Článek
Proč se dcera korunního prince Rudolfa a vnučka císaře Františka Josefa I. dala k socialistům?
Mít za dědečky rakouského císaře a belgického krále nemusí být vždy životní terno. Otec flamedr, opilec a děvkař se raději i s milenkou zastřelil. Matka se jako vdova pustila do cestování, takže holka zůstala na krku stárnoucímu císaři.
Měla všechno na co si vzpomněla a nic jí nebylo odepřeno. Není divu, že z ní vyrostla svéhlavá dívka, která nebrala na nic a na nikoho ohledy. Proč by to dělala? Stačilo se zmínit dědečkovi císaři.
Když bylo Eržice, jak jí přezdívali u dvora, šestnáct let, zúčastnila se dvorního plesu. Tam se seznámila s princem Otou Windischgrätzem. Byl sice o deset let starší a rodem jí nebyl hoden, ale lásce neporučíš. Eržika se zamilovala a vzhledem k výchově čekala, že její city musí být opětované.
Autor: Hermann Clemens Kosel/commons.wikimedia.org/volné dílo
Tady zřejmě poprvé v životě narazila. Princ byl zasnouben s hraběnkou von Schönborn. Navíc ženicha pro svoji vnučku už císař vybral. Jen jí to jaksi zapomněl sdělit. Začalo menší rodinné drama, ve kterém nakonec mladá Alžběta dědečka přemluvila. Tak si toho Windischgrätze vezmi, měl říct císař, ale až ti bude osmnáct.
Windischgrätz zpočátku nechápal proč si ho císař pozval na audienci. Ten mu oznámil, že jej Alžběta miluje a že si přeje, aby se s ní oženil. Chudák princ řekl císaři, že je čerstvě zasnoubený a jeho čest mu nedovolí zasnoubení zrušit. To bylo něco, co starý císař chápal, ale hysterické výjevy vnučky pokračovaly.
Nešťastný František Josef jí ohromeně naslouchal a nezbylo mu nic jiného než si prince Windischgrätze předvolat znovu. Snažil se jej přimět ke změně stanoviska, ale když mladý muž trval na svém, přešla jej trpělivost. „Jako váš císař a nejvyšší velitel vám poroučím, abyste si vzal za ženu moji vnučku, arcivévodkyni Alžbětu Marii Habsbursko-Lotrinskou! Rozuměl jste?“ „Ano, Veličenstvo!“, srazil důstojník paty a zasalutoval. „Děkuji vám, můžete jít,“ propustil ho panovník.
Poručit jakémukoliv muži, natož princi, že si musí vzít tu, kterou mu nařídili, nevěstí pro budoucí manželství nic dobrého.
Svatba se konala 23. ledna 1902 ve Vídni. František Josef vnučku obdařil velkolepým věnem. Alžbětě navíc plynuly miliony z dědictví po císařovně Alžbětě, takže mohla se svým manželem žít v přepychu.
https://commons.wikimedia.org/volné dílo
Ale bohatství a zajištěné postavení nemusí být zárukou šťastného manželství. Princ našel brzy uspokojení v jiné náruči než v náruči své ženy. Manželka nezvyklá odporu po milence vystřelila z revolveru. Byla jí česká zpěvačka Marie Zieglerová, kterou vážně zranila.
Poté si arcivévodkyně sama vybírala milence podle svého vkusu a vídeňská společnost měla o drby a zábavu postaráno.
Přestože měla s manželem čtyři děti, jediným východiskem z nešťastného manželství byl rozvod, který byl možný až po dědečkově smrti a rozpadu monarchie. Návrh na rozvod byl podán v roce 1919, ale manželství právně skončilo až v roce 1924.
Rebelka, která si své rebelantství mohla dovolit, dokud seděl na císařském trůnu její dědeček, se po jeho smrti stala pouze výstřední bohatou paničkou.
Po rozpadu Rakousko-Uherska sice Alžběta Marie ztratila své šlechtické výsady, ale obrovské bohatství jí zůstalo. Ale byl tu rozvod a pořád ještě manžel Otto Windischgrätz. Kromě podílu ze společného majetku požadoval, aby děti připadly do jeho péče. Takže klasické tahání o dětičky se nevyhnulo ani císařské a královské vnučce. Nakonec soud šalamounsky rozhodl půl na půl. Dvě starší zůstanou u matky, dvě mladší u otce.
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Elisabeth_Marie_Austria_01.jpg
Alžběta Marie nebyla zvyklá, aby se věci nevyvíjely podle jejích představ a tužeb, a tak bombardovala všemožné instituce s úmyslem zvrátit soudní rozhodnutí a rozdělení dětí. Ale už nebyla tou všemocnou císařovou vnučkou, a tak nikde neuspěla.
Dokud nenarazila na jistého Leopolda Petzneka, funkcionáře Sociálně demokratické strany Rakouska. Petznek vyslal socialistické ozbrojence k Alžbětině vile. Tak se proti četníkům, chránícím manžela, postavili dělníci s lopatami a puškami. Proti nim neměl princ Windischgrätz šanci a děti nedostal.
Leopold Petznek byl také ženatý, ale jeho manželka pobývala dlouhodobě v psychiatrické léčebně v Mauer-Ohlingu, kde také zemřela.
Šťastná Alžběta se s Petznekem sblížila osobně, a navíc se stala členkou strany. S přezdívkou „rudá arcivévodkyně“ vedla dál luxusní život bohaté paničky. Na jeden z prvomájových průvodů přijela v nablýskaném Rolls-Royce, ze kterého vyhazovala rudé karafiáty.
Bydlela v jednom z vídeňských paláců s početným služebnictvem, které se díky jejím výbuchům vzteku často střídalo.
Když děti vyrostly a v mnohém nesouhlasily s matkou, začal problém. Odlišné názory se netolerovaly a z bývalé prominentní rebelky se stal domácí uzurpátor.
Nejmladšího syna Rudolfa vzala z gymnázia a dala ho do učení. Když všechny tři syny postihla ve třicátých letech nezaměstnanost, Alžběta jim odmítla pomoci. Přestože stále vlastnila miliony včetně nemovitostí, nebyly určeny pro její děti, ale pro soudruhy ze socialistické strany.
Na svatbu s Alžbětou si musel Leopold Petznek počkat až do roku 1948. Po jeho smrti v roce 1956 žila Alžběta osaměle ve vile v Hütteldorfu.
Na smrtelné posteli nařídila služebnictvu, aby zavřeli její vilu před jejími dvěma žijícími dětmi a zavolali policii, která měla hlídat její věci, dokud je neodveze ministerstvo školství, kterému je odkázala.
Protože nechtěla být pochována tam, kde leželi její otec i děd, tedy ve vídeňské kapucínské kryptě, je pohřbena v neoznačeném hrobě na vídeňském Hütteldorfer Friedhofu.
Zemřela ve věku 79 let.
Zdroje:
