Článek
Když přijal obchodník Muhammad zjevení od archanděla Gabriela, začal se obávat o své duševní zdraví. Hodně ho verše zjevení rozrušily, takže o nějakém nadšení se nedalo vůbec mluvit. Svěřil se s tímto jen své manželce a poté, co ho ujistila že je naprosto zdráv, i nejbližším členům rodiny.
Příliš velké pochopení od lidu Mekky se mu nedostalo, ale přeci jen se skupinka jeho následovníků rozšiřovala. Pár let byl klid, ale postupně se místnímu vládnoucímu rodu Kurajšovců jeho aktivity přestaly líbit.
Kvůli narůstajícímu tlaku ze strany Kurajšovců zvažoval Muhammad „hidžru.“ To znamená odchod někam, kde budou moci svobodně a bez omezení vykonávat své náboženství. Zároveň to znamenalo přeruší veškerých kmenových a rodových svazků, což v uspořádání arabské společnosti vyžadovalo velkou odvahu. Bylo to vlastně vyjádření odporu vůči nepříznivým podmínkám.
První takový pokus, získat důstojné podmínky k životu v Etiopii nevyšel. Zkusil vyslat posly do oázy at-Tá´if, ale místní věděli, že by se přijetím Muhammadových lidí vystavili hrozbě ze strany Kurajšovců. A to si nemohli dovolit.
Nátlak na muslimy v Mekce se stupňoval, docházelo k bojkotu jejich obchodních aktivit, a tak roku 620 navázal Muhammad kontakt s představiteli města Jathrib. Vysvětlil šejkům, v jaké nepříjemné situaci se nachází jeho lidé a kupodivu se mu dostalo pozitivních reakcí. Navíc byl přes svoji matku pokrevně spřízněný s jedním jathríbským kmenem, takže nebyl pro ně úplným cizincem.
K prvnímu setkání došlo roku 621 a uzavřeli mezi sebou jakousi první dohodu po které byl do Jathribu poslán muslim, který seznamoval obyvatele s novým náboženstvím.
Následující rok se setkal Muhammad se zástupci Jathribu, kteří se zavázali přijmout muslimy z Mekky a zajistit jim ochranu jako by byli vlastní příbuzní.
Toho roku se k islámu v Mekce hlásilo asi jen sto padesát muslimů a byla vyslaná menší skupina, aby se ukázalo, jak bude ve skutečnosti přijata. Postupně odcházeli další, v malých počtech, aby nevzbudili podezření místních Kurajšovců. Tento exodus se nicméně nepodařilo zcela utajit, takže někteří museli na místě zanechat veškerý svůj majetek a urychleně odjet.
Situace se dramatizovala natolik, že Kurajšovci začali uvažovat o zabití Muhammada, který byl ještě v Mekce. Bylo vybráno několik mužů z různých klanů tak, aby princip krevní msty nepadl jen na jednoho. Jenže Muhammadovi se dostalo varování a včas opustil Mekku i se svým nejbližším druhem ´Abú Bakrem. Několik dní se schovávali v jeskyni a když jejich pronásledování polevilo, došli do Jathríbu.
Město bylo poté přejmenováno na Madínat an-Nabí, Město Proroka, zkráceně Medína.
Tak v praxi došlo ke zrušení soudržnosti na základě krve a příbuzenstva. Od té chvíle nebyla jednota lidu vnímána skrze rod ale podle víry. To bylo pro arabskou společnost něco zcela nového.
Proto se muslimové rozhodli „hidžru“ postavit na počátek své nové éry a od ní odvozují svůj letopočet. I když muslimský kalendář nezačíná první den nového letopočtu přímo touto událostí. Stal se počátkem roku, ve kterém se „hidžra“ konala. Což odpovídá 16. červenci roku 622 kalendáře křesťanského.
Zdroje:
Mendel, M. Džihád – islámská koncepce šíření víry: Brno: Atlantis, 1997.
Mendel, M. Hidžra. Náboženská emigrace v dějinách islámských zemí: Orientální ústav AV ČR, 2006.
Kropáček, L. Duchovní cesty islámu: Praha, 2004.
