Článek
Marie Magdalena Terezie Novotná, údajná matka nebo macecha Boženy Němcové
Když se nejznámější české babičce, babičce Boženy Němcové, narodila dcera Terezie, měla Magdalena Novotná, rozená Čudová už tři děti. A po Marii Magdaleně Terezii následovalo dalších pět. Poslední Johana Barbora Terezie přišla na svět jako pohrobek, půl roku po smrti svého otce Jiřího Novotného.
4. února 1820 bylo do vídeňské matriky zapsáno narození dítěte Barbory Novotné. Křestní jméno dostala holčička po své kmotře, příjmení po své matce. Tou byla jistá Terezie Novotná, celým jménem Marie Magdalena Terezie. Narozena poctivým rodičům 8. listopadu 1797 v Kladsku, povoláním pradlena. Matka svobodná.
Přestože byl otec v kolonce neuveden, jistý kočí Johann Pankel ji zhruba za sedm měsíců po jejím narození uznal za vlastní. S její matkou, nebo přesněji řečeno nevlastní matkou se 7. srpna 1820 v České Skalici oženil.
Rodina se z Vídně přestěhovala do východních Čech na panství Ratibořice. Pankel ve službách vrchnosti jako panský kočí a jeho žena Tereza podle pracovní smlouvy panská pradlena.
Božena Němcové se o své matce vyjadřovala jen velmi výjimečně. „Vždycky mi všecko zhurta poroučela a za všecko hned trestala a za trest jsem ji měla vždy odprositi a poděkovat za ten trest. To bylo pro mne něco hrozného a nikdy jsem to neudělala, kdyby mne byla utloukla…“ Takže žádná rodinná idylka to asi nebyla.
Podle jiných byla Tereza Panklová „stále více osobou panskou, německou, úřednickou, navazovala styky s bohatými měšťkami a paními úředníků, pobytem panstva na zámečku přibývalo jí vážnosti.“
„Paní Terezie Panklová, knížecí pradlena, byla prostřední postavy, silná, poďobaná od neštovic, málomluvná, panského mravu.“
Sourozenců měla prvorozená Barbora (pokud byla skutečně prvorozenou dcerou Panklových) nakonec dvanáct.
Kolem roku 1825 se „babička“ Magdalena přestěhovala ke své dceři Terezii do Ratibořic. Podle některých badatelů však rodinu pouze navštěvovala. Ale s dcerou si do oka nepadly, a tak se brzy stěhovala ke své další, nejmladší dceři Johaně.
Protože se jí 6. srpna 1830 narodilo nemanželské dítě, syn Josef, byla matčina pomoc vítaná. Nakonec se všichni tři odstěhovali do Dobrušky. Jedním z důvodů mohlo být i co nejdál od Ratibořic. Chlapec se ale nedožil ani jednoho roku a zemřel. Obě ženy, matku a dceru, už v Čechách nic nedrželo a odjely do Vídně.
Společný pobyt babičky a Barunky na „Starém bělidle“ tedy netrval ani pět let. Barunka se s babičkou už nikdy neviděla. Marie Magdalena Novotná-Čudová zemřela ve Vídni 27. března 1841. V době úmrtí nevlastnila nic kromě svého skromného oblečení. Byla pohřbena do společného hrobu.
„Nevlastní“ matka Barunky, Terezie Panklová, byla roku 1857 propuštěna ze zámecké služby a s malou penzí žila v Zaháni do roku 1863, kdy zemřela.
V Ratibořicích Terezie Panklová pracovala jako pradlena. Staré bělidlo je ikonické místo české obrozenecké literatury. Označení „staré“ je literární výtvor autorky. Bylo to „panské“ bělidlo. Nebo jen bělidlo, kde byl mandl a valcha. Zde se louhovalo, bělelo a mandlovalo plátno. Později se tam už jenom pralo osobní prádlo vrchnosti a jejích hostů.
V roce 1830 se rozšiřoval zámecký park a bělidlo bylo zbouráno i s obydlím, kde se narodila i pozdější spisovatelka. Proškovi se přestěhovali v roce 1845 do Zaháně. Když Božena Němcová psala Babičku a v duchu znovu prožívala své dětství, bělidlo už více jak dvacet let neexistovalo. Proto si jako svůj domov a později i domov své babičky vybrala roubenou chalupu mlynáře Antona Rudera. Jako dítě tam často chodila, takže ji důvěrně znala. Dokonce ji během své návštěvy rodných míst v roce 1844 navštívila.
Pokud je místo románového děje literární fikcí, kde potom Barunka se sourozenci a rodiči bydlela?
O bělidle zanechal písemnou zprávu očitý svědek Jan Müller:
„Před ovčínem stálo pařeniště a skleník spolu s oranžerií. Vedle oranžerie – kde je nyní dobytčí stáj – stálo velké bělidlo spolu s mandlem a valchou. Kde stojí nyní dvůr a domek zahradníka, byla pěkná ovocná zahrada.“
Další svědectví poskytl Karel Pleskač, který zaznamenal vyprávění své matky a dědečka. Ten si na Barunku dobře pamatoval. Sloužil v Ratibořicích na zámku jako vrátný a ponocný.
„Bělidlo byla prostranná dlouhá chalupa uprostřed ovocných sadů, z části zděná, z části dřevěná, mající číslo popisné 6. Toto bělidlo vzalo později při nové úpravě zámeckého parku za své, byvši zbouráno někdy v letech třicátých 19. století.“
Velké bělidlo s mandlem a valchou stálo za parkem na louce, kde byl dostatek travnatých ploch pro bělení. Bylo to místo bez stromů tak, aby nic nebránilo přímému slunci.
A nakonec je k dispozici mapa z roku 1895. U parcely označené číslem 115 a nacházející se u východu ze zámeckého parku je totiž připsáno „Staré bělidlo“. Při studiu josefského katastru byl nalezen záznam o tom, že louce pod parcelou č. 115 se říkalo „Na bělidle pod mandlovnou“.
Panské bělidlo z Barunčina dětství stálo přilehlé k vodní strouze při východu ze zámeckého parku. I přes tyto reálie zůstává pro všechny milovníky díla Boženy Němcové „staré bělidlo“ půvabnou roubenou chaloupkou poblíž Viktorčina splavu.
Zdroje:
