Článek
Waltariho hrdina Sinuhet připlul po Nilu a prožil život v exilu. Stejně jako biblický Mojžíš
Stejně jako Sinuhet po hladině Nilu připlul i jiný chlapeček. Aby ho zachránili před zabitím, položili ho rodiče do proutěného košíku a pustili po řece v naději, že ho někdo zachrání. Tou zachránkyní byla sama faraonova dcera a obstarala pro miminko vše potřebné, včetně kojné. Chlapec dostal jméno Moše, tedy „vytažený“. Biblický Mojžíš.
Metropolitan Museum of Art/commons.wikimedia.org/volné dílo
I románovou postavu nejznámější knihy Miky Waltariho přinesly vody Nilu v rákosové lodičce. Zachránci byli manželé Senmut a Kipa. On byl lékař chudých, někdy i bohatých, ve Vesetu. Ona ženou v domácnosti. Chlapci dali jméno Sinuhet, což znamená „syn sykomory“.
Finský spisovatel Mika Waltari psal svou nejpopulárnější knihu během 2. světové války a vyšla v roce 1945. Je to celkem patnáct knih ze života lékaře, žijícího koncem 18. dynastie v Egyptě. Kromě vlastních zážitků autor použil jako předlohu i starý egyptský text nazvaný egyptology „Povídka o Sinuhetovi“.
Staroegyptská povídka od neznámého autora, ve které byl Sanehet v překladu Sinuhet „Syn stromu“ vládním úředníkem. Po vraždě faraona Amenemhata I. se Sinuhet začal obávat o svůj život a uprchnul do exilu, kde prožíval různá dobrodružství. Po návratu do vlasti se stal význačným mužem na dvoře nového faraona.
Autor. Olaf Tausch/ commons.wikimedia.org/volné dílo
Amenemhat I. byl zabit ve třicátém roce svého panování osobním strážcem, když po večeři odpočíval na svém lůžku. Jeho nástupcem na trůnu faraonů se stal nejstarší syn Senusret I.
Během návratu z Libye se Sinuhet dozvěděl o spiknutí a vraždě faraona. Obával se, že by v Egyptě mohl být obviněn ze spoluúčasti a raději zvolil exil.
Ve chvílích, kdy jako utečenec zakoušel hlad a trápila ho žízeň, si uvědomil, že „tohle je chuť smrti.“ Poté narazil na Asiaty, zřejmě Syřany se stády dobytka. Ti mu dali vodu, svařené mléko a zachránili ho. Přivedli ho do svých stanů a od té chvíle Sinuhet kočoval s jejich stády.
Později se dostal do Byblu, ve kterém zaujal důležité místo jako poradce. Byblos, dnešní Džubajl, byl přístavní město v současném Libanonu. Sinuhet se postupně vypracoval a stal se nejen bohatým mužem, ale i rádcem náčelníka a velitelem jeho vojska.
Autor: American Colony Jerusalem/commons.wikimedia.org/volné dílo
Svoje postavení, vliv a v neposlední řadě i majetek upevnil po střetnutí s největším a nejsilnějším mužem, „silákem země Recenu, … jemuž nebylo rovno (a jenž) porazil celou zemi“.
Sinuhet jako jediný se mu odvážil postavit a boj připomínal další, výrazně mladší biblický příběh o Davidovi a Goliášovi. Nejdříve na sebe nechal vystřílet od obra množství šípů, které ho nezranily. Když obr zaútočil, prostřelil mu Sinuhet šípem krk a na zemi ho dobil jeho vlastní válečnou sekerou.
Poté vzal obrovi všechen majetek, stáda a vyplenil jeho tábor. Sinuhetova pověst rostla den ode dne, ale i navzdory bohatství a vážnosti, kterých se mu dostalo mezi Syřany, toužil vrátit se domů.
Autor: Mary Harrsch/commons.wikimedia.org/volné dílo
Stesk po rodné zemi ho trápil každý den, přestože měl rodinu, manželku i dospívající děti.
„Kterýkoli bůh rozhodl o tomto útěku, smiluj se, přiveď mě domů! Jistě mi dovolíš vidět místo, kde mé srdce přebývá! Co víc důležitější než to, aby moje tělo bylo pohřbeno v zemi, ve které jsem se narodil!“
Když se Sinuhetova pověst dostala až k uším egyptského faraona Senurseta I., syna a nástupce zavražděného, obdržel Sinuhet tento dekret, ve kterém mimo jiné stálo:
„Vrať se do Egypta! Pohleď na sídlo, ve kterém jsi žil! Polib zemi u velkých bran. Neboť dnes jsi začal stárnout. Ztratil jsi mužskou sílu. Pomysli na den pohřbu, na přechod do úcty.“
„Nezemřeš v cizině! Asiaté tě nebudou pohřbívat. Nebudeš zabalen do beraní kůže, která by ti sloužila jako rakev. Pomysli na svou mrtvolu, vrať se!“
Autor: Jl FilpoC/commons.wikimedia.org/volné dílo
Mika Waltari použil Příběh o Sinuhetovi v dobách druhé světové války. Miliony lidí byly odvlečeny ze svých domovů a zemřely, aniž by měly hrob ve své vlasti. Na rozdíl od Sinuhetova vyprávění si vyhnanci nežili v cizině královsky. Naopak. Jako otroci, na které čekají hromadné hroby posypané vápnem nebo ohně v kremačních pecích.
Egypťan Sinuhet není román o starověkém Egyptu i když reálie a příběh odpovídají historickým znalostem. Je to kniha o návratu, i kdyby tím posledním příbytkem v rodné zemi měl být jen obyčejný hrob na venkovském hřbitově.
Zdroje.
