Článek
Nacistický poklad v chotěšovském klášteře prozradila na psychiatrickém oddělení zavřená jeptiška
Pátrání po ukrytých nacistických pokladech bylo po válce rozšířenou činností, ať už jednotlivců nebo státních institucí. Některým nadšencům tato záliba vydržela mnoho let a stala se jejich životní vášní. Přestože hledači pokladů mnohokrát informovali veřejnost, že už jsou blízko odhalení úkrytu a cennosti budou vyzvednuty, nikdy se tak nestalo.
Až na jedinou výjimku. Bylo to brzy po skončení druhé světové války a poklad byl ukrytý v klášteře Chotěšov v Plzeňském kraji.
Už na počátku 13. století založil na přání své sestry jistý Hroznata klášter pro premonstrátky. Několikrát byl vypálen, dobyt, pobořen a opětovně vysvěcen. Za vlády Karla IV. velmi zbohatl, za husitských válek byl naopak vyrabován a vypálen. Kompletně zbudován byl až v době baroka, ale po třiceti letech byl císařem Josefem II. zrušen. Později byl součástí majetku knížete Karla Alexandera von Thurn und Taxis až do roku 1926, kdy byl zkonfiskován.
Skončila válka a v klášteře se začíná odvíjet drama připomínající slavný román Umberta Ecca Jméno růže. Na nádvoří přijíždí místní lékař se dvěma cizími muži a násilím odvlečou řádovou sestru Annu Blažkovou do auta. Je internována v psychiatrické léčebně v Dobřanech. Jenže tam se ukáže, že jeptiška je zcela zdravá a příčetná. Vzniká otázka, kdo se jí chtěl tímto způsobem zbavit?
Vyšetřování ukázalo, že žádost o uzavření sestry na psychiatrickém oddělení vydala představená kláštera, protože Anna Blažková chtěla vyzradit jisté tajemství. Lékaři na skutečnost, že řádová sestra měla být na psychiatrii odklizena záměrně, upozornili policii a začalo vyšetřování.
Anna Blažková uvedla, že se v areálu kláštera děly podivné věci. Potají se přemísťovaly všelijaké bedny a předměty, jedna cela byla na dvě noci uzamčena a její obyvatelky vystěhovány.
Dalším vyslýchaným byl zaměstnanec kláštera Richard Friedl. Tomu představená nařídila zakopat několik beden s neznámým obsahem.
V posledním roce války němečtí vojáci přivezli do kláštera šedesát beden z muniční továrny v Holešově, které složili v prádelně. Po válce jich měly čtyřicet odvézt československé úřady. Obsah zbylých dvaceti pomáhal Friedl sestrám ukrýt. Jednalo se o nedostatkový textil v objemu asi tři čtvrtě tuny.
Někdy během války dostal Friedl pokyn odvézt z kláštera cenné monstrance a další předměty o váze několika desítek kilogramů na faru ve Stříbře.
Před Vánocemi roku 1945 na pokyn jeptišek vykopal na zahradě jámu, do které uložil bednu s neznámým obsahem. Vyšetřovatelé na označeném místě bednu nenašli. Byla nedávno vykopaná, zřejmě v době pobytu Anny Blažkové v psychiatrické léčebně. Velká část sester byla německé národnosti a tvrdošíjně popíraly, že by o něčem věděly.
Nakonec matka představená přiznala, že na zahradě byly zakopány nějaké německé vojenské elektrosoučástky. Ty prý s ostatními sestrami naházela do staré studny ve sklepě.
Během důkladné prohlídky byla v místnosti, která byla přístupná z cely, ze které byly na dvě noci vystěhované její obyvatelky, nalezena další skrýš. Prázdná. Jen zápach naftalínu svědčil o množství látek, která odsud byly nedávno vyzvednuty.
Dále bylo v různých skrýších kláštera nalezeno množství rozhlasových přístrojů, gramofony, psací stroje a další. Podle výslechů měly být v klášteře ukryty i církevní předměty o váze kolem 35 kilogramů a dva tisíce kusů leteckých hodinek Helios, které se dosud nenašly. Stále zůstává množství prostor a klášterních chodeb v historického podzemí neprozkoumáno.
Základní otázka zůstává stále nezodpovězena. Proč po válce odvezly československé úřady z kláštera pouze čtyřicet beden s neznámým obsahem? O jejich úkrytu musely vědět, a přesto ukončily pátrání, pokud vůbec nějaké proběhlo a zbylých dvaceti beden si nevšímaly.
Zdroje:
