Článek
Morové epidemie a morové sloupy jako němé připomínky dávných tragédií
V Berouně na náměstí si zdrbly dvě sousedky. Zuzana a Alžběta. Když se loučily, jedna druhou políbila a šla si každá po svém. Za pár minut se Alžběta skácela k zemi a večer zemřela. Zuzana ji přežila o šest dnů. Stalo se to čtvrtého srpna roku 1680. Příčinou smrti byl mor.
Toho roku zemřelo ve městě na mor celkem 341 obyvatel. Z výnosu pole nebožky Zuzany nechali radní následujícího roku postavit morový sloup.
První záznamy o epidemii moru v Evropě jsou z 6. století. Za vlády císaře Justiniána největší evropské město Konstantinopol přišlo o 40% obyvatel. V celé Byzantské říši zemřela čtvrtina populace. Říše nebyla soběstačná v produkci obilovin a bylo nutné dovážet obilí z Egypta a Etiopie. A mor, který se transportem přemístil z Afriky do jihovýchodní Evropy byla příliš krutá daň.
Zdaleka největší epidemie propukla v roce 1346. V tom roce mongolské hordy oblehli krymské město Kaffa, tehdy patřící Janovanům. Během obléhání použili jako biologickou zbraň mrtvá těla těch, co zemřely na mor. Katapulty je vrhaly přes hradby do města.
Během dvou let mor řádil po celé Evropě a vzal si s sebou více než třetinu obyvatel, což bylo kolem pětadvaceti milionů. Jenom v Čechách jich bylo osm set tisíc.
Průběh morové epidemie v Sieně zaznamenal místní kronikář takto: „… Na mnoha místech v Sieně se vykopávaly velké jámy a plnily množstvím mrtvých. A umírali po stovkách ve dne v noci a všichni byli vhazováni do těch jam a zahazováni hlínou. A jakmile se tyto jámy naplnily, vykopávaly se další. A já, Agnolo z Tury … jsem vlastníma rukama zakopal svých pět dětí. … “
Není divu, že morovou ránu považovali zdejší lidé za jednu z těch, které ohlašují konec světa.
Evropou prošlo v následujících století ještě několik vln morových epidemií, ale žádná z nich už nezasáhla celý kontinent. V roce 1680 zasáhla i České země a počet obětí přesáhl sto tisíc.
V ulicích se pohybovali sběrači mrtvých v černém rubáši s maskami ve tvaru ptačího zobáku. V něm měli hrsti sušených léčivých bylin, které je měly před nákazou ochránit. V ulicích, kde leželo v letním vedru více rozkládajících se mrtvol byly vonné esence, které sběrači nebo hrobníci užívali, nezbytné.
Nesnesitelný zápach rozkládajících se nafouklých těl s morovými hlízami a zčernalou pokožkou ostře kontrastoval s barokní architekturou kostelů.
Množství zlata, soch a obrazů s kyprými postavami ze kterých čišela živočišnost a smyslnost bylo v přímém protikladu k reálnému životu, či spíše umírání, ve městech i na venkově.
Mátožně se ploužící, šedivé stíny, zcela apatické, které se vydaly hledat potravu pro sebe a zbytky svých rodin. Boháči zabednění ve svých domech a palácích, venkovští kněží, uštvaní podáváním svátostí a pohřbů do hromadných hrobů, kde velice často skončili i oni sami.
Města zavírala brány, kdo zůstal uvnitř a onemocněl byl vydán napospas samaritánům. Těch byl samozřejmě nedostatek, stejně jako sběračů mrtvol a hrobníků, na které byl dokonce nábor v žalářích, mezi nejtěžšími zločinci. Samozřejmě s nabídkou omilostnění.
Přísloví z oněch dob „bedrník a kozlík pít, jinak se špatně mít“ značí, že kromě několika bylinek už mohla pomoci jen přímluva svatých.
V té době začaly ve městech objevovat morové sloupy jako ochrana nebo poděkování těch, co epidemii přežili. Obvykle bývaly v jednotném stylu, přes tři metry vysoké, tesané z kamene. Atributy světců se zlacenými svatozářemi byly jediným barevným ústupek jinak šedé a časem černající skulptuře.
Na jejím vrcholu byla nejčastěji socha Panny Marie. Po stranách sloupu sochy světců, které baroko vybralo jako patrony na ochranu proti moru. Svatí Šebestián, František Xaverský, Rozálie a hlavním morovým patronem byl svatý Roch.
Po nálezu ostatků svaté Rozálie na Sicílii v roce 1624 mor ustal. Během přemístění ostatků svatého Šebestiána ustoupila epidemie v Římě. Ostatní světci sice onemocněli ale přežili a věnovali se péči o nakažené.
Dodnes je na mnoha náměstích zčernalý morový sloup jako důkaz o dávné tragédii. Některé z nich jsou dnes chráněné jako kulturní památky.
Zdroje:
