Článek
Nehoda, nebo vražda nositele Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského svazu
Sochor
Když se osobní auto Tudor, které vezlo válečného hrdinu podplukovníka Antonína Sochora, srazilo s nákladním autem, ve kterém jeli tři vojáci pro proviant, bylo hned jasné, že posádka osobního vozu má pramalé šance na přežití.
Sochor seděl na pravé straně, právě tam, kam se zabořil předek náklaďáku. Bylo 16. srpna 1950 a komunisté brutálně likvidovali všechny, kteří se jim znelíbili. Nositel mnoha válečných vyznamenání včetně Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského Svazu Antonín Sochor byl mezi těmi nepohodlnými.
Není tedy divu, že se ihned objevily teorie o vraždě, nařízené z nejvyšších míst vojenského obranného zpravodajství, ve které měli prsty Reicin a Čepička. Ten první měl vojenskou kariéru politického žvanila, štváče a agenta NKDV, ten druhý to vzal přes postel s dcerou prezidenta republiky.
Podle Sochorovy manželky na jeho automobil dvakrát stříleli a při návratu z Izraele bylo jeho letadlo napadeno neidentifikovatelnou stíhačkou a musel nouzově přistát na Maltě.
Kvůli obavám o svůj život nikdy nevycházel z bytu bez nabitého samopalu.
O vraždě byli skálopevně přesvědčeni i jeho nejbližší spolubojovníci, nositelé Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského Svazu Josef Buršík i Richard Tesařík. Ti se vyjadřovali přímo o vraždě a také na nich si soudruzi smlsli. Tesařík na Sochorově pohřbu dokonce prohlásil, že jeho nedostanou.
Největší podezření padá na fanatického bolševika Bedřicha Reicina, šéfa vojenského zpravodajství. Ten likvidoval všechny vojáky, u kterých měl pochybnost ohledně stranické loajality, popřípadě s nimi měl osobní spory. A vůbec nezáleželo na tom, jestli bojovali na západní nebo východní frontě. Podezření ještě zesílilo ve chvíli, kdy se ztratil Sochorův pitevní protokol.
Těžce zraněný Sochor měl po havárii skalpovanou hlavu, na temeni se mu vytvořila kápě z jeho vlastních vlasů. S těžkým poškozením mozku a v bezvědomí byl převezen do nemocnice v Jablonném v Podještědí, kde těžkým zraněním podlehl.
Pohřeb se konal v pondělí 21. srpna 1950. Dlouhý průvod vedl z Památníku osvobození na Žižkově do strašnického krematoria.
Okolnosti Sochorovy nehody po roce 1989 vyšetřoval policejní Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. V roce 2009 bylo vyšetřování uzavřeno se závěrem, že nešlo o zinscenovanou dopravní nehodu.
Celý proces vyšetřování v průběhu několika desítek let připomíná jiný případ - záhadnou smrt Jana Masaryka. I tam bylo množství nejasností, podezřelých ztrát dokumentů, a přesto se i po opakovaných šetřeních nepodařilo prokázat, zda šlo o vraždu.
Sochorovi nejbližší spolubojovníci a kamarádi dopadli o něco lépe.
Josef Buršík byl v dubnu 1948 donucen k odchodu z armády ze zdravotních důvodů. V listopadu 1949 byl zatčen a odsouzen na deset let vězení, po odvolání na čtrnáct let. Přesto se mu podařilo uprchnout a dostat se do bezpečí za hranice. V roce 1968 vrátil v Londýně na sovětské ambasádě všechna sovětská vyznamenání včetně Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského svazu. Do Československa se vrátil po pádu komunismu. Zemřel v roce 2002.
Richard Tesařík po válce studoval na Vojenské akademii v Sovětském svazu. Voják potížista byl po konfliktu s Alexejem Čepičkou odsunut na post velitele tankového vojska. Za problémy s alkoholem a ztrátu tajného dokumentu byl zatčen. Po přímluvě Nikity Chruščova omilostněn a vyslán na Akademii generálního štábu do Moskvy. Po konfliktu s několika posluchači byl vyhozen a propuštěn z armády. Zemřel v roce 1967.
Antonín Sochor byl povýšen na generálmajora in memoriam.
Zdroje:
