státu, pro druhé symbol ztráty samostatnosti a potlačení domácích svobod.
Císařský prapor užívaný do roku 1804, než ho nahradila habsburská černo-zlatá bikolóra
Habsburská monarchie byla po staletí mnohonárodnostním a kulturně mimořádně pestrým útvarem, v němž se Češi pohybovali mezi loajalitou k dynastii a snahou o uchování vlastní identity. Právě během habsburské vlády vznikaly základy moderní státnosti, školství, úředního aparátu i hospodářských struktur, na nichž české země stály ještě dlouho po rozpadu monarchie v roce 1918.
Pět set let Habsburků na českém trůnu proto není jen historií jedné panovnické rodiny. Je to příběh proměny celé střední Evropy. Příběh válek i diplomacie, víry i revolucí, vzestupů i pádů. A zároveň také otázka, která zůstává živá dodnes. Byli Habsburkové pro české země požehnáním, nebo překážkou na cestě k vlastní svébytnosti?
Za jediný ryze český panovnický rod považujeme Přemyslovce. Jejich vláda trvala 439 let. Lucemburkové vydrželi 127 let a časově krátké bezvýznamné období správy země Jindřicha Korutanského nebo Jiřího z Poděbrad nemělo na budoucnost země téměř žádný vliv. Poté usedli na pražský trůn na půl století Jagellonci.
Hrad Habsburků na rytině z konce 16. století
Asi třicet kilometrů od Curychu nad řekou Aare je starý hrad Habichtsburg, Jestřábí hrad. Od roku 1700 se jméno hradu Habichtsburg zkrátilo na Habsburg. Roku 1526 přichází do Českého království potomci Habsburků, aby se zde usadili na dlouhá léta.
„Války ať vedou jiní, ty, šťastné Rakousko, se zasnubuj!“
Habsburský císař Maxmilián byl obdivuhodným stratégem, pokud šlo o sňatkovou politiku. Na počátku 16. století rozehrál velkou šachovou partii. Domluvil sňatek dvou dětí krále Vladislava II. Jagelonského, Anny a jejího bratra Ludvíka s potomky Habsburků. Anna, které byly dva a půl roku, si měla vzít císařova tříletého vnuka.
22. července 1515 v dómu svatého Štěpána ve Vídni vložil císař Maxmilián královskou korunu na hlavu Anny Jagellonské. Zároveň učinil slib, že pokud by ji žádný z císařových vnuků nepojal za manželku, ujme se tohoto postu na stará kolena on sám. Korunovace a svatba v zastoupení byla trochu zvláštní, protože Anna nevěděla, kterého ze dvou císařových vnuků si vlastně bere. Císař Maxmilián Habsburský ženicha u oltáře pouze zastupoval. Ve hře byli dva. Karel nebo Ferdinand. A protože to císaři jako zdatnému šachistovi myslelo hodně dopředu, prosadil usnesení, že v případě smrti Ludvíka Jagellonského bude Anna uznána jako dědička Českého království. Nemohl tušit, že k tomu skutečně dojde.
císař Maxmilián I. Habsburský
Jak se později ukázalo, dosadit Habsburky na český a uherský trůn byla přelomová událost pro celou střední Evropu na několik století až do roku 1918. Nová pravidla, která stanovil císař Maxmilián, pokud jde o dynastickou hru, byla dost komplikovaná s množstvím „kdyby…“, „v případě že…“ nebo „bude-li třeba…“.
Jasný byl sňatek Marie Habsburské s Ludvíkem Jagellonským. Přestože byl sňatek domluvený, ti dva se měli rádi, což u takových svazků bývá světlá výjimka.
Anna Jagellonská měla mít nápadníky tři. Karla a Ferdinanda a pokud by z toho nic nebylo, tak jejich šestapadesátiletého dědečka.
Jenže zasáhnul osud, respektive nenadálá úmrtí. Náhlou smrtí zemřel Ferdinand Aragonský, španělský král. Na španělský trůn usedl Karel a Anna tak přišla o jednoho z potenciálních ženichů. Zemřel i Vladislav II. Jagellonský, otec Anny a Ladislava, český a uherský král. Za tři roky zemřel i další, nejstarší nápadník mladičké Anny, císař Maxmilián. Svatební závazky uzavřené ve Vídni se začaly komplikovat.
Dobový portrét Anny Jagellonské, autor portrétu Hans Maler zu Schwaz
V roce 1515 bylo Ferdinandovi, jedinému ženichovi pro Annu Jagellonskou, dvanáct let a do ženění se mu nechtělo. Navíc se mu Anna vůbec nelíbila. Po dlouhých jednáních pochopil, že nezáleží na tom, jestli se mu princezna líbí nebo ne. Byl jedinou možností, jak dostát závazkům, které uzavřel jeho děd. Aby to Ferdinandovi nebylo líto, dostane veškerá alpská území Habsburků a říše bude rozdělena. Španělsko na jihu obdrží Karel, Rakousko a všechny jeho državy na severu Ferdinand.
Svatba Ferdinanda Habsburského a Anny Jagellonské se konala roku 1521 v Linci a oběma snoubencům bylo osmnáct let. Osud spletité klubko vztahů zamotal ještě více, když 29. srpna 1526 v bažinách několik kilometrů od uherského města Moháč zahynul král český, uherský a chorvatský Ludvík Jagellonský, bratr Anny. A český trůn byl najednou volný, protože Ludvík neměl děti, právo vládnout Čechám podle dohodnutých regulí připadlo Ferdinandovi.
Dvacet šest mužů se sešlo 23. října 1526 ve svatovítské katedrále na Pražském hradě, aby zvolili nového českého krále. Osm zástupců z každého stavu. Panského, rytířského a měšťanského. Po osmi hodinách jednání bylo rozhodnuto. Ferdinand, jeho Milost, arcikníže rakouské je králem českým. Tak bylo rozhodnuto, že Habsburkové zde povládnou téměř čtyři sta let.
Ferdinand I. Habsburský
Bylo třeba se vydat do Čech. 30. ledna 1527 nově zvolený král Ferdinand přijel s velkým doprovodem na českou hranici u Jihlavy. Tady ho mělo čekat slavnostní přivítání zástupci českých stavů, šlechty a rytířstva. Jenže nečekal nikdo. To byla první zkušenost s Čechy. Slavnostní ceremoniál se odkládal, protože páni se nemohli dohodnout na místech v královském průvodu. A král čekal a čekal až se konečně dočkal. A poprvé mohl poznat na vlastní kůži, že s českým panstvem to nebude mít vůbec jednoduché.
Volba manžela Anny Jagellonské za českého krále byla jednou z podmínek Maxmiliánovy smlouvy. Ta byla splněna. Ovšem při volbě se stala chyba. Ferdinanda volili pouze Češi. Na tři další země Moravu, Slezsko a Lužici se jaksi v těch žabomyších sporech zapomnělo. Pocit z přezíravosti a nadřazenosti českých pánů byl oprávněný. Nakonec i tyto země přijaly Ferdinanda za krále, ovšem ne volbou, ke které nebyli přizváni, ale skrze dědičné právo jeho manželky Anny.
Kronikář Marek Bydžovský z Florentina o korunovaci zanechal tento zápis: „Toho léta 1527. 24. dne měsíce března v neděli okolo 17. hodiny Ferdinand, arcikníže rakouské, od Stanislava, biskupa olomouckého, na Hradě pražském slavně na Království české korunován, maje let věku svého 27. Na druhý den pak, totiž v pondělí po svatém Matěji Anna, krále Ferdinanda manželka, krále Vladislava II. dcera a Ludvíkova sestra, na České království rovněž korunována. Byla tehdáž stáří let 23, měsíců 7 a dní 5.“
Téměř čtyřsetletá habsburská éra v našich zemích mohla začít.
Zdroje:
cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Moh%C3%A1%C4%8De
Josef Janáček - Nástup Habsburků na český trůn, Melantrich 1986
