Článek
Ženy, uříznuté ucho a smrt Vincenta van Gogha
Vincent van Gogh je pro většinu veřejnosti známý jako malíř, který si uříznul ucho. Školní věta je obvykle jedinou informací o slavném umělci. Proč by měl člověk vědět víc? Ještě ke všemu to byl určitě děvkař, opilec a blázen, jako většina malířů. Jenže člověk, který se začne zabývat životem Van Gogha sice zjistí, že všechny tři premisy jsou pravdivé, ale mnohem víc je těch, které jsou pravdivé i nepravdivé zároveň. Protikladných tvrzení bratra Thea, svědků, malířových přátel a později historiků je tolik, že neustále přibývá knih, ve kterých se řeší pravdy nebo lži ze života Vincenta van Gogha.
Vincent van Gogh 1887
Na ženy malíř štěstí neměl. Možná to bylo i naopak, že ty ženy neměly štěstí na muže, v tomto případě na Van Gogha. Ve dvaceti se poprvé zamiloval do Eugénie Loyer. Byla to devatenáctiletá dcera jeho bytné. Několikrát ji maloval, stejně jako později ostatní ženy. Jenže ho předběhl předchozí nájemník, se kterým se Eugénie zasnoubila a zklamaný Van Gogh se brzy odstěhoval.
V osmadvaceti letech se zamiloval do sestřenice Kee Vos Stricker. Nechápal, proč obdivuje jeho obrazy, ale jako muže ho odmítá. Další dvě sestřenice Caroline a Annet Vincentovu náklonost také neopětovaly. Annet si dokonce vybrala malířova mladšího bratra, ale brzy zemřela.
Vincentovi bylo jednatřicet, když se seznámil s Margarethou „Margot“ Begemann. Byla o deset let starší, ale žádost o ruku neodmítla. Vypadalo to velmi nadějně, dokud nezasáhly její sestry. Vincent se jim jako budoucí švagr vůbec nezamlouval. Navíc byla Margot osobnost velmi psychicky labilní a ve svém chování nepředvídatelná. Na jedné společné vycházce z ničeho nic spolkla jed. Život jí zachránil Vincent tím, že jí strčil prsty do krku a přinutil ji jed i s obědem vyzvracet. Není divu, že z procházky se už vraceli jen jako přátelé. Když se na rande dostaví milenka s jedem, který spolkne a milenec ji potom sleduje při zvracení, romantický vztah tím obvykle utrpí, nebo skončí.
Vincent van Gogh 1886
Poslední přítelkyní Van Gogha byla Agostina Segatori. Láska vydržela asi půl roku a jako všechny ostatní, i ona malíři seděla modelem. Když bylo po lásce, Vincent pochopil, že takhle to asi nepůjde. „Normální“ ženy jsou pro něj nedostupné. Rozhodl se ukojit své city v bordelech u prostitutek.
Největší lásku prožil malíř s prostitutkou Sien Hoornik. Bylo mu sedmatřicet, když se k ní nastěhoval. Sien měla čtyři děti, každé s některým ze zákazníků. První dvě zemřely jako malé, třetí byla holčička, a to čtvrté teprve čekala, když se seznámila s malířem. Ten ji, jako i v jiných případech, požádal o ruku, ale sňatku se nedočkal.
„Cítím k ní něžnou lásku a její děti jsou mi drahé,“ napsal svému bratrovi Theovi, který si nepřál, aby jeho švagrová byla prostitutka.
Čtvrté a poslední dítě Sien pojmenovala podle prostředního jména Van Gogha, Willem. Po roce známosti se svěřila o důvodu, proč se stala děvkou. Bylo to z lenosti. Také si předpověděla svůj osud: „Určitě skončím tak, že skočím do vody“.
Vincent van Gogh měl konečně rodinu, po které tolik toužil. Jeho vztah s „padlou ženou“ byl však trnem v oku van Goghově rodině a přátelům. Po 18 měsících bylo vše v troskách.
Sien sedící u sporáku
14. května 1882 Vincent van Gogh napsal svému bratrovi Theovi z Haagu:
„Zasloužím si být ponechán na holičkách, protože jsem pomohl těhotné ženě a nechci ji poslat zpátky na ulici? Slíbili jsme si loajalitu; to není dovoleno? Je za to trestem smrt??? Sbohem, starý kámo, ale než mi usekneš hlavu a usekneš Christienovi a dítěti taky… tak na to zase spi. Ale znovu – když už musíš – tak proboha ‚s mi hlavu sraz‘. Ale raději ne, potřebuji ji na kreslení. (A Christien a dítě by bez hlav pózovat nemohli.)“
V roce 1901, ve věku 51 let, se Sien vdala za Arnolduse Franciscuse van Wijka, o 11 let mladšího. Ten také o 3 roky později identifikoval ženské tělo ve značném stupni rozkladu, vytažené z vody. Sien Hoornik skončila tak, jak si sama předpověděla. Sebevraždou z utopení.
O malířově uříznutém uchu koluje mezi odborníky i laiky několik verzí.
Ve Žlutém domě v Arles žili a pracovali dva umělci, jejichž obrazy budou později prodávány za miliony dolarů. Paul Gauguin a Vincent van Gogh. Obraz toho prvního „Nafea faa ipoipo“ (Kdy se vdáš?) se prodal za 300 milionů dolarů (7,3 miliardy korun). Obraz Portrét doktora Gacheta od Van Gogha se prodal za 82,5 milionu dolarů. Ceny většiny jejich obrazů se pohybují mezi 40-80 miliony dolarů. Novými majiteli se stávají stále častěji občané Kuvajtu, Saudské Arábie a okolních zemí.
Těsně před Vánocemi roku 1888 došlo mezi malíři k prudké hádce. Vincent zpanikařil a ve zmatku si usekl část levého ucha. Zabalil ho do kusu starých novin a poslal ho prostitutce do nevěstince s pokynem, aby „tento předmět pečlivě střežila“.
Vincent van Gogh, Autoportrét se zavázaným uchem
Historikové Hans Kaufmann a Rita Wildegans vypověděli pro televizi ABC News následující:
„Došli jsme k závěru, že van Gogh byl strašně rozrušený Gauguinovým plánem vrátit se do Paříže. Oba umělci bydleli devět měsíců ve ‚Žlutém domě‘ v Arles v jižní Francii, kde měli přízemí zřízené jako ateliér.“
Podle jejich verze oznámil Paul Vincentovi, že odjíždí do Paříže. Nečekaná zpráva Van Gogha natolik rozzuřila, že během krátké hádky Paula napadl. Stalo se to dva dny před Vánocemi u vchodu do bordelu. Kde také jinde? Paul byl vynikající šermíř, v sebeobraně vytasil zbraň a usekl malou část Vincentova levého ucha.
Protože měl Vincent kamaráda rád a nechtěl, aby se dostal do maléru, tak se domluvili na dnes oficiální variantě, že si ucho uřízl břitvou sám Vincent. Zakrvavený kousek chrupavky umyl a zabalený donesl osmnáctileté prostitutce Gabrielle Berlatier. Jisté zdroje uvádí, že nebyla prostitutkou, ale v bordelu pouze uklízela.
Brzy ráno policie Vincenta odvezla do špitálu, kde ránu ošetřili a obvázali.
Theo van Gogh (1888)
Na otázku, proč věnoval část svého ucha prostitutce, historici odpověď nemají. Jen samé domněnky, možná ovlivněné jejich vlastním životem. Pravdou je, že zaujmout ženu květinou nebo převodem jisté částky na její účet jsou metody klasické, a ne vždy se dostaví úspěch. Ale pokusit se zaujmout ženu uříznutou nebo useknutou částí těla, byť by se jednalo o kus ucha, musí na ženu stoprocentně zapůsobit.
Gauguin odjel do Paříže a Vincent se vrátil domů. Tam vytvořil svůj portrét s ovázaným uchem. Doma si dlouho nepobyl. Hospitalizace v ústavu pro duševně choré v Saint-Paul-de-Mausole v Saint-Rémy-de-Provence byla nutná.
Bylo mu 37 let a jako malíř byl na vrcholu kariéry. Dvacátého sedmého července roku 1890 byl ve francouzské vesnici Auvers-sur-Oise postřelen. Kulka ho zasáhla do břicha. Za dva dny v hostinci Ravoux v přítomnosti svého bratra Thea umírá. Jeho poslední slova byla: „La tristesse durera toujours.“ Přeloženo do češtiny: „Smutek potrvá navždy.“
Podle oficiální verze Vincent van Gogh vzal zbraň a střelil se do břicha na poli bezprostředně po namalování slavného obrazu „Pšeničné pole s vranami“. Více než sto let přetrvávající mýtus o tom, že se Vincent postřelil sám, byl v posledních desetiletích vyvrácen. Pokud byl Vincent někým zastřelen, kdo potom byl střelcem a vrahem?
Paul Gauguin (1891)
Podezřelých střelců bylo minimálně deset. Patřila mezi ně Johanna van Gogh, manželka jeho bratra Thea. Dokonce i jeho osobní lékař dr. Gachet, který byl už dlouho podezírán, že v rámci eutanazie otrávil množství svých pacientů. V podezření byla celá doktorova rodina, včetně manželky a syna. Van Gogh byl obviňován ze sexuálních návrhů jejich dceři Marguerit. Dokonce padlo podezření, že ji malíř nakazil syfilidou. Všechno to byly jen drby a jediný vztah mezi nimi se týkal malování. Marguerit seděla Vincentovi dvakrát modelem. Nic víc.
Ten, kdo měl skutečný motiv, byl jeho milující bratr Theo. Jednak by se zbavil velkého finančního břemene, protože to, co investoval do bratra, už nebyla jen finanční výpomoc. V podstatě Vincentovi financoval jeho život. Prodejnost bratrových obrazů klesala, zatímco náklady na léky, absint, holky a malířské potřeby stoupaly. Navíc byl Theo v té správné vraždící náladě. Po pokusu o zabití manželky a dítěte se dostal do svěrací kazajky.
Že by model bratrské lásky až za hrob? Nebo do hrobu?
Model Kain a Ábel?
Monastère Saint-Paul-de-Mausole
Příznivci teorie vraždy Vincenta van Gogha tvrdí, že vrahem byl tehdy mladistvý René Secrétan.
Podobně jako i v jiných městech, i v Auvers-sur-Oise byla skupinka místních pubertálních darebáků, kteří si troufali na starší lidi nebo na ty, kteří nějak vybočovali z řady. A Van Gogh vybočoval abnormálně. Kdekoliv se s malířem setkali, hlasitě se mu vysmívali, nadávali mu nebo po něm házeli menšími kamínky, do krabice s barvami mu dali hada a násady štětců mu potřeli pálivou paprikou, protože ho viděli, jak si štětce drží mezi zuby.
René Secrétan nebyl místní, ale do skupinky trapičů rychle zapadl. Jeho vzorem byl Divoký Bill Cody a všechny hvězdy Divokého západu. Dokonce byl na jejich představení v Paříži. Jelikož pocházel z velmi bohaté rodiny, nebyl problém koupit kožené kalhoty a sako s třásněmi, vysoké boty s ostruhami a dlouhou malorážku se spoustou patron.
Na základě svědectví spolehlivého svědka z onoho dne Vincent nešel na pšeničné pole. Šel opačným směrem, k vile René Secrétana. Důvod si můžeme jenom domýšlet. S největší pravděpodobností si šel postěžovat na šikanu jejich šestnáctiletého syna.
Dr. Gachet, který Vincenta ošetřoval, tvrdil, že nechápe, kde by jeho klient přišel ke zbrani. Ani v hostinci Raveau, kde malíř bydlel, žádná nebyla. A na místě činu se žádná nenašla. Tehdy.
Slunečnice. Arles, (1888)
Zkorodovanou zbraň našel až v roce 1960 na poli místní farmář v místech, kde byl malíř smrtelně postřelen. V červnu 2019 byla v Paříži vydražena za 162 500 eur.
Další věc, která se během vyšetřování nenašla, byla taška s malířskými potřebami a stojan. Pokud tedy malíř podle těch, kteří obhajují jeho sebevraždu šel na pole, tak rozhodně ne malovat.
Ohledání rány neukázalo žádné stopy po střelném prachu ani popáleniny od výstřelu. Žádné stopy prachu po střele z těsné blízkosti neměl Vincent ani na prstech. A tehdejší zbraně i náboje zanechávaly stopy viditelné i pouhým okem.
Podle doktora, který byl jako první na místě, byla střela vypálená minimálně ze vzdálenosti dvou stop.
Bonusem pro teorii vraždy byla dráha střely. Vedla shora dolů na levé straně. Vincent byl pravák. Mnoho pokusů o napodobení „sebevraždy“ ztroskotalo na tomto zjištění. Nikdo nedokázal s pistolí v pravé ruce, zhruba 60 centimetrů od těla mířit tak, aby střela šla shora do podbřišku. Postřelený Vincent žil ještě dva dny, protože střela nezasáhla žádný důležitý orgán.
Vincent van Gogh zemřel 29. července 1890.
Rybářské čluny u Saintes-Maries (Arles, 1888)
Byl jeho vrahem šestnáctiletý René Secrétan?
A odkud pochází teorie o sebevraždě?
Vincent van Gogh měl přítele jménem Emile Bernard. Také malíř, ale Vincentovi se nemohl rovnat. Žárlil na něj a rozeslal několik dopisů, ve kterých psal o jeho sebevraždě. Svět tuto verzi vzal jako pravdivou.
Čtyřicet let po smrti Vincenta van Gogha byli pozváni svědci, kteří už byli vyslýcháni v roce 1890. Všichni jednohlasně tvrdili, že to sebevražda nebyla.
V roce 1934 vyšel román Irvinga Stonea „Lust for Life“ a čtenáři a později i filmoví diváci vzali dílo jako literaturu faktu. Všechno, co autor domyslel nebo přizpůsobil své verzi o sebevraždě, bylo přijato jako pravda.
A ta vydržela lidem, kteří si o smrti Vincenta van Gogha něco přečetli, dodnes.
Zdroje:
