Článek
Milovníka literatury a divadla upálil dav lidu na Kampě
První české vydání hraběte Drákuly má na svědomí Felix Cammra. Měl k literatuře blízko, protože maminka byla dcerou knihtiskaře Šolce z Kutné Hory. A jeho strýc Emil Šolc na naléhání mladého synovce knihu poprvé vydal v českém jazyce.
Navíc byla Felixova vizáž k nerozeznání od tehdejších vyobrazení transylvánského hraběte. Že se narodil ve stejném roce, kdy Stokerův román vyšel poprvé, tedy v roce 1897, je už jen ona pověstná třešnička na dortu.
Ještě před maturitou na gymnáziu, v sedmnácti, se dobrovolně přihlásil do rakousko-uherské armády. 1. světovou válku prožil na východní, tedy ruské frontě u dragounů. Po válce pokračoval se svým plukem v boji proti maďarským bolševikům. Přestože se vrátil ověnčený medailemi, s armádou se rozloučil a vrhnul se na literaturu.
Zřejmě se mu produkce rodinného nakladatelství zdála nedostatečná, a tak začal sám psát. Dnešním označením se jednalo o brakovou literaturu. Tématem bylo tajemno, magie a okultismus. Pro autora je důležité i jméno, které zní, takže si obyčejného Felixe Cammra nechal úředně změnit na Felixe Achilla de la Cámaru del Campo y Padrone. K tomu šlechtický titul hraběte a další podivná figura v prvorepublikové Praze byla na světě.
Časem mu i svět literatury začal být malý a rozhodl se věnovat divadlu. V paláci Lucerna založil divadlo Komedie a v roce 1922 se oženil s primabalerínou Národního divadla Jelizavetou Nikolskou. V roce 1926 vstoupil do Národní obce fašistické a vrhnul se do politiky.
V té době patřil manželský pár Cammra – Nikolská k pražské bohémě. Náklonnost k fašismu, láska k divadlu a znalost několika světových jazyků jim umožnila stýkat se s takovými evropskými osobnostmi, jako byla Mary Pickfordová, Greta Garbo nebo tanečnice Josephina Bakerová.
Po odjezdu Nikolské do Paříže se manželství rozpadlo a hraběte dohnaly finanční problémy. Kvůli dluhům skončilo jeho vydavatelství a do bankrotu se dostalo i divadlo Komédia. Krátce poté vyhořelo a podezření ze žhářství padlo na Cammru a jeho matku. Po zdlouhavém vyšetřování se pokus o pojistný podvod nepodařilo prokázat.
Protože ho v Praze už nic nedrželo, odjel do Paříže. Živil se psaním, našel práci u filmu jako manažer a producent a v roce 1935 se stal majitelem úspěšné filmové společnosti Cámara-Films Paris. Ale na literaturu nezanevřel. Stal se kmenovým autorem Evropského vydavatelstva, které se specializovalo na antisemitskou a nacistickou beletrii.
Kromě politicky zaměřených témat se věnoval i dalším žánrům. Psal romány, dramata, dětské knížky, rozhlasové hry i filmové scénáře. Největší zájem projevoval o tehdy módní okultismus, magii a démonologii. Jeho přístup k těmto vědám ale nebyl nijak povrchní. Své znalosti rozšiřoval studiem u největšího okultisty tehdejší doby Františka Kabeláka. V domě U zlaté lodi prováděl „magické operace“ s dalším znalcem magie, doktorem Jiřím Arvédem Smíchovským. Nacistou a spolupracovníkem Sicherheitsdienstu.
V třicátých letech se stal členem Vlajky, fašistického hnutí, do jehož časopisu přispíval. Zažádal o říšské občanství a vstoupil do SA.
Ihned po vzniku protektorátu se Cammra začal objevovat v uniformě příslušníka SA. Film neopustil a stal se poradcem v Úřadu říšského protektora, který rozhodoval o výrobě českých filmů.
Jeho nenávist k židům a bolševikům se stupňovala. I proto založil Českou ligu proti bolševismu. Dalším úhlavním nepřítelem byli svobodní zednáři. V jejich organizaci viděl ohrožení celého světa. Toto téma tajemného spolčení se objevovalo ve většině jeho románů.
8. května 1945 přišla skupina Rudých gardistů na Kampu k jeho domu, vylákala ho na chodbu, kde ho zajala. Na Kampě ho měli hned poté upálit zaživa jako kolaboranta.
Protože neexistuje žádný věrohodný důkaz týkající se tohoto lynče, objevily se hned po válce různé teorie.
Jeho matka vypověděla, že 5. května 1945 odjel do Španělska, kde mu poskytnul ochranu samotný diktátor Francisco Franko. Podle jiné informace se měl dostat přes Španělsko do Venezuely, kde dožil. A romantická verze hovoří o tom, že byl ubodán v souboji ve Francii, kam uprchl před bolševiky.
Jelikož nebyl nikdy prohlášen za mrtvého, všechny možnosti byly a stále jsou ve hře.
Felix Achilles de la Cámara del Campo y Padrone, mystik, okultista a fašista zůstává záhadou i po své smrti. Tak jako byl záhadný celý jeho život.
Zdroje:
