Článek
Manželé, kteří nesměli být pohřbeni na stejném hřbitově, se přesto drží za ruce
Na životě Jacoba van Gorkuma, plukovníka holandské kavalerie, nebylo nic zajímavého. Žádné skandály, žádné slavné bitvy. Pocházel z význačné protestantské rodiny. Jeho otec bojoval v bitvě u Waterloo a dosáhl hodnosti generálmajora. Byl vášnivým odpůrcem odtržení a osamostatnění Belgie.
Plukovník Jacob se zamiloval do Josephiny van Aefferden, jejíž rodina stála nejen v opačném politickém táboře, ale byla i jiného náboženského vyznání. Pocházela z římskokatolické šlechtické rodiny. Její otec byl rytířem, bratr se postavil na stranu belgické revoluce v roce 1830, získal belgickou státní příslušnost a byl mu udělen titul vikomta.
https://commons.wikimedia.org/w/index.php?search=Jacobus+van+Gorkum+&title=Special:MediaSearch&type=image
Ale sňatek s osobou jiného vyznání nebyl v polovině 19. století v Holandsku nic vítaného. I přes odpor rodin kvůli rozdílům v náboženství, postavení, bohatství, politických preferencích a původu se v roce 1842 vzali. Manželství to bylo šťastné a vydrželo osmatřicet let, do smrti Jacoba.
Když Jacob v roce 1880 zemřel, byl pohřben na protestantské části hřbitova v Roermondu v Nizozemsku. Jak bylo zvykem, i mrtví byli rozdělováni podle své víry. Pro katolíky, protestanty a židy byly vyčleněny různé části hřbitova a každá část byla oddělena silnou cihlovou zdí.
Van Aefferdenová zemřela o osm let později, v roce 1888. Nesměla být samozřejmě pohřbena ve společném hrobě se svým manželem, protože on byl protestant a nepatřil ke šlechtě.
Vdova před smrtí rozhodla, že nechce být pohřbena na šlechtickém rodinném pozemku, jak tomu bylo v Holandsku té doby zvykem, ale že bude uložena co nejblíže svému manželovi.
Autor: Dqfn13/commons.wikimedia.org/volné dílo
Po překonání množství překážek byla Josephina van Aefferden pohřbena v katolické části hřbitova, ale její náhrobek nechali umístit tak, aby sahal přes zeď a dotýkal se Jacobova náhrobku. Bylo to symbolické gesto, které představovalo jejich trvalou lásku a oddanost jeden druhému.
Oba hroby jsou obráceny k sobě a nad zdí jsou spojeny rukama. Tento zvláštní a ojedinělý náhrobek se nazývá „Het graf met de handjes“, což v překladu znamená „Hrob s rukama“.
Dvě ruce, mužská ruka od jeho pomníku, svírající ženskou ruku od jejího náhrobku, symbolizují spojení mezi manželi bez ohledu na náboženství nebo rodinné postavení.
Na pomnících je latinské motto, převzaté z rodového erbu van Gorkumů. „Vivit post funera virtus“. Ctnost přežije smrt.
Jejich symbolické náhrobky vyvolaly v roermondské komunitě značný rozruch a nebýt dobré pověsti plukovníka a vznešeného původu jeho manželky, možná by takové znesvěcení tradic nebylo vůbec akceptováno.
Hřbitov známý jako „Oude Kerkhof“, tedy Starý hřbitov, původně sloužil jako židovské pohřebiště. Po roce 1785, kdy byly na rozkaz císaře Josefa II. zakázány pohřby v kostelech, byl rozšířen pro potřeby katolíků.
V roce 2017 byly hroby Jacoba a Josephiny přemístěny na nové místo, kde jsou nyní pohřbeni společně.
Autor: J. Verheesen/commons.wikimedia.org/volné dílo
Zdroje:
