Článek
Když romány berete až příliš doslova
Existují lidé, kteří věří, že se dočkají šťastných konců. A pak existovala Nannie Doss, která si řekla, že když šťastný konec nepřijde sám, tak to prostě nějak zařídí.
Její život byl vlastně docela jednoduchý. Chtěla lásku. Vdala se a láska nikde. Manžela se zbavila a našla dalšího. Stejný průběh jako přes kopírák. Pětkrát. V hlavní roli levný a dostupný arzén.
Mezi jednotlivými kapitolami jejího života se odehrávalo dost událostí, ze kterých se stal jeden z nejbizarnějších true crime příběhů 20. století. Protože zatímco většina lidí řeší vztahové problémy komunikací, terapií nebo rozchodem, Nannie měla poněkud radikálnější přístup.
Dětství bez lásky, ale s dostatkem práce zdarma
Nancy Hazle se narodila do rodiny, kde byl humor asi tak vítaný jako volný čas. Její otec byl autoritářský typ, takový ten, co by dnes měl vlastní pořad o „výchově bez empatie“. Nancy a její čtyři sourozenci pracovali od útlého dětství. Do školy se dostavovali jen výjimečně. O zábavě nemohlo být ani řeči. Rodiče si vjížděli do vlasů od rána do večera, které trávil otec s pivem v houpacím křesle.
Matka svého muže nenáviděla, protože jí nebyl schopen zajistit představy, které si do manželství přinesla. Svatební postel zasypaná růžovými lístky, manžel ji nosí na rukou a za letních nocí pod oblohou posetou hvězdami se budou milovat až do kuropění. Jenže život na farmě ve dvacátých letech minulého století nabízel vidle, hromady hnoje a smrad z ohrady, ve které se v bahně a pomyjích válelo několik prasat.
Čím víc se realita lišila od romantického pohledu matky, později i dcery Nannie, tím víc nenáviděly jedna manžela, druhá otce.
Jednou se v otci něco hnulo a rozhodl, že pojedou na krátký výlet k příbuzným do Alabamy. Vlakem, což se ukázalo jako osudové rozhodnutí. V jednu chvíli vlak začal prudce brzdit, vagony několikrát škubly a sedmiletá Nannie se udeřila hlavou o kovovou tyč na sedadle před sebou. Od tohoto nárazu začala trpět silnými bolestmi hlavy, výpadky paměti a velkými výkyvy nálad. Úraz změnil celý její život.
Po práci na farmě trávila čas čtením romantických časopisů a sněním o milém, krásném a galantním muži, který ji odvede od všeho dobytka i vlastního otce do salonů, jejichž obrázky si v časopisech prohlížela do nekonečna.
První manžel aneb „tohle nevyšlo, zkusíme to jinak“
Bylo jí šestnáct a otec usoudil, že je potřeba dalšího páru mužských rukou. Po čtyřměsíční známosti se vdala za Charleyho Braggse, se kterým měla čtyři děti. Manžel byl pracovitý, ale romantika nikde. Občas si přihnul, občas se zdržel u nějaké ženy ze sousedství, ale ve výběru místních mužů to byl pořád lepší průměr.
V roce 1927 zemřely znenadání jejich dvě děti. V domácnosti začalo lítat nádobí, jeden obviňoval druhého tak dlouho, až Charley podal žádost o rozvod. Na rozdíl od řady po sobě následujících manželů musel mít dobře vyvinutý pud sebezáchovy a něco tušil. Sebral dceru Melvinu a zmizel. Novorozeně zůstalo u matky. Mnohem později vypověděl policii, že se manželky bál. A to mu zachránilo život.
Druhé manželství trvalo šestnáct let a skončilo smrtí
Frank Harrelson byl přesně ten typ muže, kterého si vyberete, když máte špatný vkus a nulové očekávání. Nannie si ho vyhlédla během každodenního listování na seznamce „Osamělá srdce“. Ona na něj romanticky, on jí posílal svoje fotografie. A nebyly to portréty. Po sňatku se ukázalo, že má raději bourbon než Nannie. Vyznání lásky na ni vyřvával každý den a neopomněl přidat několik pádných ran pěstí nebo kopanec. Přesto s ním Nannie vydržela šestnáct let. Dlouhých nekonečných šestnáct let. To samo o sobě naznačuje, že něco plánovala. Protože tohle už není trpělivost, to je dlouhodobý projekt.
Ten vyvrcholil po sexuálním napadení, dalším v řadě. Když nebylo na bourbon, Harrelson se spokojil i s kukuřičnou whisky vlastní výroby. Když mu ji manželka vylepšila jedem na krysy a šla umýt nádobí, manžel umíral na zemi v bolestivých křečích. Koroner zapsal jako příčinu smrti otravu jídlem.
Ten samý rok jí její dcera Melvina nechala svého malého syna na hlídání a odešla navečer k jeho otci. Nebyl to dobrý nápad, protože Melvina se předtím hodně ostře s matkou pohádala. Druhý den ráno přivolaný lékař konstatoval u malého chlapce smrt. Asfyxii, tedy úmrtí z nedostatku kyslíku.
Dva měsíce před smrtí dítěte starostlivá babička uzavřela na vnoučka životní pojistku, kterou si dva měsíce po jeho smrti vybrala. Bylo to celých 500 dolarů.
Třetí manžel, krátká známost, a ještě kratší život
Po smrti druhého manžela se Nannie nevydala cestou ve stylu: „možná bych měla být chvíli sama a přehodnotit život“. Dále se probírala seznamkou „Osamělá srdce“ a hledala romantickou lásku. Dvakrát se to nepovedlo, napotřetí to musí vyjít. To je přece základní matematika vztahů.
Osud jí vybral Arlieho Lanninga z Lexingtonu, za kterého se provdala po dvoudenní známosti. Což je doba, během které si většina lidí ani nezapamatuje příjmení toho druhého. Ale Arlie si řekl: „Tohle je žena mého života.“ Technicky měl pravdu. Jen ne tak, jak si představoval.
Jeho zálibu v alkoholu a lehkých děvách mu zklamaná Nannie tolerovala pět let. Poté použila své obvyklé dochucovadlo. Zemřel po „nemoci“, která měla podezřele podobné symptomy jako otrava arzenem. Ale nikdo nic neřešil. Protože proč by taky. Lékař podepsal úmrtní list. Příčinou smrti byl alkohol.
Když vám umírají příbuzní a nikdo si toho nevšimne
Mezi jednotlivými manželstvími Nannie zvládla i pár vedlejších projektů. Náhle zemřela její matka, její sestra a několik dalších lidí v jejím okolí. Všechno samozřejmě náhoda, osud a boží vůle.
Když vyhořel dům rodiny jejího posledního manžela, vyzvedla Nannie pojistku, uložila ji v bance a druhý den našli sousedé tchyni mrtvou. V Jacksonvillu začaly jít řeči, že kolem dosud milé, usměvavé a všemi oblíbené Nannie se nějak hromadí mrtvoly. Proto se odstěhovala ke své sestře Dovie. Ta byla upoutána na lůžko a potřebovala někoho, kdo by se o ni staral. Kdo jiný by to měl být než vlastní sestra. Dovie zemřela dva týdny po příjezdu sestry Nannie.
Čtvrtý manžel. Když romantika nestačí
Není dobře člověku samotnému, jak praví Písmo a Nannie se přihlásila do seznamovací společnosti Diamond Circle Club. Tam na ni čekal vysněný princ na bílém koni Richard L. Morton. V roce 1952 se konala další svatba.
K novomanželům se na přechodnou dobu nastěhovala matka Nannie, která doma upadla tak nešťastně, že si zlomila kyčel. Po měsíci pobytu u milující dcery zemřela. Možná měla nebožka zvažovat ubytování v hotelu nebo v městském špitálu. O tři měsíce později opouští tento svět i manžel Richard. Zemřel za „záhadných okolností“, jak zapsal zástupce policie.
Pátý manžel. Největší chybou je být nudný
Samuel Doss z Oklahomy byl ideální muž. Nepil, nekouřil a byl spolehlivý pracant. Ale hlavně byl nudný. Zakazoval manželce číst romantické časopisy, omezoval její sledování televizních soutěží a důsledně kontroloval výdaje na domácnost. To nebyl ten vysněný romantický ideál. Tak mu dala do švestkového koláče jed.
Jenže Samuel přežil. V nemocnici ho z otravy dostali a propustili do domácí péče. Moravský model, jed v kávě, už ale nepřežil. Tentokrát ale Nannie udělala chybu. Lékař si všiml, že „náhlá smrt po návratu z nemocnice“ není úplně standardní. A konečně někdo položil otázku: „Co když je problém Nannie?“
Provedená pitva prokázala v těle zesnulého obrovské množství arzenu a patolog okamžitě zalarmoval policii. Spadla klec. Nannie Doss byla v roce 1954 zatčena.
Výslech, který by nevymyslel ani scenárista
Během výslechu se Nannie Doss smála. Listovala si romantickým časopisem a vyhledávala na seznamce další vhodné kandidáty do manželství. Začala s vyšetřovateli hrát svoji hru. „Když mi vrátíte ten časopis, něco vám řeknu“.
Nakonec se přiznala k vraždě 11 lidí, přičemž většina z nich byla pokrevně spřízněna. Její motivace je už známá. Žádný z mužů nebyl dost dobrý. Buď to byli alkoholici, násilníci, lakomci nebo prostě jenom nudní lidé. Ano, to jsou důvody, kvůli kterým někteří podají žádost o rozvod. Nannie byla z jiného těsta a podala arzen.
Protože se během výslechu a soudních jednání neustále smála, probírala se v inzerátech a co se dělo v okolí ji vůbec nezajímalo, dostala přezdívku „chechtající se babička“.
Soud a konec kariéry
Nannie Doss byla odsouzena na doživotí. Na elektrické křeslo neusedla jen proto, že byla ženou. Což je možná jediný moment v jejím životě, kdy jí společenské normy opravdu pomohly. Zemřela v roce 1965 na leukémii. Bez posledního manžela. Bez romantického happy endu.
Zdroje:
en.wikipedia.org/wiki/Nannie_Doss#/media/File:Nannie_Doss_(mugshot).png
